|
| ||||
| ||||
|
XLI. CYRILL 39
» Credo«. Intonace k tomuto oddílu mše je tu základem lfaestoso, gnasi. Nl~;irlto e) tt. Cre - do in un - num De - um. Začátek z hlavní části proplývá v unisonech (motiv e) stále až k »Det:m de Deo=, kde zas alt spolu s basem vystupují proti sopránu s tenorem (tyto každý rozdělen zpívají v terciích); avšak i tu je motiv čerpaný zjevně z motivu e: .li De- um de De o. Podobně je tomu v »Genitum non factum, zakončujícím unisonem (»qui propter nos homines et propter nostram salutem« ). Následuje »Adagio« — »descendit de coelo, et incarnatus esta. — Liszt tu navazuje proti vší zvyklosti, dnes všeobecně vžité, na »descendit« přímo »et incarnatus«, tak že poslednější n e n í samostatnou částí. Toto »Adagio« (určené pro soli: soprán, alt, tenor I. a lI. bas` v taktu jest zvláštní partií v tomto oddílu mše, rozlišnou od předchozích rhytmicky i melodicky. Vedle sopránu, pohybujícího se v zářné melodii, vystupuje tu také alt, —jinak quintett hlasú vyznívá tu stále souhlasně. Ponurý výraz v »Crucifixus« založil Liszt mollovým zladěním motivu e. Výrazným je tu také chromatický sestup sopránu (úpině osamocen — rozhodný účin!), podobně jsou vypracována další slova: »sub Pontio Pilato passus«. — Jenom unisonu je věnováno »Et resurrexit« s náhlou rhytmickou i melodickou změnou v »iterum venturus estK: Non o rlentare. ~, - .ff i - te - rum ven - tu - rus est. rozsáhlým chromatickým vzestupem v »iudicare vivos« a s »cujus regni«, kde setkáme se s bizarností čistě lisztovskou. Nastupuje mírně založené »Et in Spiritum« (motiv e), stoupá tu však ruch víc a více, až vyvrcholí v mohutném >per Prophetas«. Při »et unam sanctam« dlí tenor se sopránem neústupně na tónu »d«, zatím co 2 alti a 2 bassi (zpívají v terciích` intonují: Et u - nam san-ctam. jak vidno, zas onen výňatek z motivu e (jako při >Deum de Deo«); tak je založen i »confiteor«. V »et exspecto« najednou zas alt se sopránem se spojí na tónu fis a tenor s basem produkují motiv e. »Et vitam« (Non o slentare zas vrací se k motivu- e, má při tom však jen mírný rhytmus. Mohutně zaznívá pak vícekrát opakované amen, jež vyňato z motivu e. A men. Na konec pak v unisonu sbor i varhany provádějí ve volném tempu téměř celý motiv e. »Sanctus«. Jeho textový podklad dává Lisztovi nejlepší příležitost, aby mohl tu aspoň částečně | ||||
|