|
| ||||
| ||||
|
XLI. CYRILL 117
Co se týče úpinosti textu, papež Pius IV. (1564) přísně nařizuje kardinálům a biskupům, aby c e l ý text při bohoslužbách byl recitován a zpíván. A dekret S. R. C. z r. 1643 zní: Posvátný text při mši sv. musí do slova býti zpíván. Podobně zní i dekret z r. 1861. Co se týče důstojného přednášení textu přjkazuje papež Benedikt XIV., aby bylo dbáno vždy výborného, zřetelného vyslovování textu. •T e x t u s c l a r a, i n t e 11 i g i b i l i voce pronuntieturz praví Caer. episc. Snad několik těchto vět pro unelnutnější« případy postačí. (Příště dále.; DR. AL. HNILIČKA: Jan Dismas Zelenka. Významná epocha dějin hudby české XVIII. věku započíná mohutným jménem: Janem Dism. Zelenkou. Obdivuhodný tento zjev zajímá tím, že lze v nositeli tohoto jména, který vyrostl za vlivů a obzorů dobových a kulturních dnes již nesnadno dohledných, stopovati první styčné body ve tvorbě jeho a v poměru této k jeho vlasti ukryté a lze tak hledati koherenci vzájemnou mezi nimi. Jakýsi tajemný vztah jest rozestřen mezi tvorbou Zelenky a stavem hudby naší, jaký nastal kolem r. 1863, vztah až překvapující, který zjev Zelenkův, od něhož nás dělí již doba bezmála 200 let, staví přes toto rozpietí časové téměř do bezprostřední blízkosti k naší hudbě novověké. Zelenka, jehož melodram »De Scto Venceslao« provozován byl při slavnostech korunovačních Karla VI. roku 1723, jakožto dílo největšího ze současných tvůrčích hudebních sil naši vlasti, přináší do naší zemi svou tehdejší osobní i uměleckou součinností (v době po naprostém dřívějším zániku všech zdrojů k uplatnění tvůrčí hudební vlohy a síly našinců) ve vyprahlý suchopár současné hudby u nás jako první veliký tvůrčí duch novou plodivou mízu a přivádí tím do vetchého bytí našeho první obrodný život na poli hudby. Za dalších necelých 140 let nastalo znovuzrození české hudby, jehož nejvýznačnějším milníkem je zajisté rok 1863• Překvapuje, že těsně s tímto znovuzrozením v naší zemi vy-stupuje do popředí zdůrazňování jména Zelenkova, začíná se volati a toužiti u nás stále důtklivěji po provozování jeho skladeb, až pak tu dochází k významnému kultu děl jeho. Dějiny české hudby nezaznamenávají žádného jiného jevu dosahu tak velikého spojeného s jedním a týmž jménem. Výklad jevu toho jest stejně důležitý jako je nesnadný. Teprve náležitým uvědoměním historické důležitosti obou shora umíněných hraničných letopočtů — nijak dobově do sebe nezasahujících — vzniká v mysli naší pojednou vědomí skryté, více vycifované než pině ujasněné a doložitelné, vnitřní souvislosti, která utajeně vetkána jest historií do časového mezidobí řečenými letopočty označeného, souvislostí, jejímž pojivem je Zelenka a jeho hudební díla. Jan Dismas 1) Zelenka narodil se v Louňovicích u Vlašimi dne 16. října 1679. Učil se začátkům hudby u svého otce Jiřího Zelenky, varhaníka louňovického. 2) Pak poslán byl na další vzdělání do kolleje jesuitské v Praze. Léta 1709 působil již ve službách svob. pána L. z Hartigů, přísedícího král. zemského soudu pražského, na jehož příkaz složil pro kolej klementinskou latinskou kantátu. Tuto skladbu při provozování jejím sám také řídil. Roku 1710 přesídlil do Drážďan, stal se tu členem tamní dvorní kapely. V Dráždanech upoutal Zelenka skladbami svými pozornost hudebních znalců tamních. Když r. 1712 provozována byla jeho mše ke dni sv. Cecilie lG dur) se sedmihlasou velikou dvojitou fugou (qui tollis), tu pronikla zvěst o jeho velikém nadání hudebním až k samému králi Augustu II , který jej později (r. 1715) poslal studovati kontrapunkt ke slav- ') Vlastně Jan Lukáš Zelenka — dle křestního zápisu matriky louňovické, citovaného Srbem (v jeho =Dějinách« na str. 74) v doslovném znění. Zivotopis Zelenkův napsal mimo Dlabače (Kunst. Lex. [II. 436-7) i Palacký v Čas. mus. r. 1830. Dále uveřejnily o Zelenkovi články životopisné Melišův Dalibor« r. 1359 a Ulmúv »Slavoj« r. 1863. Nejbezpečnějšího pramene o životě a činnosti Zelenky dostalo se hudební historii statěmi Bedř. Rochlitze — o nichž později ještě šíře pojednáno bude — pak spisem Morice Furstenaua, dráždanského virtuosa na flétnu a skladatele pro tento nástroj (1824—1889): ~Zur Geschichte der Musik und Theaters am Hofe zu Dresden= vydaného r. 1862, kdež s nevšední pečlivostí a svědomitostí podány o Zelenkovi zprávy z archivalií v Dráždanech dochovaných. Řečeného spisu a snad i některých ústních sdělení téhož autora bylo použito při sepsání článku dra. Tadry v časopisu »Hudební věstníkp r. 1877. 2) Pocházel z Bavorova a byl po 48 let kantorem a varhaníkem louňovickým. Zemřel dne 8 února r. 1724 u věku 76 let. Viz článek dra. Mich. Navrátila v >Daliboru« r. 1912 na str. 248. | ||||
|