|
| ||||
| ||||
|
CASOPIS PRO KATOLICKOU HUDBU POSVÁTNOU V ČECHÁCH N A MORAVE A VE SLEZSKU ^
ZÁROVEŇ ORGÁN A MAJETEK OBECNÉ JEDNOTY CYRILLSKÉ. ^ ZAKLADATEL FERD. J. LEHNER. REDAKTOR DR. DOBROSLAV OREL. ^ P ROČNÍK XLI. Dne 15. března 1915. ČÍSLO 3. bC~'RILL< vychází měsíčně mimo prázdniny desetkrát za rok. Roční předplatné 5 I{ (mimo Rakousko 6 K) jakož i jmé peněžní zásilky budtež zasílány na O. J. C. v Praze 1370-I1. — Rekiamace nefrank. a inseráty administrá'or Bohumil Kašpar, řed. kůru, Smíchov č. 1294. — Veškeré rukopisy a časopisy na výměnu přijímá redakce bCyrillaR v Praze VII. č. 348. — Redakční sbor: za D.J. C. v Č. Budějovicích K. Boček ; za D J. C. v Praze: prof. Dr. Fr. S t e j s k a I, Král. Vinohrady; za Litoměřice Jos. C. S y c h r a, Mladá Boleslav); za Olomouc Adolf Parma, farář v Řešově; za Brno Oldřich N e c i d, farář v Lednici u Břeclavě. NAŘISENÍ nejd. k. arcíb. konsistoře v P rase o odebírání časopisu „ CYRILL” na účet sádušního jmění je z8. ledna 1909 tis. 16.587, nejd. b. konsistoře v H r a d c i H r á 1 o v é z 21. ledna 1909 č. 1225, nejd, b konsí- steře v L i t o měříc 1 c h $ lb. února 1909 č. 975 a nejd. b. konsistoře v Č. B u d ě j a v i c í c h a 15. února r. 1909 č. 4, povolení nejd. b. konsistoře v Olomouci předpláceti čas. jyril111 z kostelníuho jměni je v ..Acta Curiae Archiepíscopalis Olomucensis čís. 3, 1909, str. 44. Nr. 430811, povoleni nejd. blsk. konsistoře v B rn ě v „Acta Curiae bis. 11, 1913, VIII., str. 179” a svolení pro farní kostely pod patronátem zeměpan- ským a náb. matice výnosem ministerstva kultu a vyučování s 6. března 1912 čís. 872. Lisztova ,Missa choralis11. DR. C. SYCHRA. Bude snad mít věčné mládí tato mše; ten celkový svižný tón jí je zachová. Je zvlášf v >Credun a »Benedictustt patrna její slabost: nedostatek polyfonie, ač jinde právě v tomto ohledu Liszt vyniká. Přes tento nedostatek zůstává nám mše ta prací obdivovanou. Všechno kouzlo její krásy ani ne tak v melodice jako výhradně téměř v r h y t m u vězí.') Ten nás takřka omamuje; zapomínáme pak všeho, i té slabosti, kterou na některých místech skladba ta má, a nemůžeme leč cele jí dáti se unášet. Najdete tu bizarnosti — nezdají se vám býti tak příkrými, ani leckde vystupující upřílišená síla výrazu vás se nelibě nedotkne — tolik moci má tu ten Lisztův rhytmus. Při celkovém rozhledu po této mši jedno mi neuchází: celá ta skladba kreslena je ve velikých konturách, těžce jen umístěných v těsném rámci jednotlivých oddílů mše. V propracování jednotlivých d e t a i 1 ů Liszt si nelibuje — není jeho hudba vůbec komplikovanou. Také v této mši; v ní Lisztův p r i v i t i s m je pině uplatňován. Tak jeho v BenedictusR bez všeho úvodu vystoupí soprán se skvělou melodií, sám, bez průvodu varhan i sboru. Charakteristickým je závěr tohoto oddílu: »hosanna« -- v terciích dozpívají jej 2 soprány; ale účin jak mohutný tu je! Nebo celá prvá část »Sanctus« jak tu je průhlednou! Jednoduchým úžasně je též průvod: v zásadě neobsahuje nic víc než prostou appercepci jednotlivých akkordů současně vyznívajících ve sboru. Jednotlivé oddíly mše n e j s o u příbuznými motivy mezi sebou spojeny. Každý z nich je uzavřenou částí, komponován vždy na nový motiv, který pak tu vždy velmi jímavě je zpracován. ') To nutno si uvědomit při provozování) této mše. Rhytmus živí v první řadě — proto velmi mnoho znamená tu dirigent. | ||||
|