|
| ||||
| ||||
|
102 CYRILL XLI.
O liturgické řeči při církevních úkonech a při církevním Y zpevu. Pod tímto nadpisem uveřejnil Ordinariátní list arcidiecese pražské r. 1900 č. 18 některá pravidla o liturgické řeči latinské při círk. úkonech a uvádí je kněžím i ředitelům kůru opětně na vědomí. Některé z nich i v »Cyrillu« zopakujeme, aby si snad někdo ne-myslil, že nejsou již platna, nebo že se ne-vztahují na naše země. 1. »Hymnus je Deum laudamus` jest zpívati před vystavenou nejsv. Svátostí oltářní jenom v řeči latinské (S. R. C. 27-2. 1882 decr. auth. čís. 3537 ad III).« Dle tohoto výnosu ordinariátního nesprávně se jedná, když kněz před vystavenou svátostí oltářní intonuje sice latinsky »Te Deum laudamus«, ale ředitel kůru na to hraje a zpívá známou českou píseň »Bože, chválíme tebe«. Jsou zvláště za dnešních časů velmi bídné poměry na venku, kde kolikrát není ani ředitele kůru nebo schází pěvecký sbor, který by dovedl zpívati latinské »Te Deum«, Jak si tedy počínati ? Kněz dá požehnání velebnou Svátostí v ciboriu, Sanktissimum uschová ve svatostánku, »Te Deum« neintonuje a po požehnání místo jiné lidové písně zazpívá lid »Bože, chválíme tebe,. Ale je to trestuhodná lehkomyslnost a zúmyslné šlapání všech předpisů, když ředitel kůru v městě o 42.000 obyvatelích při všech funkcích s -Te Deum« po řadu let na latinskou intonaci klidně zpívá písničku českou. 2.0 zpěvech připožehnánívelebnou Svátostí nařizuje zmíněný Ordinariátní list toto : Kdykoliv se vystaví velebná Svátost v m o n-s t r a n c i, smějí se zpívati j e d i n ě I a-t i n s k y obvyklé tři sloky hymnu » P a n g e 1 i n g u a« nebo aspoň poslední dvě »T a ntum ergo« a Genitori (S.R.C.dekret č. 3537 ad III. -- Instrukce synody diecesní z r. 1863). Orace »D e u s, q u i n o-bis sub Sacramento« s veršíkem »Panem de caelo« aodpovědí ~Omne d e l e c t a m e n t u m- musí se zpívati nebo recitovati vždy a jedině latinsky, af je vel. Svátost vystavena v m o n s t r a n c i nebo jen v c i b o r i u (ibidem). — Z tohoto pravidla plyne, že lze zpívati č e s k o u píseň p ř i vystavení vel. Svátosti v c i b o r i u a p o požehnání se může přednésti č e s k á píseň v ž d y. Veršík s odpovědí a orací (Panem de caelo . . .l není tedy dovoleno zpívati česky před požehnáním vel. Svátostí. Jest tedy při požehnání liturgickém ne-patrná pouze povinnost ředitele kůru, kněze i lidu v příčině latiny. Lid a děti zpívají latinský veršík ,omne delectamentum i n s e h a b e n t e m«. Jest povinností katechetovou, aby naučil děti těch několik slov a s nimi je i přezpíval ve škole. Tím neubude nikterak na národním smýšlení a citění če ských dětí a českého lidu, jak se snad do mnívají i někteří kněží. Jak milá jsou ta internacionální slova katolíku, když je slyší v cizině při službách božích. Jde tu o zvyk, případně o jeho odstranění. Jsou osady malé, vesničky, kde děti za vedení kaplanova zpívají chorální »Pange lingua«, kde zpívá celý kostel chorální »Anděl Páně«. Nemůže býti žádné výmluvy, aby se nezachovala nařízení ordinariátního listu, jež ovšem nic nového nepodávají, než že otiskují výnosy kongregace posvátných obřadů. Paedagogický přehled literatury zpěvu. (Pokračování.) DOUBRAVKA BRANBERGEROVÁ-ČERNOCHOVÁ. W. Stupeň: A. Solfeže a vokalise : D. G. A p r i 1 e: Exercices pour la vocalisation (Peters). J o s. C o n c o n e (op. 10) : Lecons de chant. L o u i s L a b 1 a c h e: Vocalises pour soprano ou tenor I. sv. (Schott). Těmto vokalisím předeslána cvičení (Exercices). Vydány též r transposici pro mezzosoprán či alt a pro bas. G a e t. N a v a (op. 21) : Repertorio di Solfeggi per soprano o mezzosoprano. Liv. 111. J o s e f P 11 o t i: 36 Solfeggi fůr Sopranstimme, seš. I.—III. (upravil G. W. Teschner). (Simrock.) F e r d. S i e b e r (op. 30—35) : Hundert Vocalisen und Solfeggien pro soprán, mezzosoprán, alt, tenor, baryton, bas. (Heinrichshofen.) Náležejí též do V. stupně. G. W. T e s c h n e r: 24 Solfeggi und Vocalizzi fůr Bass- oder Baryton- Stimme (Klemm). Též do V. stupně. | ||||
|