|
| ||||
| ||||
|
XL I. CYRILL 33
dům. Ve Weidenwangu byl prý Gluck toliko pokřtěn (4. července 1714). Snad vědecký hudební svět brzy v té věci podá své spolehlivé posouzení a rozhodne tak, které z obou míst jest pravým rodištěm Gluckovým. —áč. V české hudební škole v Č. Budějovicích byla upravena nová místnost pro vyučování theorii a hře na varhany, jež byly zdejší firmou Fr. Surát postaveny za obnos 4000 K s elektromotorem. Nový moderní stroj soustavy pneumatické rourkové daroval škole česko-budějovický akciový pivovar; tím byla škola dopiněna a rozšířena o varhanické oddělení. Disposice nových varhan jest: Manuál I. — Principál 8', gamba 8', flétna 8', oktáva 4'. — Manuál II. -- Salicionál 8', roh kamzičí 8', kryt líbezný 8', flétna 4'. Pedál-Subbas 16', cellobas T. — Spojky manuální, pedální a oktávové. Kollektivy: piano, mezzoforte, forte, pleno, pedální regulátor, vypínače kollektivů a rejstříků. Crescendo rejstříkové a žaluziové. Výpomocné rejstříky pro volné 'kombinace. Kontrolní ukazovatel znějících rejstříků při užití crescenda a pod. Měch magacínoaý (s jedním čerpadlem ku šlapání) jest napájen elektromotorem systemu »Ventus` a jest umístěn ve zvláštní místnosti, tak že jeho šumot nijak neruší. Hlas varhan je při jednotlivých hrách i v plenu velmi příjemný a poměrně dosti mohutný, úprava je vkusná. Učitelem hry na varhany, harmonium a klavír byl ustanoven dosavadní ředitel kůru v Žirovnici, absolvent pražské konservatoře, p. Václav K r e j z a, jenž mimo to má approbaci pro střední školy ze zpěvu a klavíru. Zápis žáků v tomto roce poněkud poklesl proti předešlému roku jednak p.oto, že bylo o něco zvýšeno školné a na-staly neutěšené chvíle piné starostí. — Celkem za-psáno bylo 270 žáků, z nichž se učí zpěvu 40, hře na klavír 112, hře na harmonium a varhany 10, hře na housle 109, na violoncello a kontrabas 6, na harfu 1, na dechové nástroje 31, theorii (harmonii) 6. * Josef hrabě Wallis zemřel po dlouhém utrpení S. ledna. Jako místodržitelský rada při c. k. místodržitelství byl zvolen presidentem kuratoria pražské konservatoře, když s tohoto místa se poděkoval princ Ferdinand Lobkovic, nejvyšší maršálek. Hrabě Wallis býval okresním hejtmanem v Duchcově, kdež po léta řídil jako sbormistr mužské pěvecké sdružení. Též byl dobrým kontrabasistou. Pro stálou churavost nemohl se zcela uplatnit včele kuratoria, jež má na starosti hlavně hospodářskou stránku konservatoře. Nástupcem jeho dosud nebyl zvolen nikdo. Ze slovanského jihu. Dne 24. prosince 1914 zemřel v Lublani D a v o r i n j e n k o, narozený r. 1835 v Kraňsku. Složil r. 1860 píseň »Naprej zastava Slave«, která učinila jméno jeho slavným. Byl z prvních, kteří počali pěstovati umělou píseň slovanskou.—Cecilské družstvo v Lublani konalo 25. pros. m. r. XVI. valnou hromadu. Pb tom byla dávána v dómu mše =Missa seraphica« pro smíš. sbor, orchestr a varhany od Hugol. Sattnera. — Dr. Franjo Kimovec, kněz, který konal studie hudební na hud. akademii ve Vídni a v Klosterneuburku, jmenován vikářem pro dóm v Lublani. — Karlo Bervar, slovinský círk. skla-datel a ředitel varh. školy v Celji, slavil v prosinci 50. narozeniny. — Z literatury: V. Vodopivec: Missa in honorem Nativitatis B. M. V. ad 4. voc. inaequales domi Sante organo. Vyd. v Lublani nákl. Ce-.il. družstva. Ivan Ocvirk : Pred — in poigre za orgulje ali harmonii. Cena 3 K. Slava presv. Evharistiji! Zbírka 75 evharističnih pisni za mešani sbor. Cena part. K 6'-. Sebral Stanko Premrl. Nákl. katol. Bukvarny v Lublani r. 1914. * * V Terstu zemřel 9. ledna t . r. A n t o n í n Foerster mi., znamenitý virtuos a paedagog klavírní. By1 žákem lipské konservatoře. Působil ve Strasburku, Berlíně a Chicagu, kde