|
| ||||
| ||||
|
XLI. CYRILL 119
Zelenka však nedostal místo, jehož dosíci se snažil; ') náhradou byl mu udělen titul dvorního skladatele chrámového a kabinetním listem ze dne 29. února 1736 zvýšen mu roční plat z 550 na 800 tolarů. Zelenka byl skladatelem velice plodným, napsal veliký počet skladeb, jejichž autografy vesměs jsou v Drá2áanech.2) Rozšíření jejich byla na závadu povaha Zelenkova, ze skromnosti a vděčnosti ke svému službodárci nepořídil ani opisy jejich. Tiskem vyšlo málo jeho prací.') Zelenka neúčastnil se živého, vábného a nádherného ruchu, který kolem něho proudil. Stranil se ho úpině. Byl cele zaujat a oddán jen své činnosti a své hudební tvorbě, žije v ústraní pouze svým povinnostem a pracím. Doby, v nichž žil, a v nichž převládal směr hudebního ruchu i vkusu, uprostřed něhož tento jihočeský rodák psal své skladby, jsa v cizí zemi a jinorodém prostředí, utvářely se způsobem vskutku zvláštním. Král saský Bedřich August I. přestoupil ke katolictví, by dosáhl koruny polské, a vy-držoval pak protestantský i katolický kůr. Jako vladař, milovný zevního lesku a přepychu, měl královskou polskou kapelu, zvanou komorní kapela«. Když roku 1709 po bitvě u Pultavy státní starosti pominuly, tu rozmnožena a zorganisována řečená tělesa hudební u dvora, tak že výkonnost jejich udržovala se na výši jen tehdy možné. Právě v době, kdy největší virtuosové té doby se soustředovali v Dráždanech, přišel i náš Zelenka do počtu těchto umělců;') tím nabyl příležitosti, že mohl přímo seznati výkvět tehdejší hudby výkonné z nejlepšího a bezprostředního pramene. Když pak r. 1733 po Bedřichu Augustu I. nastoupil na trůn královský již zmíněný princ jako Bedřich August 1I., který za svých dřívějších pobytů a cest po Italii a Francii poznal lesk tamních oper a balletů, bylo umění hudební a pěvecké hlavní zálibou také i tohoto nového vladaře. Stejný zájem o hudbu jevila jeho chof, Marie Josefa, arcikněžna rakouská, která byla tak zanícena pro hudbu, že dokonce nařídila, by zltoušky hudební byly konány v jejích komnatách. Tehdy Dráždany byly snad prvním střediskem, kdež jako snad nikde jinde sbíhaly se všecky nitky tehdejšího uměleckého a hudebního světového ruchu. V tomto ovzduší, piném oslňujícího přepychu a okázalé pompy, tvořil Zelenka svá díla, zahloubán v sebe a prost všeho, co jej obklopovalo, mimo lásku k hudbě. Pohřížen do vážných a hlubokých svých prací celou duší, oddanou jen své zbožné víře, pracoval Zelenka nadšeně a myšlenlcy jeho spřádaly podivuhodné ty zpěvy a vroucí modlitby, jež uloženy jsou v jeho skladbách církevních, v nichž spočívá těžiště jeho skladatelské činnosti. j) Zelenka byl dle záznamu současných pamětníků a zpravodajů °) vážný, zbožný a skromný muž. Bezúhonný život jeho budil až podiv v rozkošnickém prostředí, které ho v Dráždanech všady obklopovalo, tak že jej mnozí považovali za bigotního podivína. Ovšem žil Zelenka jako samotář. Zelenka zůstal neženat; zemřel vodnatelností dne 23. prosince 1745, právě když Prusové obsadili Dráždany. Pohřben jest na katolickém hřbitově v předměstí Friedrichově.) (Příště dále.) 1) Místo ředitele dvorské chrámové hudby obdržel Adolf Hasse (1699—1783) u dvora té doby největší oblíbenec. ") V král. soukromé sbírce hudební (KSnigl. Privatmusikaliensammlung), jednak na kůru dvorního chrámu dráždanského, kdež uschovány jsou ve zvláštní skříni, nesoucí jméno Zelenkovo. 3) V starší době vyšlo (u Breitkopfa a Hartla v Lipsku) několik mší, Salve Regina a Magnificat v době novější (u H. Bayera v Langensalza) uveřejněno. Ze Zelenkových »Lamentation« (komp. r. 1722): ,Jerusalem, convertere in Dominum«. 41 Byl tu mimo mnohé jiné zejména Pisendel (1687-1755), té doby proslulý houslista, s nímž Ze-lenka dříve současně dlel v Benátkách. ') Hudbou světskou ovšem bylo mu se v jeho postavení rovněž zabývati; napsal proto mimo vzpomenuté již v oboru hudby světské složené skladby ještě několik dalších skladeb světských a sice: koncerty capriccia a serenadu. 1 v nich osvědčil se dokonalým mistrem skladby tohoto druhu. Tyto skladby jsou svým pojetím a celým zabarvením výkvětem tehdejší naší hudby —jak se tehdy říkalo — galantní a podávají svéráznými rysy na jevo svůj český původ. ) Adama Hillera, kantora Tomášské školy v Lipsku i jeho předchůdce Jana Bedř. Dolesa, pak Homilia, organisty u uFrauenkirche,< v Dráždanech. ') U dvora saského mě] věrnou oporu a pddaně nakloněnou ochranitelku v dědičné princezně Marii Josefě, jež pro rozhodné jeho náboženské přesvědčení si ho vážila a bránila ho proti dvorským intrikám. 8) Dlabač ve svém »Kúnstlerlex.a (Itl. 437) mylně zaznamenal úmrtí Zelenkovo dnem 22. pros. 1745. ^ ^ ^ | ||||
|