|
| ||||
| ||||
|
46 CYItILL X L I .
4. května, Heleny 18. srpna, Huberta 3. listopadu , josefa Kalasanského 27. srpna, Kiliána 13. listopadu, Krištofa 25. června, Liboria 23. června, Maxmiliana 12. října, Oldřicha 7. srpna. Osvalda 5. srpna, Otilie 13. prosince, Palmatia 10. června, Památka sv. Pavla 30. června, sv. Rodiny 19. ledna, sv. Rocha 16. srpna, Rudolfa 17. dubna, Vendelína 20. října. — Bylo by nejlépe, kdyby vdpp. ředitelové kůrů nebo duchovní správcové sami o těchto zvláštních svátcích projevili svá přaní, zdaž by bylo žádoucno, aby i tyto mše byly pojaty do dodatku a zároveň poznamenali, shoduje-li se datum udané se dnem, kdy se slavnost poutní na osadě skutečně koná a které mše sv. se užívá (udati introit, gradual, offertorium a communio). N o v é v y d á n í malého graduálu mohlo by míti poměrně totéž rozdělení jako první tedy: 1. kalendář diecesí českých; 2. proprium de tempore se všemi nedělemi a svátky pohyblivými (všechny svátky vánoční, Jména Ježíš a Božského Srdce Páně), jak jsou v graduále a v dodatku; 3. proprium de sanctis by obsahovalo ien svátky I, a 11. třídy t. svátky svatých: Mikuláše (Buděj.), Neposkvrněné Početí P. M., Tomáše ap, Hromnic. Matěje, Josefa, Zvěstování P. Marie, Vojtěcha, Marka, Slavnost sv. Josefa, Filipa a Jakuba, Nalezení sv. Kříže, Víta, Naroz. sv. Jana Křtitele, Petra a Pavla, Nejdražší Krve Páně, Navštívení P. Marie, Cyrilla a Methoděje, Jakuba, Anny, Nalezení sv. Štěpána (Litoměř.), Pro-měnění Páně, Vavřince, Nanebevzetí P. Marie, Jáchyma, Bartoloměje, Narození P. Marie, Sedmi bolestí P. M , Ludmily, Matouše, Václava, Michala archanděla, Růžence, Lukáše, Šimona a Judy, Všech svatých, Ondřeje; 4. communesanctorum) jako v prvém vydání; 5. ordinarium Missae ) 6. dodatek pro poutní slavnosti a to tak, že by v kalendáři byly udány texty, které jsou již ve 3. nebo 4. části, a jen částky dosud v graduálu nepřicházející byly by zde do-piněny. Slo by o tyto patrony kostelní: sv. Erharda, Antonína poust., Fabiána a Šebestiána, Anežky, Zasnoubení P. Marie, Františka Saleského, Blažeje, Apollonie, Kunhuty, Gabriela, Haštala, Františka z Pauly, Isidora, Vincence Ferrar., Rudolfa, Jiří, Zikmunda, Floriána, Gotharda, Stanislava, Urbana I. pap., Filipa Neri, Ferdinanda, Erasma, Bonifáce, Norberta, Palmatia, Antonína Padov., Aloisia, Vilérna, Jana a Pavla, Památka sv. Pavla, Prokopa, Alžběty král. portugalské, Bonaventury, Jindřicha, Rozeslání sv. apoštolů, Vincence z Pauly, Markéty, Maří Magdaleny, Apollináře, Liboria, Krištofa, Ignácia, Alfonsa M. de Liguori, Dominika. P. M. Sněžné. Osvalda, Donáta, Oldřicha, Kajetána, Filemény, Kláry, Rocha, Heleny, Bernarda, Josefa Kalasanského, Augustina, Stětí Jana Křtitele, Jiljí, Štěpána krále, Rosalie, jména P. Marie, Pozdvižení sv. Kříže, Eustachia, Mořice, Kosmy a Damiána, Jeronýma, Remigia, Andělů strážců, Frant. Seraf., Diviše, Maxmiliána, Terezie, Havla, Petra z Alcantary, Vendelína, Volfganga, Huberta, Karla Borrom., Leonarda, P. M. Vítězné, Martina, Kiliana, Leopolda, Otmara, Alžběty vdovy, Obětování P. Marie, Cecilie, Klementa, Kateřiny, Františka Xaver., Barbory, Ambrože, Otilie a Tomáše z Canterbury. Rozdělovati graduále parvum na část hlavní a proprium české nemáme za nutno, poněvadž dílo toto je pouze příručka, která nemusí obsahovati pořad graduálu římského, postačí úpině, když podává správné melodie a texty. Článek tento je pracován jako podnět k doplňkům, aby každý vldp. správce duchovní nebo vctp. ředitel kůru naznačil ze své zkušenosti, čeho by si nad to přáli, aby tak graduále nové vyhovělo všem potřebám a neobsahovalo věcí, kterých by nebylo potřebí. ADOLF CMÍRAL. ^^Q Jan Jakub Ryba o hudbě chrámové. Vynikající osobností starší české historie hudební jest rožmitálský učitel J a n j a k u b R y b a (1765—1815), který byl nejen znamenitým skladatelem, ale i hudebním spisovatelem. Trvalých zásluh dobyl si Ryba zejména tím, že jest v nové době p r v ý m č e s k ý m t h e o-r e t i k e m, jenž o hudbě p s a 1 č e s k y. Jsa hluboce vzdělán a ovládaje vedle němčiny a klassických jazyků i starou literaturu českou, měl Ryba řádnou výzbroj k činnosti literární. Že byl pilným čtenářem dobrých spisů staročeských, je patrno z jeho jadrného, plynného a obsáhlými periodami bohatého slohu. Nemaje pro mnohé v tehdejší hudbě obvyklé pojmy přiléhavých výrazů, tvořil Ryba nová česká slova, z nichž leckteré v pozdější theorii zcela zdomácnělo. Cetné jeho výrazy, které »k vyjádření muzyčních vyznamenání vsadil«, ovšem během doby vymizely. | ||||
|