|
| ||||
| ||||
|
XLI. CYRILL 111
1 Sdružení učitelů-pěvců ve Slezsku pořádá v městech i po venkově koncerty ve prospěch Červeného kříže každou neděli již od zimy. Poněvadž skoro všichni členové jsou na bojišti, má Sdružení na programu zpěvy solové, kvarteta vokální a skladby komorní. Vyznamenání. Jeho cís. a král. Výsost pan arcivévoda František Salvator udělil jménem Jeho Veličenstva p. prof. R u d. W ů n s c h o v i, dirigentu Sdružení slezských učitelů-něvcu v Pol. Ostravě čestnou medaili za zásluhu o Cervený kříž. 7-pěv na střední škole, pěstuje-li se dobře, nevymizí z paměti ani před cestou na bojiště, jak toho dukazem zaslaný lístek c. a k. kadeta bývalému jeho učiteli zpěvu: Vážený pane professore! Ve dvou dnech opustím Szegedin, abych odjel na italské hra-nice. Jedinou vzpruhou mojí nyní jest vzpomínka na krásné hodiny zpěvu na střední škole. 1 nyní zpívám a ve zpěvu cele žiji; zpěvem žije celá moje bytost. Lásku ke zpěvu odnesl jsem si z Vašich hodin. Přijměte můj uctivý pozdrav před odjezdem na frontu. Fr. Š., c. a k. kadet. lak zpívati veršíky a odpovědi při pobožnostech mimo mši sv., na př. při požehnání, nři kom- zpívá v círk. hodinkách? Celý text zpívá se na téže recitantě mimo p o s l e d n í n e p ř í z v u č n é slabiky posledního slova; ty se zpívají níže o malou tercii, na př.: Abychom hodni učiněni byli za- slíbení Kri - sto-vých. Nečesky a nehudebně zpívá, kdo snižuje jen poslední slabiku. Končí-li věta slovem nesklonným nebo jedno-slabičným, vrací se poslední slabika na r e c i t a n t u. Také církevní muzika. O d nás. O Božím Těle při jednom oltáři hrána byla na harmonium arie Kecalova: K a ž d ý j e n t u s v o u. A jindy zase rozmanité úryvky _z různých oper a nápěvů světských. O d i i n u d. Rízení a udržování dobrého chrámového sboru je záslužnou a namáhavou prací, jež ne-daří se všude. Čteme-li ale, jak pěkně na nejednom malém městě se pravému církevnímu hudebnímu umění daří, ptáme se, kdy u nás nastanou lepší časy? Jiná léta zpívali solisté od divadla různé skladby do kostela se nehodící. V novinách vždy už napřed dělána jim reklama. Letos tu divadla není a proto — bohudík — ty teatrální vložky odpadly. Za to ne-zpívá se tu nyní zhola nic. Město naše má 26.000 obyvatelů. -0 Božím Těle ve velikém jiném městě u oltářů soprány odpovídaly ve svrchní kvartě k recitantě knězově při responsoriích; alti k tomu přizvukovaly v terciích. Tenor a bas ovšem scházely. A ty roztomilé sbory u oltářů! Kluci přivlekli basu za nehorázného smíchu kolemstojících; k ní se při-družilo několik housliček v rukách chlapeckých a za průvodu tohoto rozkošného smyčcového orchestru pěl ženský sbor nějakou českou vložku. Z houslí nebylo slyšet nic, jen basa vydávala jakési broukavé tóny. Který odborný muzikant by dal ve volném prostranství housličkám provázeti ženské sbory? Kde domov tvůj? [:Kde domov tvůj ? :j - cesta tvá je dokonána, -žití truchlohra dohrána. - Nyní milý druhu náš - v tiché zemi spočíváš. - Duch tvůj spěje v kraje rajské, - [: nad hvězdami domov tvůj.:] — [: Kde domov tvuj ? :] - V nadhvězdné tam věčné vlasti ! - Tam je zbaven lidských strastí. - Milostiv ti budiž Pán, - před Něhož jsi povolán. - U Něho jest život věčný, - [: u Něho jest_ domov tvůj :]. (Text