|
| ||||
| ||||
|
YRI LL
ČASOPIS PRO KATOLICK011 HUDBU POSVÁTNOU V ČECHÁCH, NA MORAVĚ A VE SLEZSKA. ZÁROVEŇ ORGÁN P MAJETEK OBECNÉ JEDNOTY CYRILLSKE. ZAKLADATEL FERD. LEHNER. ^ RED. DR. DOBROSLAV OREL. ROČNÍK XLI. Dne 15. června 1915. ČÍSLO 6. aCYRILL< vychází měsíčně mimo prázdniny desetkrát za rok. Roční předplatné 5 K (mimo Rakousko 6 K) jakož i jiné peněžní zásilky buďtež zasílány na O. J. C. v Praze 1370-11. — Rekiamace nefrank. a inseráty administrátor Bohumil Kašpar, řed. kůru, Smíchov č. 1294. — Veškeré rukopisy a časopisy na výměnu přijímá redakce aCyrilla « v Praze VII. č . 348. — Redakční sbor: za D.J. C. v Č. Budějovicích K. B o č e k ; za D. ). C. v Praze : prof. Dr. Fr. S t e j s k a I, Král. Vinohrady ; za Litoměřice Jos. C. 5 y c h r a, Mladá Boleslav; za Olomouc Adolf P a r m a, farář v Rešově ; za Brno Oldřich N e c i d, farář v Lednici u Břeclavě. NAŘIZENÍ nejd. k. arcib. konsistoře v P r a z e o odebírání časopisu „CYRILE” na ečet zádušního jmění je z 8. ledna 1909 čís. 16.587, nejd. b. konsistoře v H r a d c i H r á 1 o v é z 21. ledna 1909 č. 1225, nejd. b konsi- stoře v L i t o měřic í c h z 15. února 1909 č. 975 a nejd. b. konsistoře v Č. B u děj o v i c í c h z 15. února r. 1909 č. 4, povolení nejd. b. konsistoře v Olomouci předpláceti čas. ,Cyrill 8 kostelního jmění je v „Acta Curiae Archiepiscopalis Olomucensis čís. 3, 1909, str. 44. Nr. 430811, povoleni neld. bisk. konsistoře v Brně v „Acta Curiae čís. 11, 1913, VIII., str. 179” a svolení pro farní kostely pod patronátem zeměpan- ským a náb. matice výnosem ministerstva kultu a vyučování z 6. března 1912 čís. 872. Příloha k „Cyrillu” č. 6.: S. Stecker: „In festo Ss. Apostolorum Petri et Pauli”. Prom2nlivé části na 29. června. JAN NEP. BOHÁČ Volné kapitoly o liturgii. (Pokračování.) Základem veliko'epé konstrukce liturgického textu mše sv. učinila církev nejcennější a nejstarší umělecké projevy kultu pravého Boha, památné ž a 1 m y starozákonní, jichž skladatelem byl většinou královský pěvec D a v i d (asi 985—955 př. Kr.), c h v a l o z p ě v (canticum) Mojžíšův, Simeonův a Zachariášův, k n i h y p r o r o c k é a j. Z každé stránky liturgické knihy, missálu, kněžského brevíře, rituálu a j. dýše k nám hluboká, posvátná a věčně svěží poesie vzácných výtvorů svatých duší starozákonních. Čtení písem s v. s t a r é h o zákona dle zvyku židovského jest nejstarším liturgickým obřadem církve a má původ svůj v samých dobách apoštolských, jak nám dosvědčuje sv. apoštol Pavel ([. Tim. 4, 13) a Skutky apoštolské (13, 15). v Brzy však se četlo i písmo sv. n o v é h o zákona, jak lze souditi z různých míst listů sv: apoštola Pavla (na př. v listě ke Koloss. 4, 16). Třetím nejstarším prvkem liturg. textu při mši sv. jsou t. zv. kázání, o nichž vypravují nám S k u t k y a p o š t o l s k é (2, 42). K těmto základním textům z písma sv. obojího zákona a jejich výkladům (nebylof kázání ničím jiným, než výkladem písma sv.) připojila církev záhy originelní výtvory mladého nadšení křesfanského, modlitby, díkučinění, hymny a nejvhodnější úryvky ze spisů apoštolů a později sv. otců. ]aká byla liturgie mše sv. v dobách apoštolských ? Podle zachovaných zpráv v listech sv. apoštola Pavla a podle vypravování ve S k u t c í c h a p o š t o l s k ý c h b} la nejstarší liturgie mše sv. následující: Nejprve konalo se čtení písma sv. zákona starého a nového. Potom obyčejně násle dovalo kázání, po něm společné modlitby (t. zv. koinonia = sdílnost), (Koloss. 3, 16 a Sk. ap 2, 46—47). Po modlitbách všeobecných následovalo políbení pokoje (Řím. 16, 6). potom přinášení obětních darů (I. List sv. Petra 5, 14). Na to byla nejdůležitější část, | ||||
|