|
| ||||
| ||||
|
60 CYRILL XLI.
KAREL BOČEK: O psalmodii edice vatikánské.") (Dokončení.) Všecka uvedená pravidla, vlastně znalost jejich, neměla by valné ceny, kdybychom při zpěvu žalmů nedbali správného, prostého, ale přj tom uměleckého přednesu- Bohužel, nakládá se při zpěvu žalmů s tímto nádherným květem orientální poesie často tak nešetrně, tak bezcitně, tak nelidsky, že by sv. Augustin přj tom opět proléval slzy, ovšem slzy bolesti a rozhořčenosti nad takovým barbarstvím. Zpívati žalmy, zpívati je správně a pěkně, jest umění, které žádá na těch, již se mu hodlají věnovati, vedle odborných znalostí po stránce slovné a hudební také zbožné mysli a sebekázně. 1. Po stránce slovné jest především potřebí dbáti správné výslovnosti textu. Nechtěje opakovati, co jsem svého času (»Cyrill« 1913,str. 63.) o tomto předmětu řekl, při-pomínám jen, že častou chybou bývá tak zv. praecipitace čili polykání slabik. Naše generace je totiž tak nervosní, že jakmile uzří delší větu, anebo i jen delší slovo, dostane strach, že včas nedojde konce, a již se řítí kvapem vpřed, praecipitujíc. Nejlepším lékem proti této nemoci jest postupovati stejnoměrným krokem rhytmickým, jehož nezbytným podkladem jest dbáti pečlivě vedlejších přízvuků slova. To ovšem není snadné pro naši bujnou mládež. Nebof, jako ji stojí veliké přemáhání, musí-li po schodišti kráčeti volně, schod za schodem, a nesmí-li »vzíti« tři aneb alespoň dva schody najednou, tak je jí také proti mysli a obtížno, nesmí-li dlouhého slova, jež mžiknutím oka přehlédne, také tak rychle vysloviti. Dovolíme-li jí to však, nepřidržíme-li ji k tomu, aby postupovala stejnoměrným krokem rhytmickým, navykne snadno polykání slabik. Tedy jen rhytmicky správný, přirozený způsob četbv jest jistou zárukou správného přednesu žalmů po stránce slovné, zvláště na recitantě. 2. K výraznému a zbožnému přednesu žalmů přispívá velice porozumění po stránce obsahové. V předmluvě ke »Graduale Romanum« přjpomíná církev sv.: »Primo igitur curandum est. ut verba, quae cantantur, plane perfecteque intelligantur (Benedictus XIV.). Cantus enim oportet, ut litterae sensum non evacuet, sed fecundet. (S. Bernardus, Ep. 312.)" Těmito slovy žádá církev sv., abychom netoliko správně vyslovovali, tak aby ti, kdož našemu zpěvu naslouchají, též slovům rozuměli, nýbrž abychom vnikli také v obsah toho, co zpíváme, a pro melodii abychom nezapomněli textu, tak aby slovo nebylo prázdným zvukem, nýbrž aby melodií oplodněno a ve své účinnosti stupňováno, přinášelo užitek mnoho-násobný. Že porozumění po stránce obsahové jest důležito pro zbožný přednes žalmů, potvrzuje Wolterovo nesmrtelné » Psallite sapienter«. Nebof jenom přesvědčení, že tím lépe konáme tuto andělskou službu, čím hlouběji jsme vnikli v její nevyzpytatelné taje, a čím více nás prozářilo a rozehřálo její nebeské světlo: jen toto přesvědčení zplodilo dílo, jehož obsah ,1 rozsah napiňuje nás obdivem . . . O, kolik lásky k Bohu háralo asi v srdci toho, jenž se k jeho větší cti a slávě podjal úkolu tak velikého! S jak posvátnou hrůzou, ale zároveň také s jakou rozkoší nebeskou vyslovoval asi posvátná slova žalmová ten, jenž věnoval prozkoumání jejich celý svůj život! — Kéž posvátná, Bohem vnuknutá slova žalmů, jakož i vznešenost spolu-pěvců: In conspectu angelorum psallam Tibi, Deus meus«, napiní i srdce naše posvátnou hrůzou a nebeskou slastí! Jsem jist, že pak ani my nebudeme žalmu řemeslnicky »odbývati«, že jich neodkřičíme, jako dva, již se hádají a navzájem domluvit se nenechají, nýbrž že budeme skromně, zbožně a uctivě, jak se sluší ve společnosti andělu, piniti úkol, k jehož řádnému konání vzýváme samého Boha o pomoc, volajíce na začátku každé hodinky »Deus, in adiutorium meum intende!« 3. Kdo přistoupí ke konání »božské služby« v takovémto rozpoložení mysli, bude míti jisti tolik sebekázně, aby se podřídil celku, tak aby nepřekřikoval, aby nerušil jednotnéh~) chodu rychlejším anebo zdlouhavějším tempem, aby nezačínal dříve, nepřetahoval konečných not, zkrátka bude si stále vědom toho, že jest součástkou celku, jenž musí vy-stupovati jako ucelená jednotka, a nikoliv snad jako kostrbatá, rozplizlá massa. *) V předešlém čísle jest, jak z doprovodu slovného vysvítá, na str. 43. Tonus I. fin. a, tisková chyba. V přízvuku má býti nota tučná na místě prvém, bílá pak na místě druhém. — Při T. IV. fin. A* místo pří-zvuku vytištěna 1. | ||||
|