|
| ||||
| ||||
|
94 CYRILL X L I .
cifickým závěrem frygickým a j. Sbormistru Křičkovi vzdávám piný svůj obdiv, jak dovedl do mrtvých not vložiti život, jak uměl staré věci zjemněným a pro-cítěným přednesem přiblížit naší době, jako asi slavný dirigent Ochs to činí se skladbami Bachovými. Obecenstvo české bude ovšem nutno teprv vychovat k docenění staré české literatury. Jako Aleš studiem starých českých památek uhodil na svůj český, nový sloh, tak čeští skladatelové nech[ zahloubají se do staré české hudby, aby pochopili ducha českého. D. O. " Úmrtí. Dne 6. dubna t. r. zemřel v rodišti svém Velími chotěbořský ředitel kůru josef H o f f. m a n n ; zemřel předčasně, sklácen tuberkulosou krční Absolvoval pražskou konservatoř a působil nejprve v Pečkách a nyní řadu let v Chotěboři. Cyrillistům jest znám ze zdařilého tamního sjezdu. Hoffmann byl horlivě činným na kůru i v životě spolkovém a požívaje piné důvěry a přízně vldp. faráře Laštovičky, docílil postavení nových pneumatických varhan ve chrámně tamním. Repertoir jeho kůru byl vynikajícím a vždy dle zásad i církve i umění. Ou těšil se přízni všeho obyvatelstva v Chotěboři. To dokázala účast na pohřbu jeho ve vzdálené Velími. Přijeli( k němu duchovenstvo, zástupci obce, velkostatku, škol a i studentstvo tamního gymnasia. Tklivě se zesnulým rozloučil se u hrobu dojemnou řečí vldp. Laštovička, děkan chotěbořský, starosta města Chotě-boře a ředitel kúru K. Unger z Něm. Brodu. — Z řad ředitelů kůru účastnili se pohřbu Josef Vejda z Dašic a Boh. Šejnoha z Karlína. Osobně byl Hoffmann člověk dobrý, upřímný. S láskou , jal se dětí svého rovněž předčasně zesnulého bratra Tomáše (ředitele kůru v Poděbradech), vlastních dítek ne-maje. Budiž mu země lehkou! R. i p. j josef Kafka, řed. kůru v Král. Dvoře n. Lab., zemřel náhle, raněn mrtvicí dne 24, dubna t. r. u věku 44 let. Kafka byl absolventem pražské konservatoře a složil všecky čtyry státní zkoušky hudební s vy-znamenáním. Po absolutoriu, odbyv vojenskou po-vinnost jako koncertní mistr u hudby 94. pluku v Josefově, byl prvým houslistou v symfonickém orchestru Kovařovicově na výstavě národopisné. Hned na to jmenován byl ředitelem kůru v Králové Dvoře, kdež od té doby horlivě působil v chrámě, jako učitel zpěvu na tamním gymnasiu, ve vlastní škole hudební i v životě spolkovém. Jemu vděčí Kr. Dvůr za mnohý vynikající čin umělecký, na nějž dlouho bude vzpomínáno. Jaké lásce i úctě se zesnulý v městě i okolí těšil, svědčila účast na pohřbu jeho: duchovenstvo místní i z dalekého okolí, zástupci úřadů, města, spolky, školní mládež i studentstvo se svými sbory učitelskými a nepřehledné davy obecenstva a všude jen chválu a lítost pro zesnulého hylo slyšeti. V děkanském chrámu dojemnou řečí »s přítelem a spolu-pracovníkem svým« se rozloučil místní děkan vldp. Sedláček. Radostno bylo dle slov pana děkana poslouchati jeho výkony, jak pod rukama vznášely se velebné zvuky varhan a jak od klenby ke klenbě se nesly nádherné tóny zpěvů, jež řídil oduševnělým porozuměním. Zpěv církevní v chrámě, zpěv světský v »Záboji« i orchestrální hudba v »Dvořáku« byly známy za jeho vedení po celém kraji a přivedeny k vysokému stupni. U hrobu pak slovy pohnutými mluvili ředitel kůru Karel Unger z Něm. Brodu a předseda místní pěvecké a hudební jednoty,učitel Mařík.Lředitelů kůru byli při pohřbu : Ceněk Pilař z Hořic, J. Čápek z josefova, Boh. Šejnoha z Karlína a Boh. Kašpar ze Smíchova. V obcování byl jemný, skromný a člověk zlatého srdce i nezdolné energie. Jsa bezdětným, přijal za vlastního chudého sirotka, o nějž otcovsky pečoval. Nashromáždil si tedy po-klad zásluh před Bohem, jenž za to nebem jej odměniž ! t Prof. josef Štěpánek. Dne 29. března 1915 zemřel v