všude byl vysoce ceněn jako umělec i učitel. Zvěčnělý byl synem zakladatele a dlouholetého ředitele varhanické školy lublaňské a kapelníka tamní kathedrály Antonína Foerstera, který o reformu chrámové hudby u Slovinců získal si zásluh nehynoucích, a v kruzích cyrillských jako horlivý Cecilián a vynikající skladatel církevní těší se nejlepší pověsti. Zesnulý byl synovcem našeho Josefa Foerstera st. a bratrancem J. B. Foerstera. Nekrology vřelé přinesly listy německé a slovinské a u nás Hudební Revue z péra professora Hoffmeistera, jenž zajisté znal jej z pobytu svého lublaňského. Těžká rána stihla tím u večer iití Ant. Foerstera otce A může-li jej všeobecná účast a lítost poněkud potěšiti, i my, čeští Cyrillisté, přinášíme tímto skromnou pomněnku do věnce na rov zesnulého umělce. Budiž mu země lehkou! R. I. P. Z Italie. Papežskou školu pro církevní hudbu v Římě, o níž jsme se již v loňském ročníku několikráte zmínili, stihla nehoda. Právě na den sv. Cecilie nastal v ulici del Mascherone výbuch acetylenu, kterým byly místnosti pap školy značně poškozeny. Zničena čtyři harmonia, darovaná ústavu papežem Piem X., varhany atd. Celkem čítá se škoda na 15 tisíc lir. Vyučování koná se na rozkaz pap. Benedikta XV. v semináři Piově. — R a s s e g n a gr e-g o r i a n a, jeden z významných časopisů pro hudbu církevní, oznámil koncem roku 1914, že na čas stávajících poměrú válečných a hlavně z toho důvodu, že větší část abonentů jest v cizině a není možno s nimi býti ve spojení, vydávání jeho se zastavuje; až nastanou opět pravidelné poměry, bude se ve vydání pokračovati. — L u i g i B o t a z z o v Padově, známý skladatel církevní v Ita'.ii, slavil padesátileté jubileum své učitelské činnosti. Byl při tom vyznamenán řádem sv. Rehoře Velikého a záslužným křížem státním. — V Miláně vyšel »I l c a n t o r e A m b r o s i a n o« péčí kan. Emil. Garbaquati a G. Basa (Bertarelli, Milán váz. L. 1'50), pomůcka pro doposud někde pěstovaný zpěv ambrosianský. r. Z Mladé Boleslavě. 15. ledna t. r. zemřel tu řídící učitel v. v. Luděk V o m á č k a — intimní přítel j Frant. Hrušky a prof. Karla Steckra. Byl jedním z oněch, kteří stáli tu při Hruškovi, když zakládal svůj později tak proslavený chrámový sbor, jehož členem stále stejně horlivým zůstal i tenkrát, když po Hruškovi převzal řízení sboru řed. Sychra Byl ve všech podnicích, které provedl Hruška se svým sborem, at ve chrámu, at na koncertním podiu. Byl intelligentním zpěvákem a vynikal podivuhodně rozsáhlým a při tom zvláště měkkým hlasem; zpíval tenor. Při svém hlubokém hudebním vzdělání i praktických zkušenostech byl vynikajícím solistou; zřídka kdy však solově vystoupil a skromně zůstával členem sboru. Na úspěších Hruškových má jistě i on podíl. Byl mu nejen přítelem, ale i kritickým jeho obdivovatelem; napsal také několik článků z oboru hudby a v nich obíral se jemu tak milou osobou Hruškovou; s láskou psal o jeho působnosti (i do »Cecilie« a »Cyrilla«). Neméně vážil si svého přítele Karla Steckra, jemuž věnoval obšírné pojednání k jeho padesátiletým narozeninám (v místních listech.) 1 po smrti Hruškově nepřestal nezištně ve sboru mladoboleslavském působiti; zůstal opět jeho nejpřednějším členem; svým nadšením a píti byl pro jiné vynikajícím vzorem. Po smrti Hruškově a před příchodem Sychrovým byl dirigentem chrámového sboru a i za ředitelství Sychrova leckdy ujímal se taktovky. Ku konci svého života nebyl štastným : asi před deseti lety stižen byl prvým záchvatem mrtvice, tak těžkým, že rázem musil vzdáti se jak své působnosti ve škole, tak i svého zpěvu i hry (byl dobrým cellistou): jen doma —řídce však — sedal ke klavíru. Venku bylo na něm zřejmě vidět, jak těžce | ||||
|