upravený Fr. Malým, ř. k. v Cáslavi.) P. Brurto Sauer, člen řádu premonstrátského, děkan v Jihlavě, přední český básník (pseudonym Fr. Kyselý) a spisovatel, byl jmenován radou biskupské konsistoře brněnské. Kyselý jest též výborným hudebníkem; býval ředitelem kůru na Strahově a upravoval texty k příštímu zpěvníku. Jeho básnické na-dání a jemný smysl pro přesné vystižení rhytmu hudebního rhytmem slovným opravňuje ho výhradně k tak důležité práci. Redakce blahopřeje k vyznamenání. HanuŠ Wihan, bývalý professor na pražské konservatoři a pak po Bergrovi violoncellista českého kvartetta, slavil 5. června šedesáté výročí svých narozenin v Brandýse nad Orl. Loňského roku pro chorobu byl nucen vzdáti se činnosti své jako člen kvartetta, v němž vykonal pro komorní umění a šíření českého jména v cizině služby neocenitelné. Byl sedm let členem orchestru Wagnerova v Beyreufě a s Wagnerem studoval komorní skladby Beethovenovy. Tradici Wagnerovu o pojetí kvartett Betthovenových vnesl v české kvartetto, jež právě tím získalo primátu mezi kvartettními sdruženími ve světě. Wihanovo úzké spojení s Wagnerem dosud rt nás nikdo nevyzvedl a je přece pro reprodukční umění naše tak význačné! Třebas neměl poslední dobou Wihan již obdivu pro moderní umění komorní, přece jeho krásný mohutný tón, v pravdě cellový, a jeho prolnutí klassické hudby komorní zůstane nezapomenutelné . . V tom ohledu Wihana nenahradí nikdo. j Ezechiel Ambros, ředitel kůru farního chrámu Páně a městské hudební školy v Prostějově, zemřel po dlouhé a trapné nemoci, zaopatřen sv. svátostmi umírajících, dne 31. května a pochován 2. června r. 1915. Ambros narodil se 8. XII. 1861 v Kavriánově, okresu slavkovském na Moravě. Po studiích na nižší reálce v Prostějově a učitelského ústavu v Brně věnoval se dráze hudební. Vstoupil na pražskou konservatoř hudby r. 1880 a po absolvování jmenován učitelem při hud. škole pěv. spolku >Moravan,,( a řediteíem 1<ůru u Panny Marie v Kroměříži. Od r. 1888 působil jako ředitel kůru v Prostějově, kde založil Farní Jednotu Cyrillskou a stal se r. 1889 ředitelem tehdy založené hud. městské školy, o níž praví Zelinka v kalendáři českých hudebníků z r. 1904 (vyd. Fr. Urbánek), že by mohla býti mnohému královskému i krajskému městu pravou hudební ozdobou. Mimo to převzal dirigentství ženské pěvecké jednoty »Orlice« a mužsk. pěv. spolku »Vlastimil«. Jako řed. kúru měl porozumění pro směr církevní hudby v duchu Skuherského a Nešvery. Též se po-kusil o komposici v hudbě světské i církevní. Harmonisoval 50 Moravských písní národních« pro venkovské pěvecké spolky, vydal u Fr. Urbánka 15 moravských písní (»Z moravských dědin«); některé jeho věci vyšly včas. »Varyto«, jiné vydal Pazdírek v Olomouci a Buček v Prostějově. V poslední době jeho pokusy o lidovou píseň duchovní vydala Archa« v Prostějově. Ambros byl duše ideální, celou svou bytostí pravý muzikant, jemný a účinlivý. Rádi jsme ho vídávali na cyrillských exerciciích. Jeho dílo a život vystihl dobře J. Ev. Zelinka ve zmíněném již kalendáři r. 1914. Ave anima pia. Pěstění církevního zpěvu v rodině. Za-jímavý a poučný zároveň zjev. Po mši sv., kterou slyšeli v kostele, shromáždí se před domácím oltáříkem otec s dvěma syny, septimánem a primánem | ||||
|