|
| ||||
| ||||
|
44 ' CYRILL XLI.
Poznámka. Písmenka P, f, g atd. označují tón, kterým finála končí. Je-li tento tón tonikou čili — jinými slovy — závěrečným tónem dotyčného modu, jest označen písmenem velikým ; jinak písmenem malým. Kde se vyskytují dvě různá písmena velká, jako na př. u modu II. (D, A) a u IV. (E, A), označuje nruhé písmeno výšku finály v transposici. Končí-li více finál téhož modu týmže tónem, rozlišují se písmena od sebe číslicemi: g, , gZ, g, atd. Písmena s hvězdičkou označují finály, které lze zpívati ad libitum místo finál označených tímtéž písmenem bez hvězdičky. Nuže, které místo zaujímá nota přibývající ve vzorcích žalmových? 1. Nota přjbývající může státi toliko v melodických úryvcích přízvučných a to po notě přízvučné, kdykoliv třetí noty vyžaduje podložené slovo daktylické. Viz na př. u tónu I. finály a, a2, a,,. Výjimkou od tohoto pravidla jsou pouze ony kadence, v nichž místo poslední noty přízvučné zaujímá skupina not zvaná clivis. V tom případě nenastupuje nota přibývající za notou přízvučnou, nýbrž před ní, strhujíc na sebe přízvuk. Nazývá se v tom případu > superveniens anticipata«. (Viz Tonus I. fin. D,., T. III. med., T. IV. fin. E.) »Cantorinus« uváděe tuto výjimku užívá o zmíněné skupině not prostě slova vneuma« bez bližšího určení. Že pravidlo neplatí o neumě kterékoliv, nýbrž toliko o skupině clivis, vidíme na př. u T. I. na fin. f, g, a3, v nichž také notou přízvučnou jest neuma (podatus), a přece nota přjbývající stojí za přízvučnou a nikoli před ní. 2. Znajíce nyní místní postavení noty přibývající, uvedeme pravidlo, které stanoví její postavení melodické čili její výšku. Belgický farář Jos. Piérard vyjádřil je ve své knížečce: >%Cours pratique de Psalmodie Vaticane« těmito slovy: »Nota přjbývající stojí ve výšce noty následující; kdykoli by však touto polohou tvořjla v posledním akcentu melodickém v poměru k notě předcházející malou sekundu sestupnou (c-h, f-e), stojí ve výšce noty předcházející.« První část uvedeného pravidla jest jasna a doklady máme u T. I. na fin. D, f, g, gt g; atd. Na těchto dokladech vidíme také, že, kde po notě přjbývající nenásleduje nota jednoduchá, nýbrž skupina not, stojí nota přibývající ve výšce první noty skupiny. V druhé části pravidla jest třeba dobře si všimnouti, a) že pravidlo mluví o sekundě malé. Netýká se tedy sekundy velké, jak toho máme doklady v uvedených vzorcích u T. III. na fin. g , T. IV. fin. c., T. VIII, fin. G.", c. atd, b) Malá sekunda musí býti sestupná. Poněvadž nám vzorce žalmové neposkytují do-kladu na malou sekundu vzestupnou, o které toto pravidlo, jež má platnost všeobecnou neplatí, uvedu za příklad známé nám metrum z tónu epištoly ad libitum. V posledním akcentu *) tohoto metra tvoří sice nota přjbývající ve vztahu k notě před-cházející malou sekundu, ale vzestupnou (h-c); proto stojí také nota přibývající dle první části pravidla na stupni noty následující. »Ale v předcházejícím akcentu tohoto metra tvoří nota přibývající s notou předcházející malou sekundu a to sestupnou, a přece stojí nota přibývající na stupni noty následující!« Ano, to je zcela v pořádku, poněvadž se druhá část našeho pravidla týká c) toliko akcentu posledního, po případě jediného, nikoli však předposledního. Tak na př. též v mediaci tónu I. a VII. tvoří sice nota přibývající ve vztahu k notě před-cházející malou sekundu sestupnou i hes-a, f-e), ale ne v akcentu posledním ; zpívá se tedy nota přibývající ve výši noty následující a njkoliv předcházející. (Doklady k bodu c viz u T. II1. na finále a, b; u T. VII. na finále a, b, c, d; na finále u »tonus peregrinus«.) Jako doklad, jenž nepatří k tónům žalmovým. uvádím tak zv. »semipunctum« ze slavného tónu orace mešní, kde zpíváme: *) Slova akcent anebo přízvuk užíváme zde střídavě ve dvojím významu, označujíce jím budto toliko notu přízvučnou anebo celou stopu. — Totéž platí o tónu. I tohoto slova užíváme ve dvojím významu a to bud k označení zvěny anebo k označení toniny čili modu, což ze souvislosti vysvítá. V pádu prvém užíváme důsledně k označení zvěny slova tón, k označení modu lat. slova tonus. | ||||
|