|
| ||||
| ||||
|
120 CYRILL XLI.
DR. D. OREL: Kancionál FranUSŮV. (Pokračování.) Vedle 69 vícehlasých skladeb, napsaných v mensuře č e r n é, jest ovšem uvedených 9 motett v bílé notaci mizivou menšinou. Ale Kancionál Franusův v poměru s ostatními soudobými i mladšími rukopisy jest přece jenom první, který má počet skladeb v bílé no - taci v míře větší, než sborník vyšehradský sign. V C c 4. K n i h o v n a s t r a h o v s k á má vzácný rukopis z XV. stol. sign. D G IV 47 0 305 listech, na nichž jsou bílou notací mensurální napsány většinou latinské církevní skladby polyfonní starých mistrů prvé školy nizozemské; k nim se řadí několik skladeb německých a něco málo prostých vícehlasů, jež svou strukturou nebo i textem by mohly býti původu českého (»Da pacem Domine«, hymnus de Visitatione B. M. V., hymnus de s. Procopio); ty jsou asi později vepsány na prázdné listy rukopisu a podávají jen důkaz. že celé sbírky se užívalo v Cechách. Původu jest však cizího, jsouc velmi blízkou známým kodexům tridentským, jež zakoupilo od tridentské kapituly ministerstvo k. a v. prostřednictvím univ. prof. G. Adlera. Dle mého přesvědčení nelze této sbírky čítati k rukopisům českým. S e d l č a n s k ý rukopis asi z téže doby jako Franus obsahuje v bílé notaci čtyřhlas »Nobis est natusR (fol. 183b). Rukopis universitní sign. VIC 20d má v bílé mensurální notaci jedno-h 1 a s é kantileny na fol. 2, 3, 27-44, 47, 52, 53, 55; na fol. 94~' jest zapsáno Sanctus 3 v.; fol. 97a Benedictus 2 v.; fol. 991' Sanctus 3 v.; fol. 1021 Patrem 3 v., f. 111" Kyrie a Gloria 3 v. Skladby tyto bílou notou jsou vepsány však v m 1 a d š í části rukopisu a to z první poloviny XVI. stol., jak také dosvědčuje Dreves,') rozebíraje kriticky stáří jednotlivých částí tohoto rukopisu. R u k o p i s u n i v sign. VI B 24 jest z první poloviny XVI. stol., tedy mladší než Franusův Kancionál, a má v bílé notaci tyto skladby: fol. 611 Sanctus 2 v. tenor v chorál. notaci); fol. 67a Sanctus 3 v.; fol. 671-1 Sanctus 3 v.; fol. 68b Sanctus 3 v.; fol. 1621 0 pře-divné rození (Omnis mundus) 2 v.; fol. 164b Všichni vesele (Imperatore Octaviano) 2 v.; fol. 1651 Přišlof nám 2 v.; fol. 166` Stalat se věc divná 4 v.; foi. 173b Andělé radost (Paraneuma české) 3 v.; fol. 171 b Velice přeutěšený den 3 v. H u s i t s k ý g r a d u á l z r. 1512 (Mus. XIII. A 2) zapisuje bíle Patrem 3 v. (fol. 26b), Patrem 3 v. (fol. 28b), interpolované Sanctus a Benedictus 4 v. (fol. 30b), tři Sanctus a Benedictus 3 v. (fo1.78b,79b, 80b), Sanctus angelicum a Benedictus 3 v. (fol. 81 b), Dies est letitiae (fol. 17711), velikonoční, tříhlasý motett »S u r r e x i t C h r i s t u s h o d i e« (fol. 365;) a v tříhlasu »O m n i s m u n d u s i o c u n d e t u r užívá pro cantus firmus noty černé mensurální, při provázejících hlasech má notaci bílou mensurální (fol. 363b). Skladba ta jako dvoitilas vyskytuje se v černé notě u nás již v polovině stol. XV. (Vyšehradský rkp., sign. V C c 4, fol. 77a.) C h r u d i m s k ý g r a d u á 1 z r. 1530 jest veskrze psán černou notou bud chorální nebo mensurální. Jen při dvojhlasých konduktech »Ursula speciosa« (fol. 293b) a »Beati qui esuriunt« jest spodní hlas poznamenán pinou notou červenou. Teprve naprostý obrat v užívání notace bílé jeví Speciálník asi ze čtvrté desítky století XVI. V něm jest již poměr opačný; v ě t š i n a skladeb zapsána notou b í l o u mensurální. Z těchto dat patrno, že Franusův Kancionál jest s přesným datem u nás první, který po„vyšehradském kodexu užívá ve větším měřítku bílé notace. Bílá nota nebyla tedy v Cechách neznámou. Písaři znali její základní pravidla, ale užívali ze zvyku noty černé, jež řídí se v hlavních rysech zásadami notace bílé. Bílá notace přešla do Cech cizími skladbami. Důkazem toho jest Franusův Kancionál. Čtyřhlasá umělá skladba J a n a G h i s e 1 i n a» 0 gloriosa domina« o třech dílech dostala se do Čech a písař Kancionálu Franusova ji vepsal mezi ostatní motetta. Benátský tisk Petrucciův ji dává světu v téže skoro době, v jaké ji přináší Čechům Franus. Ale notace Petrucciova odchyluje se od způsobu notopisu Franusova. Děla se tedy cesta této skladby do Hradce Králové jiným způsobem, než tiskem. Z ostatních sklade, vícehlasých, zapsaných ve Fr. bílou notou, bezpečně o jedibé lze říci, že jest českého původu, totiž Pane, bože, bud při nás, ale i ta se vyskytuje v VI C 20a fol. C IX s latinským textem (Salve decus virginum). ') G. M. Dreves, Cantiones bohemiae str. 16. (Analecta hymnica L) | ||||
|