|
| ||||
| ||||
|
M. CYRILL 87
Pomlčky: Klíče: -— i C_ = L C G F- F Z n a č k y, u d á v a j í c í t e m p u s, scházejí vubec ve Franusovi při notaci piné mensurální; nejsou ani v ostatních hudebních rukopisech českého púvodu z první poloviny stol. XVI. jen výjimečně ve speciálníku udáno jest při Sanctus cizího mistra »Pillois« tempus, ale špatně (sign. 120''). Skladba ta byla púvodně psána notací b íl o u, odtud i udání taktu. V černé notaci schází tedy značka pro tempus zásadně. I n t e r v a 11 o v ý p o m ě r p o č á t e č n í c h t ó n u jednotlivých hlasu jest vyznačen arab-s skými písmenami s palaeografickou značkou s nad písmenou (prima vox =-= 1 ; octava vox - 8 atd). Pravidelné poměry jsou tyto: Vrchní hlas 8 8 5 8 5 1 8 8 Druhý hlas 1 5 8 1 8 5 4 5 Třetí hlas 8 1 1 - 8 8 1 8 Ctvrtý hlas - - - - 1 5 - 5 Pátý hlas - - - - - J 1 Tato písmena jsou přjpsána na počátku jednotlivých hlasu a udávala přehledně zpěvákum, v jakém intervallu navzájem mají začíti, na př. dle první řady číslic diskant a kontratenor začal v oktávě s tenorem, dle druhé řady počínal diskant o oktavu výše a tenor o kvintu výše než bas. Zajímavo jest, že mohl střední hlas nastupovati nejen v obvyklé kvintě, nýbrž i ve kvartě se svým spodním hlasem. Čím dnes jest pěveckému sboru akustické udání al{kordu před poťetítn sboru, tím bylo starým výborným pěvcum g r a f i c k é označení intervallu počátečních tónu. To jim zcela postačilo. Když »cantor« udal počáteční tón jednoho hlasu, ihned dovedli si ostatní zpěváci vyhledati relativní výšku začátku ostatních hlasti a vpadnouti správně v celek. Platnost a trvání not černých (piných) jest v Čechách obdobna s plat-n o s t í n o t t. zv. m e n s u r y b í 1 é. Cernou mensurální notaci českou nelze tedy luštiti pravidly, která uvádí johannes Wolf v díle: Geschichte der Mensural-Notation von 1250- -1460') a v příručce »Notationskunde«.J) Wolf pracuje vědecky na základě ohromného materiálu rukopisného a na podkladu starých theoretiku, rozebíraje jednotlivé školy notopisné u kulturních národu a stanoví přesné principy o platnosti not. Českých rukopisu však nestudoval. Kancionál Franusuv sice cituje ve své » Notationskunde«, ale proto jen, že jméno jeho nalezl v mém pojednání »Surgit in hac die«,"') zapomenuv při tom udati auktora tohoto pojednání. Cerná mensurální notace až do roku 1460 v rukopisech -mimočeských jest založena na zcela jiných principech než v Čechách ve stol. XV• a XVI. Cerná notace mizí u národu ostatních kolem poloviny století XV. a nahrazena jest notací bílou. V Cechách však se drží nota černá celé XV. a XVI. století i pro notování skladeb vícehlasých, ale má zcela jiný význam než černá notace povodní. U nás uplatnila se pravidla bílé notace v notaci černé, nastal obzvláštní případ z p ě t n é h o v l i v u, r e g e n e r a c e pravidel dokonalejší, novější notace na notaci starou; černou, méně dokonalou. Tak noty černé platily tolik jako noty bílé a černé noty užívalo se dál v částečné platnosti noty bílé, ano zapisovalo se jí více skladeb vícehlasých v prvních desítiletích století XVI. než notou bílou Toho jest právě svědkem Franusiiv kancionál z r. 1505 a• graduál z r. 1512. J. B l a h o s l a v to potvrzuje v Musice z r. 1558 v kapitole o taktu, tvrdě : »ale nalézá se také i v některých zpíváních, že černé noty též jako bílé platí bez rozdílu«."1 Bílá notace nezatlačila tedy notaci černou, nýbrž ji zdokonalila. Cernott notou jsou Tři díly. Leipzig 1904. Leipzig 1914. ~) Kirchenmusikalisches Jahrbuch, 23. Jahrgang, 1910. Musika, to jest knížka zpěvákúm náležité zprávy o sobě zavírající, vytištěná nejprve 1558 v Holomouci. (Vydání Hostinského z r. 1896 pod názvem: Jan Blahoslav a Jan Josquin, příspěvek k dějinám české hudby a theorie umění XVI. věku.) | ||||
|