Praze-VI[. na odpočinku dlící prof. češtiny a němčiny Jos. Stěpánek, který působil naposled na c. k. reálce v Karlíně. Před tím dlouhá léta vyučoval s přítelem svým Jiráskem na c. k. státní střední škole v Litomyšli, kde zastával i úřad c. k. konservatora a uvedl do pořádku archiv litomyšlský. Vedle dějin c. k. gymnasia, archivu města Litomyšle a jiných historických prací popsal kritický gr a d u a l litomyšlský ve výroční zprávě c. k. státní školy střední v Litomyšli r. 1887, str. 1-24. Autor dovedl ze zápisů archivních konstatovati vročení graduálu (1561—1563), písaře Jiří Lachesa Nepomuckého a vazače Adama na Malé straně. Illuminoval jej pan Matouš Ornis a dostal za něj od literátů dle smlouvy 47 kop gr. míš. Po stránce palaeografické i historické jest graduál osvětlen zcela přesně a detailně. Zbývá ještě prozkoumati jej po stránce hudební. Prof. Stěpánek jako muž mravenčí píle získal si velikých zásluh vedle školní své činnosti o město Litomyšl; byl jmenován dopisovatelem ústřední komise pro zachování památek v Rakousku a jednatelem archaeologické sekce při Akademii věd. R. i p. i Ředitel a skladatel Ed. Bartoníček narozen v Chrudimi 31. srpna r. 1855, kde studoval nižší reálné gymn , vyšší pak v Praze v Panské ulici. Po vykonaných studiích středoškolských oddal se zcela hudbě, zvláště hře klavírní, a stýkal se v Praze s předními tehdejšími umělci. (Ondříček, Stropnický, Laušmannová, Lachner.) V letech 80tých působil po 6 roků jako sbormistr a učitel hudby v Klatovech, kde těšil se veliké oblibě. Odtud povolán byl jako sbormistr »Lumíru« (1. dubna 1887) na Moravu do průmyslového města Mor. Ostravy. R. 1888 se tamtéž oženil s rodačkou Ostravskou Jindrou Kublovou, čímž rozhodnuto bylo o dalším jeho pobytu. Stižen byv tu těžkou chorobou plicní nucen byl na čas Ostravu opustiti a odebral se na zotavenou do nedalekého městečka Frýdku, kde zastával z ochoty nemocného tamního ředitele kůru a vedle toho dojížděl do Ostravy za svou povinností vyučovací. Povolání toto se mu ve Frýdku tak zalíbilo, že se rozhodl věnovati se jemu trvale; tak se stalo, že r. 1894 přijal místo ředitele kůru ve Strumeni ve Slezsku a rok na to v po-hraničním městě Jablunkově, odkud r. 1897 povolán za ředitele kůru při chrámu sv. Spasitele v Morav. Ostravě, kteréžto místo bylo nově systemisováno za účelem zvelebení chrámové hudby; tam působil 28 let. Posilován nevýslovnou láskou k hudbě, zvláště chrámové, překonal s nevšední energií veškeré potíže začáteční a sestavil si kostelní sbor, který časem do-spěl k té výši, že mohl se odvážiti provozování skladeb největšího slohu. — Byly to zvláš[ každoročně pořádané duchovní koncerty o Velikém pátku, kde pro-vozovány byly skladby největších círk. skladatelů jako: Stabat mater od Dvořáka, Astorgy, Pergolese, Reinbergera, Fórstra, Sedm slov Kristových od Haydna, De profundis od Nešvery, některé pak koncerty věnovány byly skladbám nejstarších mistrů. — K službám božím dovedl vždy vybrati nejvhodnější mše jako : Reinbergrovu, Treglerovu, Pickovu, FSrsterovu, Ríhovského, Nešverovu a j. -- Zvláštní zájem jevil pro úpravu zpěvu církevního chorálu, za kterýmž účelem zajel si do Prahy, aby účastnil se kursu v emauzském klášteře, a poznatky na kursu nabyté hleděl také v Ostravě se vším úsilím prakticky prováděti. Jako sbormistr Lumíru dával: Stabat mater Dvořákova, Sv. Ludmilu, Svatební košile, Bendlův Švanda dudák, Sukovu Pragu. Byl i sbormistrem =Záboje« na Pol. Ostravě. Jako vlastní skladby vydal: I. a II. směs slovenských písní, Slezské písně, Sbírka žertovných sborů (pod jménem »Voračky,) a posledně 'Slezská Beseda, z národních písní slezských (které se při tanci zpívávaly). Složil též slezskou hymnu na slova | ||||
|