|
| ||||
| ||||
|
130 CYRILL XLI.
A i tam bylo po časech na skladby ty zapomenuto. 4) Teprve na konci první čtvrtiny minulého století upozornil proslulý historik hudební Bedřich Kochlitz opětně a důtklivě hudební kruhy v Německu na cenu a význam zapomenutých skladeb těch, proniknut jsa vědomím, že Zelenkovy skladby zasluhují, aby oživly. U nás nabádal k tomu Fr. Palacký, jenž zajímaje se o Zelenku jako o českého hu debního skladatele, sám napsal o něm první staf v Čas. mus. 1830 (viz Fr. Palackého: »Spisy drobné= v dílu III na str. 234—6) na základě řečené výzvy Bedř. Rochlitze uveřejněné v jeho spisu: »Fiir Freunde der Tonkunst« vyd. v Lipsku 1825, která končí slovy: »Zpravodaj přesvědčen jest, že tato slova právem vysoce váženého znalce umění (t. j. B. Rochlitze) jsou více než dostatečna, aby přiměla náš šlechetný spolek přátel umění pro hudbu církevní, by k tomu působil, aby u potomstva dostalo se práva velikému zapomenutému umělci, který vlastně náležel naší vlasti a měl by tvořiti skvělý bod v jejích dějinách umění, abychom mohli slyšeti a se obdivovati jemu samému ve velikolepých výtvorech jeho zbožně nadšené Musy.« Podotknouti však dlužno, že Rochlitz poukázal již před rozpravou, o níž Palacký ve zmíněné stati své pojednal, daleko dříve v časopisu, který sám redigoval, v »Aljg. Musik. Zeitung« (v roč. 1801 na str. 574) na důležitý význam děl Zelenkových těmito slovy »Jak se asi stalo, že tento opravdu veliký církevní skladatel jest i u znalců hudby a u studujících tak docela zapomenut, že největší jich většina nezná ani jeho jména? Jak se asi stalo, že dokonce i v Dráždanech, 1 Zelenka ve vznešenosti a síle málo zadává Hándelovi, má učenost Šebastiána Bacha, ale nepoužívá jí jedině a pořád jako on, nýbrž má zároveň vkus, lesk a jemný cit : `') také lze jeho díla mnohem snáze provozovati než Bachova — jakkoliv ovšem vyžadují studia a mnoho přesnosti.« Těžiště umělecké tvorby Zelenkovy tkví, jak již řečeno, v jeho skladbách církevních. G~ Skladby ty svědčí, jak Zelenka důkladně studoval vzory starých ifalských mistru zejména Welt bekannt, das vSllige Manuscript aber wird am Dresdner• Hofe als etwas Seltenes unter SchlSssern verwahrt, wovon jedoch eín Herzensfreund des Verfassers (Pisendl) vorher diese unfehlerhafte Abschrift genommen hat. Hamburg, 17. April 1756. Teleman.~ — »Toto dílo si pro svou zvláštní práci, jež v něm obsažena, zaslouží milovníka, který může pohřešiti aspoň 100 tolaru, aby je měl ve svém majetku. Světu jsou z něho známy jen 3 nebo 4 kusy, úpiný rukopis však se chová na dráždanském dvoře pod zámky jako zvláštnost, z níž však jeden z důvěrných přátel skladatelových (Pisendel) prve pořídil tento bezvadný opis. V Hamburku 17. dubna 1756. — Teleman.s ;) Církevní skladby Zelenkovy byly v Dráždanech pravidelně provozovány až do r. 1763 v katolickém dvorním chrámě. S) Zelenka zůstal i v cizíně pamětliv své vlasti, napsal[ na slova česká motetto své z G dur. Zcela správně poukázal též dr. Backa (ve své knize: »B&hmische Musike str. 25) na tuto význačnou stránku Zelenkovy povahy slovy: =Zelenka sahal často k thematum česko-národní povahy, ačkoli stál v německých službách.« Dokladem správnosti tohoto výroku a ducha českosti skladeb Zelenkových jsou právě 0. Schmiedem vydané ukázky ze světských skladeb Zelenkových ve sborníku: =Musik am sáchsischen Hofe= ve sv. 6., kde otištěna část koncertu Zelenkova z G dur, pak několik vět z jeho Capricia z G dur, v němž druhý oddíl Menuettu I[. je ryzí česká hudba. ") Ve slovníku Wurzbachově jest o těchto skladbách poznamenáno: »Také v nich jsou obsaženy tak veliké melodické, harmonické a kontrapunktické krásy, že se zdá, jako by mistr byl jimi daleko předstihl svoji dobu. len Bach a Hándel převyšují jej po této stránce, všechny ostatní současníky zůstavuje daleko za sebou., — Zelenka napsal: 16 mší úpiných, 6 mší dílem bez Creda, dílem bez Agnus, mimo to 20 jednotlivých mešních skladeb: Gloria z F dur, Credo z D dur, Credo a Agnus z G moll, Kyrie a Gloria z C dur, Gloria z C dur, Kyrie z D dur, Credo pro 2 sbory z F dur, Gloria z G dur, Kyrie z D dur, Credo z G dur, Sanctus a Agnus čtyrhlasé á capella z F dur a z C dur, Agnus z C dur a z G dur, Sanctus a Agnus čtyrhlasé á capella z C dur. Dále složil 4 Offertoria: Pro Festo Resurrecfionis Domini z A dur, De B. V. M. Currittate ad aras z C dur, De S. S. Trinitate (senza stromenti) z D dur, Da pacem Domine z B dur. 5 motett: Gaude laefare (tenorové sólo) z A dur, O Magnum mysterium (sólo kontraaltové) z A dur Barbara diva (sólo kontraaltové) z C dur, Pro quos criminis (tenorové sólo) z C dur, Chvalte Syna boiíh(> (sólo basové) z G dur, 3 Requiem fz D dur, z D moll, z F dur), 2 Te deum, 20 litanií, 5 antiphon 6 Ave Regina, 8 Regina coeli, 6 Salve Regina, 2 Miserere, 1 Pange lingua (sólo kontraaltové) z C moll, 10 Hymnu, 3 Oratoria (1 penitenti ad sepolchro, 11 serpente del bronzo, Giesů al Calvar), 3 Cantaty Immisit Dominus, Deus dux, Attendite et videte). — Wurzbach má ve svém slovníku (v díle 59 na str. 299) o těchto skladbách tento celkový úsudek: »Přísně církevní, vážný směr, zvláště responsorií, použitá při nich umělecká práce kontrapunktická při stále jasném a zpěvném vedení hlasu, jednoduché a přece krásou překvapující harmonické postupy, jakož konečně výraz, stále přesně se pojící k textu, avšak pořád stejně vzdálený výrazu | ||||
|