|
| ||||
| ||||
|
XLI. CYRILL 99
myšlenku církevní slavnosti toho dne konané. Sv. Tomáš Aqu.') a sv. Dionysiusti) nazývají introit chvalozpěvem Boha snad právě proto, že skládá se z dvou částí žalmů, jež vždy byly považovány za projevy oslavy boží. Následuje K y r i e. Úpěnlivé volání známé v církvi východní i západní. Střídání Kyrie s Christe bylo v církvi východní neznámé. Do liturgie bylo zavedeno mezi rokem 492--526. Nynější forma obsažena jest již ve formuláři Řehořově. Jest to úpěnlivé vzývání tří božských osob dobře charakterisující naši potřebnost, hříšnost a na trojjediném Bohu závislost. Podle starších vykladatelů připomíná nám volání devětkrát opakované devět lcůrů andělských, oslavujících trojjediného Boha v nebesích. Po Kyrie přichází obyčejně G l o r i a. Mnozí označují za původce tohoto chvalozpěvu sv. Hilaria (t 369); ač už se děje o Gloria zmínka ve III. ba dokonce v 1 století. S počátku zpívali tento chvalozpěv jenom biskupové o svátcích vánočních, později i v neděle a svátky. Ale od století X[. zpívali jej i biskupové i kněží každého dne, pokud tomu nebránil kající ráz doby. Jest zajímavo, že Luther podržel ve svém formuláři mešním tento nadšený chvalozpěv katolické církve a dle něho i novější některé agendy protestantské. Gloria jest radostným hymnem oslavujícím dobrotu a lásku boží. Počíná slovy, jež andělé prozpěvovali v památné noci narození Páně. Svým poetickým rázem, bohatostí dramatických momentů bývá Gloria vhodným textem hudebních církevních mistrů všech věků. D o m i n u s v o b i s c u m (Pán s vámi) má původ svůj v té době, kdy mše sv. počínala čtením písma sv., tedy v prvních třech stoletích. Biskup vstoupiv do shromáždění pozdravil tímto pozdravem věřící i kněze. Když později uvedeno bylo do liturgie introit, Kyrie, gloria a kollekta (orace), pozdrav Dominus vobiscum položen byl před kollektu. Po Dominus vobiscum následuje k o 11 e k t a (oratio). Kollekta nastoupila místo vše-obecných modliteb za věřící asi v době papeže Gelasia. Kollekt bývá někdy i více; rozmnožování kollekt vzniklo v církvi západní asi v XII. století. V kollektě přednáší kněz modlitby lidu Bohu jakožto prostředník mezi Bohem a lidmi. Jak poznamenává kardinál Bona,') jmenuje se tato modlitba proto kollekta, bud že se říká tehdy, když jest lid s h r o m á ž d ě n, bud že kněz jako prostředník mezi Bohem a lidmi s h r n u j e v jedno přání všech, nebo že jest s e b rán a z různých míst Písma sv. a církve. V každé kollektě jest vyjádřena krátce krásná a vznešená myšlenka. Povahou svojí lest kollekta vždv modlitbou prosebnou; prosíme o milost a přednost toho světce anebo toho tajemství, jehož památku v ten den slavíme. Dle příkazu božského Spasitele: Budete-li zač prositi Otce ve jménu mém, dáf vám (Jan 16, 23) končí první a poslední kollekta slovy: Skrze Pána našeho Ježíše Krista .. . Po kollektě následuje e p i š t o 1 a (epistola — list). Čtení toto nazývá se epištolou, poněvadž při něm téměř po celý rok čtou se části z listů sv. apoštolů. Apoštolové nemohouce jíti ke všem obcím křestanským, posílali jím (zvláště sv. apoštol Pavel) listy, v nichž je povzbuzovali, dávali různé rady a luštili různé pochybnosti. Tyto epištoly se pak četly při mši svaté a také vykládaly. Názvu toho dostalo se však i jiným čtením, jež nejsou vzaty právě z listů sv. apoštolů, jako na př.: čtení z Apokalypse (kniha zjevení sv. Jana) a asi 80 čtení z různých knih (většinou prorockých) starého zákona. Učel epištoly jest připraviti věřící k evangeliu. Innocenc III.b) přirovnává epištolu ke kázání sv. Jana Kř., jež bylo přípravou na kázání Kristovo (evangelium). Obsahu bývá epištola nejčastěji ethického čili mravoučného. Následuje g r a d u a l e . Býval to druhdy celý žalm, jenž v době Řehoře Vel. byl zkrácen; nyní skládá se graduale ze dvou veršů žalmu. Zřídka kdy bývá vzato z textu nebiblického. Název graduale pochází, jak poznamenává kardinál Bona,') odtud, že se zpívalo původně na stupních oltáře. Responsorický text graduale uveden byl záhy do církve východní") i západní,") a zpíval se dle sv. Augustina již v prvních stoletích.') S) Summa Th. III. qu. 83. s) Eccles. hierarch. cap. 3. ') De reb. lit II. c. V. n. 3. a) De sacrificio Missae lib. II. c. 28. 9) De reb. lib. I. c. IV. n. 3. 30) II. kniha apošt. konstitucí c. 97. ") Tertulian, De anima c. 9. 12) De verb. apost. serm. 8. a 10. | ||||
|