|
| ||||
| ||||
|
XLI. CYRILL 45
per - cé - pi-mus; quae re - cta sunt; quae- su- mus : Tak také zpíváme slovo . gloriae • na začátku hodinek: 1 Laus Tibi, Dómine, Rex aetér - nae 916 - ri - ae. Ale slavnostnějším tónem (°Cantorinus« str. 3.) zpíváme: _ I Laus Tibi, Domine, Rex aetér- nae gló . ri - ae, jelikož sestupná sekunda jest v tomto případu velika. Pravidlo o notě přibývající platí též o »superveniens anticipata« vzhledem k notám, mezi nimiž stojí. t Nepřihlížíme-]i ke Kyrie eleison, jak le zp valí při hodinkách kněží řád3ví, nedá se do pravidla o místě a výšce noty přibývající vtěsnati toliko jediný případ, totiž finála c2 u tónu VI[. Ta se nám podle našeho pravidla nepovedla. Inu, není pravidla bez výjimky. (Příště dokončení.) Dr. FR. STE)SKAL: ^ ^ ^ Graduale parvum a nové předpisy. Znamenitým činem Obecné Jednoty Cyrillské bylo, že vydalo pro menší kůry Graduale parvum, jehož by mohli zpěváci užiti při zpívaných mších sv. nedělních a svátečních a vy-piniti tak předpisy liturgické i vůli sv. Otce. Kdo tak činili, přispívali nejen k důstojné oslavě boží, nýbrž i k probuzení nebo utvrzení pravého uměleckého vkusu pro církevní píseň, kterýžto vkus zvláště v poslední době velice trpí nově zaváděnými zpěvy, které nemají ordinariátního schválení ani pro text ani pro melodii. Ovšem Graduale parvum bylo vydáno v době, kdy se ani zdaleka nedalo tušiti, že by tak brzo nastala změna pronikavá, jak se skutečně stalo novou úpravou breviáře a kalendáře. Tím se stalo, že Graduale parvum vyhovuje nyní jen zčásti předpisům a proto jest jistě chvályhodnou myšlenka 0. J. C., jež ke graduale chce vydati dodatek, aby tak kůry, které tuto knihu již si zaopatřily, mohly ve své záslužné snaze pokračovati. Pro kúry, kde kniha tato dosud zavedena nebyla, mohlo by býti vydáno nové druhé vydání Gradualu malého. Příčinou potřeby dodatku jest změněná zásada pro mše sv. nedělní. Kdežto dříve na obyčejné neděle bývala předepsána mše sv. o svátku dvojném malém nebo velkém, nyní po rozhodnutí sv. Otce Pia X., bl. pam., bude i o těchto menších svátcích mše sv. nedělní, jež ustupuje jen velikým svátkům I. a II. třídy. Nad to je stanoveno, že žádný větší svátek nemá nyní padati stále na neděli, nýbrž stanoveny určité dny, tak že neděle i vyššími svátky bude zamezena jen málokteré roky. Těmito zásadami není však vyloučena slavná mše sv. postní, která se konává v oktávě založení nebo patrona (titula) kostela. Z toho důvodu nový dodatek obsahovati by měl texty a nápěvy na tyto n e d ě I e mezi oktávou Narození Páně, mezi oktávou Zjevení Páně, druhou a třetí po Zjevení (4., 5 a 6. mají stejný text se 3.), všechny neděle po Velikonocích od 2. do 6., neděle mezi oktávou Božího Těla, pak všechny neděle od 3. do 23. po sv. Duchu (24.—28. mají opět stejný text a nápěv s 23.) — celkem tedy 31 mše sv. nedělní. Ze svátků jest přidati čtyři mše sv.: Mladátek, sv. Filipa a Jakuba, Proměnění Páně, sv. Jáchyma. Tím bude první vydání malého gradualu tak dopiněno, že postačí téměř pro všechny chrámy Páně úpině i pro slavnosti poutní. Jsou málokteré kostely, které mají »založení« či sv. patrona (titul) kostela tak zvláštního, že by nebyl v Gradualu malém obsažen. Jmenuji tu jen 14 pomocníků, Benigny, Donáta 7. srpna, Erasma 2. červňa, Erharda 8. ledna, Ferdinanda 30. května, Floriana | ||||
|