|
| ||||
| ||||
|
YRI IsI~
ČASOPIS PRO KATOLICKOU HUDBU POSVATNOU V ČECHÁCH, NA MORAVĚ A VE SLEZSKU. ZÁROVEŇ ORGÁN A MAJETEK OBECNÉ JEDNOTY CYRILLSKÉ. ZAKLADATEL FERD. LEHNER. ^ RED. DR. DOBROSLAV OREL. i ROČNÍK XLI. Dne 15. července 1915. ČÍSLO 7. »CVRILL< vychází měsíčně mimo prázdniny desetkrát za rok. Roční předplatné 5 K (mimo Rakousko 6 K) jakož i jiné peněžní zásilky buďtež zasílány na O. J. C. v Praze 1370-II. — Rekiamace nefrank. a inseráty administrátor Bohumil Kašpar, řed. kůru, Smíchov č. 1294. — Veškeré rukopisy a časopisy na výměnu přijímá redakce =Cyrilla« v Praze VII. č. 348. — Redakční sbor: za D. J. C. v Č. Budějovicích K. B o č e k ; za D. J. C. v Praze : prof. Dr. F r. S t e j s k a I, Král. Vinohrady ; za Litoměřice Jos. C. S y c h r a, Mladá Boleslav ; za Olomouc Adolf P a r m a, farář v Rešově; za Brno Oldřich N e c i d, farář v Lednici u Břeclavě. NAŘIZENÍ nejd. k, arcib. konsistoře v Praze o odebírání časoptsu „CYRILL” na nčet zádušního jmění je s S. ledna 1909 čis. 16.587, nejd. b. konsistoře v B r a d c i R r á 1 o v é z 21. ledna 1909 č. 1225, nejd. b. konsi- stoře v L i t o m ě ř i c í c h z 15. února 1909 č, 975 a nejd. b. konsistoře v Č. B u děj o v i c í c h e 15. února r. 1909 č. 4, povolení nejd. b. konsistoře v O l o m o u c i předpláceti čas. ,Cyrill" s kostelního jmění je v „Acta Curiae Archiepiscopalis Olomucensis čís. 3, 1909, str. 44. Nr. 4308”, povolení nejd. bísk. konsistoře v Brně v „Acta Curiae čís. 11, 1913, VIII,, str. 179” a svolení pro farní kostely pod patronátem zeměpan- ským a náb. matice výnosem ministerstva kultu a vyučování z 6. března 1912 cís. 872. JAN NEP. BOHÁČ Volné kapitoly o liturgii. (Pokračování.) Po kredu následuje modlitba offertorium (obětování), jež předchází těsně obětování darů chleba a vína. V prvních dobách offertorium se skládalo z antifony a ze žalmu, jež zpěváci zpívali mezitím, co kněz přijímal obětní dary od věřících. Když časem přiriášení darů přestalo (asi v XIII. stol.), odpadl i žalm a zůstala jen antifona. Pouze při zádušní mši sv. má offertorium kromě antifony ještě verš, nejspíše z té příčiny, že se nejdéle udrželo při mši zádrtšní přinášení obětních darú. Dle zpráv sv. Augustina offertorium bylo zavedeno do mešní liturgie asi ke konci 1V. stol. anebo na počátku V. stol. Offertorium vyjadřuje jako introit a kommunio myšlenku příslušné slavnosti a udává nám pohnutku, v jakém úmyslu máme obětovati srdce své Pánu Bohu. V širším slova smyslu možno v offertorium zahrnouti i všechny ostatní modlitby, po-cházející z pozdějších století, jež kněz se modlí při obětování chleba a vína, při incensaci (okuřování), při umývání rukort až k sekretě. Modlitby tyto říká vždy kněz a nikdy jich nezpívá. Hlavní myšlenka jest všem společná: prosba kněze podporována přímluvou svatých a lidu za milostivé přijetí darů obětních. Následuje s e k r e t a (modlitba tichá), jež jak svým původem tak i obsahem a počtem odpovídá kollektám. Modlitba tato jmenuje se proto sekreta, poněvadž se ji kněz modlí vždycky potichu.') Původ sekrety spadá do IV. století. — Poslední sekretu končí kněz slovy: »Per omnia saecula saeculorum«, jež říká bud nahlas anebo je zpívá. Slova ta jsou zároveň začátek velebného zpěvu » P r a e-f a c e>, jenž jest velikolepým hymnem chvály, díků a obdivu dobroty a všemohoucnosti boží, připravujícím na nejsvětější okamžik celé oběti mše sv. — na proměňování. Lid spolu s knězem má se súčastniti tohoto nadšeného zpěvu. »S u r s u m k o r d a« (vzhůru srdce), volá kněz k lidu. Sv. Augustin chápaje hluboký smysl těchto slov podo- ') Amalarius De offic. eccl. 1. 111. c. 20. | ||||
|