|
| ||||
| ||||
|
YRI Illl
ČASOPIS PRO KATOLICKOU HUDBU POSVÁTNOU V ČECHÁCH, NA MORAVĚ A VE SLEZSKU. ZÁROVEŇ ORGÁN A MAJETEK OBECNÉ JEDNOTY CYRILLSKÉ. ZAKLADATEL FERD. LEHNER. ^ RED. DR. DOBROSLAV OREL. ROČNÍK XLI. Dne 15. května 1915. ČÍSLO S. =CYRILL« vychází měsíčně mimo prázdniny desetkrát za rok. Roční předplatné 5 K (mimo Rakousko 6 K) jakož i jiné peněžní zásilky buďtež zasílány na O. J. C. v Praze 1370-II. — Rekiamace nefrank. a inseráty administrátor Bohumil Kašpar, řed. kůru, Smíchov č. 1294. — Veškeré rukopisy a časopisy na výměnu přijímá redakce DCyrilla« v Praze VII. č. 348. — Redakční sbor: za D.J. C. v Č. Budějovicích K. B o č e k ; za D. J. C. v Praze: prof. Dr. Fr. S t e j s k a I, Král. Vinohrady ; za Litoměřice Jos. C. S y c h r a, Mladá Boleslav; za Olomouc Adolf P a r m a, farář v Řešově; za Brno Oldřich N e c i d, farář v Lednici u Břeclavě. NAÁIZENÍ nejd. k. arcíb. konsistoře v P r a z e o odebírání časopisu „CYRiLL” na učet zádušního jmění je z 8. ledna 1909 čís. 16.587, nejd. b. konsistoře v H r a d c i li r á 1 o v é z 21. ledna 1909 č. 1225, nejd. b. konsi- stoře v L i t o m ě ř i c í c h z 15. února 1909 č. 975 a nejd. b. konsistoře v Č. B n d ě j o v i c í c h z 15. února r. 1909 č. 4, povolení nejd. b. konsistoře v O 1 o m o u c i předpláceti čas. ,Cyrill" z kostelního jmění je v „Acta Curiae Archiepiscopalis Olomucensis čís. 3, 1909, str. 44. Nr. 430811, povolení nejd. bisk. konsistoře v Brně v „Acta Curiae čís. 11, 19 L3,QIII., str. 179” a svolení pro farní kostely pod patronátem zeměpan- ským a náb. matice výnosem ministerstva kultu a vyučování z 6. března 1912 čís. 872. JAN NEP. BOHÁČ: Volné kapitoly o liturgii. V dnešní době, kdy profanace všeho, co na sobě má znamení božského posvěcení a vyvolení, stala se ne-li zvvkem, tak aspoň zvláštní zálibou převrácené morálky lidstva, kdy se otevírají portály domů božích a v ně se vnáší pod záminkou nutných prý ústupků zneuctívání a sesvětšfování toho, co církev staletím svého trvání a posvátným zanícením čistých duší přímo s nebe na zem lidstvu snesla, nebude zbytečným se zmíniti aspoň o ně-čem z mnohého, co dochází namnoze neporozumění, neúcty. neoprávněného posuzování a diletantské korrektury — totiž o liturgii, liturgickém textu a zpěvu. V katechismu čteme, že mezi povinnostmi, jež Bůh lidstvu zde na zemi určil; jest oslava a úcta boží. Jest' dvojí způsob, jakým může člověk svého Tvůrce uctívati a velebiti. Předně z p ú s o b vnitřní, t. j. živou věrou, nezlomnou nadějí a horoucí láskou, a způsob vně 1 ší, t. j. pokleknutím před Jeho Majestátem, modlitbou ústní (spojenou ovšem s modlitbou vnitřní) a zvláště živou účastí na službách božích. -- Clověk v příčině svého znovunabytí práva na věčnou blaženost při vynaložení všech sil svých byl nedostatečným a sama láska boží musela se k nám schýliti a spásu nám zjednati. Podobně ve způsobě dokonalé úcty Boha nikdy by byl člověk nepřišel k tomu vrcholu oslavení, jaký jediný jest Boha důstojný, kdyby i zde Bůh sám byl nedal počátku a nevytknut určité cesty. Písmo sv. Starého zákona nám vypravuje v knize » Leviticus«, že Búh Mojžíšem oznámil lidu svému, jak má býti zřízen svatostánek na poušti, jakými obřady a obětmi má býti v něm uctíván a kdy se mají tyto obřady a oběti konati. A totéž Písmo sv. nám po-tvrzuje, že Búh nejednou přikazuje a lidu na srdce klade, aby předepsaných obřadů, obětí a zpěvů svědomitě zachovával a vše konal j u x t a r i t u m s u u m (I. Par. 24, 19.). Když pak se narodil Ten, jenž byl očekáváním všech národů — J e ž í š K r i s t u s, v němž a v jehož učení mělo se napiniti vše, v čem Starý zákon byl jen pouhým předobrazem a přípravou, přináší s sebou tento Velekněz i v tomto směru novou, už definitivní | ||||
|