|
| ||||
| ||||
|
80 CYRILL XLI.
kterého jest třeba pro stavbu požadovaných varhan. Pak teprve může architekt pracovati plány detailní. Smutná zkušenost z dob minulých nutí k těmto preventivním krokům. Studium technické nepoví o varhanářství adeptu umění stavitelského na našich školách technických zcela nic. Ani studium starých památek ho mnoho nepoučí, protože staré stroje varhanní nepotřebovaly tolik místa jako nové; velikost starých skříní většinou nevyhoví nynějším požadavkům moderního varhanářství. Architekt nemůže tedy, salva reverentia, jako neodborník býti jediným a zodpovědným rozhodčím ve stavbě kruchty a varhan, ba ani ne c. k. stavební odbor, nemá-li někoko, který se specielně obírá studiem varhanářství. O rozměrech oltářů, o rouchách a j. také rozhodovati má odborný znalec, tím více o varhanách, které stojí veliký kapitál a staví se na celá deseti-letí, ne-li staletí. Chyba jednou učiněná se již nikdy nenapraví. Bývá zvykem, že sám projektant kostela na-vrhuje i skříň pro varhany. J e t o v p o ř á d-k u, aby styl skříně zapadl do celkového rámce kostelního slohu. Ale architekt si často oso-buje stanoviti i d e t a i 1 y, výšku spodní části skříně pro vzduchovody, trakturu, a naměří varhanáři v prospektu přesně i výšku i šířku píšfal. Kdyby se nejednalo o tak důležitou a finančně citelnou věc, jako je tato, je ne-ústupnost architektova strašně komickou, když mu pak varhanář dokáže, že píšfala o udaných rozměrech je ve varhanách prostě nemožnou. Ale taková nezalost architektova jde do peněz; pak se musí dáti do prospektu píšfaly t. zv. slepé, jež při velikých varhanách a při nynější drahotě cínu zdraží b e z-ú č e l n ě stroj hned o několik tisíc korun. Ale architekt vyhrál a má, co chce. Kdo to zaplatí, je věcí pro něho vedlejší. Nechf tedy architekt dá svůj návrh na skříň, ale jen i d e á 1 n í; o jeho detailní úpravě bude rozhodovat varhanář se znalcem varhan. Vždyf podobně se jedná při stavbě oltářů ; napřed jejich projekt schválí nejd. konsistoř, jako odborný, liturgický znalec, a pak se teprv postaví. Varhany a kruchta bývají bohužel předmětem péče nejmenší; snad že jsou až na konci kostela. Tím větší péče zasluhuje v n i t ř n í k o nstrukce v arhan. U nás se někdy varhany zadají bez předchozí úrady varhanáři, který je postaví dle svého uznání a vědění. Po dohotovení je t a k z v a n á k o 1-1 audace. Pozve se »někdo«, '.,,do na varhany za-hraje, napíše se podle starého šimlu proto-kol, podepíše se a varhanář dostane za práci peníze. Taková lollaudace j e h o 1 á k o m e-d i e. Jednati se má zcela opačně. V prvé řadě záleží na d i s p o s i c i, na volbě a počtu rejstříků. Otomnemůže rozhodovati jen varhanář, nýbrž ten, kdo má míti dozor na stavbu varhan a pak je také má přijmouti, aby dodavatel nebyl sám sobědoh1i ž i t e 1 e m. Již jsme řekli, že na volbu rejstříků musí míti vliv i rozměry stavby kostelní. Při stavbě varhan v kostelích, které pod-léhají c. k. místodržitelství, se pokračuje ve stavbě varhan zcela správným způsobem. Firmy varhanářské dodají c. k. místodržitelství své návrhy na stavbu varhan, kteréž dostane k posudku znalec místodržitelstvím jmenovaný, v době nynější p. opat Alban Schachleiter. Tento státní kollaudator na-vrhne jednoho z petentů o stavbu a pro-zkoumá disposici. Nemůže však říci ničeho o poměru velikosti varhan k prostornosti chrámové, protože mu místodržitelství o tom nedá žádných dat. Hůře je na tom kostel, kde místod,žitelství nemá vlivu na stavbu varhan, na př. kde dobrovolnými sbírkami se pořídí stroj, nebo kde jej zaplatí privátní patron nebo sám duchovní správce. V takovém případě dosud rozhoduje libo-vůle toho, kdo platí a objednává, bohužel často ne ku prospěchu varhan. Zadají se po sousedsku místnímu řemeslníku bez vypsání konkursu, bez kontroly, bez kollaudace a což hlavní jest, bez odborného posouzení disposice rejstříkové a návrhu na vnitřní konstrukci. Je to asi totéž, kdyby se stavba kostela za-dala bez posouzení dodaných plánů odborným znalcem, bez kontroly materiálu a způsobu celé stavby a bez dodatečné kollaudace. Když si někdo chce postaviti hrobku, musí být předložen detailní plán, ale při stavbě varhan se opomíjejí dnes ty nejprimitivnější požadavky stavebních pravidel. Žádati nutno na staviteli varhan i p l á n, d i s p o s i c i , zvláště jedná-li se o v e l i k ý stroj, o choulostivé zastavení ploc h y k ů r u, o místo pro měchy a pohon. Obecná Jednota Cyrillská jest opět proto ustavena, aby zdarma podala posudek o návrzích, plánech a disposicích varhan jako církevní orgán, není-li oprávněn promluviti do věci kollaudator státní. Nechf nikdo si nevezme jako diletant na svědomí zadání varhan bez předchozí odborné diskusse. Nechf nikdy neřídí se volba varhanáře ani jeho příslušností (je zdejší, musí se mu to svěřiti), ani protekcí ani jeho poměry soukromými, nýbrž zcela a jedině | ||||
|