|
| ||||
| ||||
|
X L I. CYRILL 47
Velice zajímavé jest Rybovo stanovisko k hudbě chrámové. Ačkoliv celkem v církevních skladbách, jichž napsal značné množství,') jeví se nám Ryba synem své doby, přece možno znamenati u přirovnání s díly jeho současníků patrnou u m í r n ě n o s t. Ryba dobře cítil, že příliš vyšperkovaná a lomozná hudba. figurální, která na našich kůrech v tehdejších dobách zcela dominovala, jest chrámu nedůstojna a po stránce hudební nevkusna. Tomuto svému přesvědčení dal Ryba průchod v zajímavém svém díle nazvaném »Počáteční a všeobecní základové ke všemu Umění hudebnému«. (Vydáno v Praze 1817 u K. V. Endersa, dvě léta po Rybově smrti.) Pojednávaje na str. 7., 8., 9. tohoto spisu o »m u z y c e p r a k t y c k é«, dělí ji na »pět hlavních částek, jež jsou: I. Kostelní muzyka, II. Theatrální, III. Komorní, IV. Bální, V. Vojenská«. Uvádíme odstavec o kostelní hudbě doslovně. »Kostelní neb chrámovní Muzyka je harmonie, kterou v chrámích shromážděný lid k pobožnosti, k vznešenému rozjímání Božských věcí a k nábožnému smejšlení pohnut bývá; protož setatohudba svou slavnou vážností, pakušlechtilousprostností a zmužilou'opravdivostí od vší ostatní Muzyky dělí: nepanujevní nictitěr- n é h o, p r o s t o páš n é h o, r o z m a z a n é h o, slovem nic takového, coby nějakou nízkost prozrazovati mohlo. K této zajisté výstižné definici chrámové hudby přičiňuje Ryba pod čarou upřímnou a rozhorlenou poznámku, z níž je patrno, jaké poměry koncem XVIII a počátkem XIX. století namnoze panovaly na našich kůrech. Praví: Velmi neslušné, a pro každého M u z y k a`) k velikému pohoršení je, když v chrámích, kdežto se má všecko v nějvětší uctivosti, vážnosti a v pravé pokoře konati, sluch všelikými nemotornými titěrkami, kterými se snaží mnozí kúrní zprávcové (Regentichory) více smyslú vyražení, nežli srdci milostné útěchy učinit, napiněn bývá; anebo když kostel skrze třeskot a hluk více vojenskému ležení, nežli chrámu podoben je. Pro tuto panující modu nevím, co časem z kostelní Muzyky pojde! — Vímf, že mnozý rozumní Muzykové proti tomuto z 1 é m u o b y č e j i všemožně horlí a jej jak jen nejlépe mohou, skutkem zamezují; však co naplat! — všecko jejich d o b r é m í n ě n í bývá posměchem (jakž jest běh světa) zavrženo a vše-mocná moda rozšiřuje víc a víc po kůřích panování své. Místo slavné vážnosti, slušné přímosti, statečné vznešenosti, řádné vázanosti, mužské opravdivosti a k srdci upřímně mluvící sprostnosti panuje na mnohých kůřích zpupná rozmanitost, oslabující rozbředlost, ohromující třeskot a jekot, slabota, — mdlota — slovem, co jen smyslu lahodí, nechf ono je to pro divadlo, sál, komnatu, zahradu neb bojiště: — všeho nyní mezi kosteiní Muzyku přimisujeme: Chory, Symffonie, Quartetta, Ronda, Partye a t. p. všecko — všecko se za našich časů pro mnohé kůry hodí. Však daremné a neplatné horlení vaše, vznešení Muzykové! Neplatná a daremná celá tato známka! Rozumný ředitel kůru jí nepotřebuje a pro toho, který se modě oddal, jak myslím, docela se nehodí. Bylo by tedy lépe bývalo, kdybych byl pomlčel. Však když jsem to již na papír vsadil, af to zůstane! Dosti by tnně ale bylo, kdyby tím aspoň jedinký k zmužilejšímu úmyslu v ohledu kostelní Muzyky vzbuzen byla — Co vroucí lásky k hudbě duchovní je uloženo v těchto slovech rož.nitálského nadšeného kantora a muzyka, jemuž byla hudba »nebeskou sladk o s t í a milostivou útěchou!« V závěru této stati vyčítá Ryba »č t y r y způsoby p s a n í nebo s t ý l V (Schreibart), j e ž jsou: I . V l a s t n ě k o s t e Z n í aneb chorální, dle kterého se píší : Duchovní neb kostelní písně, hymny, antyfony, žalmy, trakty a graduály. — 11. k a n o n y c k ý, dle kterého se píší: rozliční kanonyčtí zpěvové, (canones) vázané fůgy, fugae ligatae) mnohohlasní kůrové (chori canonici). I I I . M o t e t y c k ý sloh, v tom se píší: Mše rozličného druhu, motetta neb offertoria, nešpory, litanie, figurované hymny a graduály, oratoria, kantáty, arie atd. 1v. I n s t r u m e n t n í neb fantastický sloh, dle kterého se píší: koncerty na var-hany, svobodné fůgy (fugae liberae), tokáty, předehry, fantazí, varyrovaní neb změnění kůrové, sonáty, atd. (chori variati, sonatae etc.)« Viz Dlabačův gKůnstlerlexikona. M u z y k jest Rybovi mistrem. Slovo »M u z y k a n ta patří obecným hudebníkům.— M u z y-k á ř, šumař, hudlař, keydař, dudlař, všecko jedno jest, a přináleží fušařům, česky k a z o cl u z y k ů m. ^ ^ ^ | ||||
|