|
| ||||
| ||||
|
XLI. CYRILL 43
ROČEK: O Psalmodii edice vatikánské. (Pokračování.) II. Známe-li důkladně rozbor vzorců žalmových a pravidlo, jež jsme nahoře uvedli, není pro nás obtíží při podkládání textu vzorcům žalmovým po stránce slovné. Jest však potřebí, by jich také nebylo po stránce melodické, kde je působí nota zvaná »superveniens« čili přibývající. (»Cyrill« 1914 str. 21.) Přehlížíme-li totiž mediace a statný počet (34) finál vzorců žalmových, zdá se nám, že nenalézáme v postavení noty přibývající pražádné pravidelnosti. Jednou ji vidíme na stupni noty následující, po druhé na stupni noty předcházející; jednou stojí za notou příivučnou, po druhé před ní, tak že ztrácíme naději, že by se nám podařilo stěsnati tento les nepravidelností do jednoho pravidla, zvláště když sám »Cantorinus« (str. 5.) považuje to za nemožné, an dí: »Ceterum, in qua chorda reponi debeat syllaba superveniens, non exprimi potest per regulam uniformem«. (Ostatně, do které výšky třeba položiti notu při-bývající, nelze vyjádřiti jednotným pravidlem.) Než při bedlivém pozorování a srovnávání shledáváme, že se přece dá stanoviti pravidlo jak o místě tak o výšce noty přibývající. Je mi sice líto drahocenného místa v našem milém »Cyrillu«, ale, nechci-li laskavé čtenáře nutiti, by shledávali finály, jichž jsem doposud neuvedl, v některé příručce, ne-zbývá, než všecky scházející uvésti, tak aby mohl každý prozkoumati správnost pravidla, iež si má vští;)iti, na každé z nich. Recitanta Finá?a 2 1 , D alřo modo Tonus - ,- — L T 2 1 , g N 'l 1 , g, o { ^ a i°r L -1 ~ — ga d r ^ ^ 2 1 , a a Tonus--8~ - a--q-- - 2 1 , - g IR-°_ ~ - -w ^ - r 2 1 3 2 1 1 A° - - u- b r -- - Tonus ---® -- ^ VII. T ý - -- -[0- g—~A c d ~ 2 1 ~ c Tonus - i--~ VIII. _ 2 1 , G* ^ q Tonus A -® IV. ř - - --r | ||||
|