|
| ||||
| ||||
|
84 CYRILL XLI.
DR. D. OREL: Kancionál Franusův. (Pokračování.) Jak přepisuje se chorální tato notace do moderní? Pokud užívá Franus chorální noty pro chorály j e d n o h 1 a s é, jest ji ponechati i ve vydání moderním, protože chorální nota nejlépe oku dává na jevo volnost řečnického rhytmu, v němž se má zpívati chorál. Kde chorální nota se dala do služeb v í c e h 1 a s u, tam při přepise lze pravidelně předpokládati mensuru. Sklaáby s textem prosaickým, tedy i přj uvedených vícehlasech pro Sanctus, mají za základ tempus i m p e r f e c t u m. Ač nikde není tempus předepsáno, lze tuto dvojdobost seznati již na ligaturách, v nichž spojen bývá sudý počet not. Metrické zpěvy řídí se v mensuře metrem textovým; jsou obyčejně v taktu trojdobém, v t e m p u s p e r f e c t u m. Metrické zpěvy jsou složeny dle pravidel o starých m o d e c h. Některé vícehlasy (Spiritus et alme orphanorum) jest přepsati do moderního notopisu ve volném rhytmu řečnickém. Jak již řečeno, jednotkou základní jest punctum inclinatum, jež platí na jeden »tactus«. V gt e m p u s p e r f e c t u m« připadají 3• nebo 6• na jeden takt, dle toho, zdali přede-píšeme 3/, nebo/2. É, Při tempus i m p e r f e č t u m vtěsnati jest do taktových čar 2 nebo 4 puncta inclinata, dle toho, zdaž uvedeme skladbu v tempus imperfectum C nebo v tempus imperfectum diminutum Čáry taktové možno ovšem i vynechati nebo jen je vytečkovati. Pomlčka —= rovná se • •, tedy Alterace a diminuce zde neexistuje Umístění noty v ligatuře nemá vlivu na její trvání. Mezi podobou not a jejím praktickým provedením povstává jakás inkogruence. C h o r á l n í n o t a s l o u ž í k účelům m e n s u r y perfektní nebo imperfektní, ale mensura jes t bez proporce, bez alterace a bez pravidel o posici. Jest to tempus bez modu. Notace chorální užívá tedy kancionál Franusův pro jednohlasé chorální melodie stálých i proměnlivých částek mešních dáleipro takové chorály, jež ve formě konduktu byly provázeny jedním nebo více vedlejšími hlasy. Mimořádně jen objevuje se notace c h o r á l n ě-m e n s u r á l n í pro vícehlasé chorály jichž cantus firmus doznal zvláště na konci je dnotlivých melodických úryvků přesného odměření délky tónové nebo byl celý mensurován již v dobách starších, jako zmíněné Sanctus (Franus, fol. 42b! Nota chorální ve službách vícehlasu jest zvláštností českého notopisu ve stol. XV. a XVI. Objevuje se již v latinském kancionále j i s t e b n i c k é m, na př. při dvojhlase.,4-Surrexit Christus«.1) V rukopise c. k. universitní knihovny pražské, sign. VI. C 201 jsou chorálně vepsána') tatáž vícehlasá Sanctus, která obsahuje kancionál Franusův. Husi t-s k ý g r a d u á 1 z r. 1512') má pět tříhlasých Sanctus ,ad aequales«, napsaných rhombickou notou chorální; mimo to vyskytuje se v něm i notace chorální, smíšená s notou mensurální při jednom Sanctus. S p e c i á l n í k královéhradecký z prvé poloviny stol. XVI. obsahuje v notaci chorální černé tatáž dvě Sanctus tříhlasá4) jako Franus, VI. C 20a a XIII. A 2 mimo další dvě Sanctus tříhlasá,") z nichž jedno jest též v XIII. A 2. a druhé v XIII. A 2 a VI. C 20 a VII. C 20a. V notaci chorálně-mensurální zapsáno jest ve Fr. S a n c t u s o b e c n é 3 v. na fol. 42b. Objevuje se i v rukopise c. k. universitní knihovny v Praze sign. VI. B 24, fol. 59b a vy-tištěno v augsburské agendě z r. 1571 ') v téže notaci jako u Franuse. Týž cantus firmus, ale s jinými dvěma vedlejšími hlasy notován jest taktéž v notaci chorálně-mensurální a vy- 1) Musejní knihovna v Praze, sign. XII. F. 14, fol. 197a z 2. pol. stol. XV. ~) Fol. 983, 99a. 3) Musejní knih. v Praze sign. XIII. A 2. a) Fol. m 3a, fol. m 3b. 5) Fol. m 3b, fol. m 5a. 6) Agenda česká to jest spis o ceremoniích a poiádcích církevních, kterak se slovem božím a svátostmi Kristovými lidu v království Ceském pravdu Evangelium svatého majícímu a milujícímu posluhovati má. Roku 1571 (spracováno jest dle německé agendy vitemberské, brandeburské a virtemberské ; reguluje obřady církve augsburské proti církvi kališné). Musejní knihovna v Praze, sign. 36 B 3. | ||||
|