|
| ||||
| ||||
|
XLI. CYRILL 67
Pondělí svatodušní (Feria I1. post Pentecosten) 24 května. Introit : Cibavit eos (Gr. P. 126). Alleluja s veršíky: Loquebantur (Gr. P. 120); Veni Sancte Spiritus (Gr. P. 117). Sekvence : Veni Sancte Spiritus (G. P. 117). O f f e r t o r i u m: Intonuit de coelo (G. P. 121). C o m m u n i o: Spiritus sanctus (Gr. P. 121). Neděle I. po sv. Duchu (Svátek Nejsv. Trojice) (SS. Trinitatis)*) 30. května. I n t r o i t: Benedicta sit (Gr. P. 122). G r a d u a 1 e: Benedictus es (Gr. P. 123). Benedictus es Dotnine (Gr. P. 124). O f f e r t o r i u m: Benedicta sit (Gr. P. 124). Communio : Benedicimus Deum (Gr. P. 125?. Svátek Božího Těla"') (SS. Corporis Christi) 3. června. I n t r o i t: Cibavit eos (Gr. P. 126). G r a d u a 1 e: Oculi omnium (Gr. P. 126). V e r§: Caro mea (Gr. P. 128). S e k v e n c e: Lauda Sion (Gr. P. 129). 0 f f e r t o r i u m: Sacerdotes Domini (Gr. P. 135). C o m m u n i o: Quofiescunque manducabitis (Gr. P. 136). *) Od této neděle při kropení lidu zpívá se opět . Asperges me, při Iniroitu, Offertoriu a Communio *) Po mši sv. koná se slavný průvod theoforický nepřidává se již Alleluja, po epištole místo čtyř al- ke čtyřem oltářům. Obřady nalézti ]ze v rituálu pro leluja s veršíky nastupuje opět Graduale. diecesi předepsaném. Sychrova Velkopáteční Meditace. Koncert »oratorního Sdružení«, řízený Kar. Doušou, provedením Sychrovy ,VelkopáteČní Meditace" stal se příliš zajímavým a na úsudky bohatým, než abych i já nepronesl svůj skrovný názor a nevnesl trochu světla v různost náhledů o díle Sychrově pronesených. Dílo Sychrovo, byt by nebylo zrovna veliké svým rozsahem, hudební realisací a virtuositou, přece jest veliké svým programem a svým posláním, jest podobným problemem na poli vokální hudby jako Meditace Sukova na poli hudby instrumentální. Sychra je vyslovený církevní skladatel. Jeho nádherná díla církevní, význačná svojí hlubokou náboženskou náladou a prostotou, hlavním to charakterem církevní tvorby Sychrovy —jsou dnes, ne-li u nás, pak jistě v cizině hodnotou správně oceněnou. A jestliže jest něco, co činí u nás hudební dílo Sychrovo snad málo přístupným a tudíž i málo uznávaným, je to jedině ta okolnost — a to budiž připočteno ku veliké přednosti jeho — že Sychra naučil se tomu zřídkému umění: posvětit dílo určené ku přímé oslavě boží ne nějakým nuceným umělkováním a theatrálností, nýbrž o p r a v d o v o u n á b o ž e n s k o u n á 1 a d o u, skutečnou zbožností, b y f by prostinkou, přece vroucí a účinnou. S tohoto jediného správného stanoviska dlužno chápati církevní díla Sychrova a s tohoto stanoviska dlužno se i dívati na Sychrovu novinku »Velkopáteční Meditaci«. Jest to cenná perla v tvorbě Sychrově. Celou svojí náladou upomíná na dřívější jeho duchovní kantátu =Na Golgotě«, jež vyšla přílohou v >-Cyrillu=. Liší se od ní svojí širší koncepcí a zamyšleným a jistě věci velmi prospěšným orchestrálním doprovodem, jemuž by byla vděčnou zvláště předehra, jež na varhanách ztrácí té živosti a barvitosti, jaké by nabyla v orchestrálním provedení. Také svojí dokonalejší stylisací hudebního spravování, v němž jako nervus rerum táhne se hlubokou náladou podložený motiv slov: j ež íš u m í r á — činí koncentrovanější dojem na mysl posluchače; jistě že na této přednosti díla má i veliký podíl se stránky psychologické i básnické text Fr. Žáka. Největší chválu ovšem dlužno vzdáti sborům, jež přes thematické spravování vynil Že Sychra je schopen i skvělého dramatického rozpětí a realisace, tomu svědčí ne jedno, ale několik mocně působících míst v jeho díle. A přece snad posluchač by si přál více hudebního realisování drama tických míst, jimiž text jest tak bohatý, jako na př. ve sboru dáblů. — Zde ovšem vidím problem Sychrova programu, jakého se drží ve svých duchovních dílech, kantátách a zvláště v posledním díle, jemuž dává spolu s básníkem tentýž název Meditace. Pronáším zde o věci té následující svůt skrovný náhled. Meditace čili rozjímání jest duchovní modlitba, í m p r o v i s o v a n á úvaha, jež v životě 1 Člověk zde vezme nějakou náboženskou pravdu anebo děj ze života Kristova, po případě některého světce, a jak toho je schopen, jak síly fantasie a nálady mu stačí, v myšlenkách prostinkých uvažuje o věci přečtené a duši svoji prostředl | ||||
|