|
| ||||
| ||||
|
98 CYRILL X L I.
k o n s e k r a c e (proměnění), čili dle staršího názvu f r a k t i o p a n í s, lámání chleba (Sk, ap. 2, 42. 46), pak díkučinění s r o z) í m á n í m o utrpení Páně, jež ostatně se už dělo i před proměňováním, a konečně sv. při j í m á n í. Určitějších rysů nabývá liturgie mše sv. změnami, jež povstaly ke konci IV. století. Zvláště tu způsobil mnoho nového samostatný vývoj liturgií východních a západních. Největší rozdíl mezi oběma jevil se v kánonu před konsekrací. Poznatky o liturgii z těchto prvních století jsou dosti nepatrné a písemné téměř žádné, nebof jediným šiřitelem liturgie v těchto dobách byla tradice čili ústní podání. Na další vývoj liturg. textu mše sv. měla vliv vyvíjející se určitá forma církevního roku. Bylo to po skončeném pronásledování, kdy r. 313 Konstantin Veliký zabezpečil církvi ediktem milánským všeobecnou svobodu. Nejstarším písemným pramenem, který nám podává určitější formu liturg. obřadu a textu mše sv. vyvinuvších se pod vlivem církevního roku, jest S a c r a m e n t a r i u m L e o-n i a n u m (papeže Lva 1. t 461) asi z V. století. Zde setkáváme se už s kollektami, sekretami, prefací a postkomuniem, které prý pocházejí od samého papeže D a m a s a (366-84). Druhou nejstarší památkou, v níž se setkáváme s mešním obřadem nynější podoby, jest S a c r a m e n t a r i u m G e l a s i a n u m (papeže Gelasia 492 49ó) a t. zv. S t o w s k ý m i s s á 1, vzácná liturgická památka staré irské církve z počátku VII. století V něm na př. uveden jest nejstarší úpiný záznam římského kánonu Gelasiova. Hlavní, možno říci historické úpravy dostalo se liturgii mše sv. znamenitým reformátorem papežem R e h o ře m Velikým (540-604).') Opravy Řehoře Velikého záležely ve zkrácení Sacramentaria Gelasiova a v různých změnách textu a formy. Místo celých žalmů dosud užívaných ponechal jen úryvky z nich, mnohdy jen ojedinělé verše jako na př. v introitu, offertoriu a v kommunio. Všecky modlitby zkrátil a počet jejich obmezil na tři : kollektu, sekretu (čili super objata) a postkommunio. Formulář mešní, vydaný několikrát pode jménem Řehořovým, blíží se velmi dnešnímu formuláři církve západní; jenom s y m b o 1 u m (apoštolské vyznání víry čili kredo) v něm ještě chybí. Změny z pozdějších století v liturgii mešní už nejsou té důležitosti, jaké byly změny v prvních stoletích a změny Řehořovy, jež vlastně pro všecku budoucnost stanovily definitivní formu a podstatu mše svaté. Různé části žalmové jako introit, offertorium, kommunio a j. řídily se vždy povahou svátku, stanoveným na určitý den. S počátku byly jen pro největší svátky, později byly upraveny pro všecky dny církevního roku. Ke konci středověku dostalo se těmto částím jednotného názvu » P r o p r i u m M i s s a e«, jež se zase dělilo na » P r o p r i u m d e t e m p o r e« (v kněžském brevíři tolik jako officium de ea), kdy totiž na den nepřipadl zvláštní svátek světce anebo tajemství tří božských osob, a na »P r o p r i u m d e S a n c t i s«, kdy slavila se památka světce anebo tajemství některé ze tří božských osob. Text úryvků na způsob hymnů (Gloria, Sanktus a j.) se nikdy neměnil (ovšem pa svém určitém vývoji), při každé mši sv. (vyjma requiem) byl a jest dodnes týž. Tyto s t á l é části mše sv. nazývají se O r d i n a r i u m M i s s a e.l) Pro zpěváky, dirigenty a hlavně hudební skladatele textu mše sv. jest nanejvýš důležito a prospěšno znát aspoň hlavní ráz jednotlivých částí mše sv. jak proměnlivých, tak i neproměnlivých. Proto při následujícím historickém pojednání o jednotlivých částech mší sv. připojím několik myšlenek velikých učitelů církve, sv. Augustina, Innocence I11. a sv. Tomáše Aq. o mši sv. Mše svatá počínala až do konce IV. století čtením z písma sv. (epištolou), jako tomu jest dodnes při mši sv. na Veliký pátek. lntroit zaveden byl nejspíše papežem Gelasiem, tedy ke konci IV• století.') Jest také domněnka, ovšem méně pravděpodobná, že introit zavedl do liturgie mše sv. papež Coelestin I. (422—432); spíše snad se tu jedná o graduále.') Jest jisto, že Řehoř Veliký už ve svém sakramentariu předpokládá introit, a že veškeré liturgie počínajíc pátým a šestým stoletím, obsahují introit skládající se z antifony, verše žalmu a z doxologie (průpověd: Sláva Bohu Otci ...). Introit se mění obsahem svým a označuje vždy základní ') Probst, Abendl. Messe. 212. 21 Dr. Weinmann, Geschichte der Kirchenmusik. ') Probst, Abendlánd. Messe. ') Probst, Abendlánd. Messe. | ||||
|