|
| ||||
| ||||
|
106 CYRILL XLI.
Naopak při pochybné platnosti semibrevis scházívá bohužel často punctum divisionis, jež by udalo přesně její trvání. Při minimě se píše místo značky punctum divisionis šikmá čárka jestliže brevis před touto minimou obsahuje jen 5 minim, čili patří-li do °/2 taktu mimo notu brevis o 5 minimách ještě uvedená minima s čárkou jako minima šestá. Brevis ztrácí takto pinou platnost svých 6 minim a to jen dle pravidla >,a parte post", nikdy »a parte antes při ( . Jen následující, nikoliv tedy předchozí minima ubírá notě brevis šestinu jejího trvání. Toho zajímavým příkladem jest část diskantu z trojhlasu »P a l m i g e r a v e r n u l i s«. a + a) + b) =—fi- -s-Q 5--o i e _s __ e• .- 1 C Brevis sub j a) platí zpětným vlivem následující minimy pouze tolik jako pět, nikoliv šest minim. Mezi brevis sub a) a sub ~- b) jest celkem 7 mini m. Z nich první minima dle pravidla »a parte post« ptísobí imperfekci noty brevis sub j a). Zbývajících 6 minim mezi oběma notami brevis vyplňuje celý takt. Brevis sub t b) zústává však v platnosti piných 6 minim, protože za ní napsané semiminimy nemohou ji o nic zkrátiti. Jest tedy první brevis imperfektní a druhá perfektní. Vyžaduje toho i harmonický spoj všech tří hlasú ve skladbě. ~_Černá notace mensurální nezná pravidel o tak zvané alteraci, jež jest tvrdým oříškem v notopisu bílém při trojdobém taktu. V l i g a t u ř e dvou n o t b r e v i s »cum opposita proprietate« af ve spojení přímém (ligatura recta) af ve spojení šikmém (ligatura obliqua) před notou b r e v i s aneb ve s po j e n í s ní má v trojdobém taktu každá z obou brevis »cum opposita proprietate« platnost trojdobé semibrevis ir-- Dle pravidel bílé notace měla by se druhá nota z této ligatury alterovati, to jest měla by trvati jako dvojdobá brevis ^. V tomto případě zpětný vliv notace bílé na černou se neuplatnil. Jest tedy tyto skupiny takto přenésti do moderní notace: ^ nebo t ^ nebo ^^ 6 2 r, r 1 o. a nikoliv 3', ^ ! ^• Trojdobost noty semibrevis bývá naznačena bud spojem semibrevis s minimou •~ •~ •• •• - 1 nebo jednoduše užije písař pravidla, že sledné semibrevis mají již »per positionem« platnost not třídobých a nepřidává k notám semibrevis žádných minim. I v tomto případu noty 4 • • •jest měřiti troidobé 6 2 ,,• ~• ,,• ,,• dle pravidla »similis ante similem perfecta . Pomlčky jsou vždy při tempus imperf. cum prolatione majori trojdobé 1-, ač ne-mají v rukopisech českého pi- vodu nikdy u sebe bodu Á L---; ve skladbách Machaultových ve XIV. věku býval u trojdobé pomlčky bod, jak patrno z rukopisu c. k. university pražské sign. XI S 2, fol. 260. Má-li však v trojdobém taktu pomlčka, rovná notě semibrevis, býti d v o j d o b o u, následuje po ní minima s čárkou (punctum divisionis). Dvojdobost pomlčky v taktu trojdobém jest však velikou zvláštností; pravidelně jsou pomlčky trojdobé, na př. --7- - ^ = 6/2 ^• -.T - •• = 672 r, . 1 - 4/2 G - _ - • - 1) U Franuse fol. 332b, v kane. chrudimském z r. 1530 fol. 320b, v rkp. musejním z r. I512 sign. XII[ A 2 fol. 36511, ve Speciálníku fol. n 12b. | ||||
|