|
| ||||
| ||||
|
132 CYRILL X L I.
bylo dobré, ale také současníkům společné; naproti tomu jevil se vynalezavějším a pečlivějším pro melodie již o sobě výrazné, jímavé a pro srozumitelnost jich vypracování. Tak zůstal jedním z nejskvělejších co do ušlechtilosti, velikoleposti a také co do zbožnosti mysl a vkusu, jakož i slohu a způsobu projevu — jedním z nejskvělejších, které v oboru právě zde řečeném kdy viděl hudební svět. Pokud pak se tkne jeho skrytosti, udržoval se tehdá ještě aspoň v Italii a v Německu zvyk, že mistři, co nejlepšího vytvořili, neskýtali kosmo-politicky, komukoli, nýbrž patrioticky, jedině knížeti neb ústavu (kostelu neb klášteru atd.), jemuž sebe neb aspoň svoje dílo zasvětili, a tato knížata nebo tyto ústavy vážili si vysoce se své strany takových děl jako svého výhradného majetku, dávali je čas od času na svém místě provozovati a se zřetelem na to, co v nich bylo nejvýtečnějšího byli náležitě hrdi na díla sama i na jich skladatele. Zelenka však, muž bez nároků, doživotně vděčný, zašel s tímto závazkem ke svému králi dokonce tak daleko, že si ani nedovolil nechati si jen pro sebe opis svých děl; proto také nalézají se díla ta právě jeho vlastní rukou psaná ve zvlášf bohaté sbírce hudebnin královského saského katolického chrámu. Tam odpočívají v četných vrstvách srovnána, ve skříni dobře připevněné nesoucí jméno mistrovo; a od té doby, kdy za následníka Augustova, s Hassem a právě jím docházel obliby a nadvlády nabyl zcela jiný druh a zcela jiný sloh, zajisté nezazněl nikdy ani jediný akkord Zelenkův ani tam a sotva též kde jinde. Jedině zvláštní těžce dosažitelnou výhodou vysokých úřadů podařilo se mi před lety na několik hodin zabývati se některými z těchto děl, jak je pouhá náhoda vyňala ze svazku. Byla mezi nimi na př. veliká mše pro pět zpěvných hlasů (dva basy) a pro orchestr bohatě vypracovaný, Gloria z D-dur, výtečné Kredo z A-moll (z paměti není mi lze dílo to blíže označiti, a obzvláště Kredo se svými následnými větami, veliké a opravdu posvátně důstojné, při tom poměrně tak srozumitelné a jasné, že si nemohu pomysliti nic jiného, než že dílem tím provedeným důstojně a v úplném obsazení, musí každý, kdo jen se chce povznésti, soustřediti a jemu oddati, býti uchvácen, dojat a unesen tam, kam se vznesl duch znamenitého mistra.10) Ted prosím tě, milý čtenáři, o prominutí této nepoměrné obšírnosti, nikoli k vůli mně, nýbrž v zájmu spravedlnosti vůči tomuto velikému, zasloužilému a zapomenutému muži. Co jsem ostatně sebral o jeho životních událostech, na to vyptal jsem se otce Hillera, který za svého několikaletého pobytu v domě bývalého ministra Briihla ještě poznal blízké přátely Zelenky, dříve zemřelého ...« Arcif, my nemůžeme dnes býti dosti vděčnými Rochlitzovi za obšírnější tyto zmínky o Zelenkovi, ježto jen tak jeho zásluhou se nám dostalo jediných vystižnějších zpráv o něm. Rochlitz, pravý a vlastní objevitel Zelenky, který opravdově miloval Zelenkovo umění, napsal o Zelenkovi ještě další staf, stejně nadšenou a jímavou o Zelenkovi a jeho dílech. V Rochlitzově knize: »Fúr Freunde der TonkunstK, ve svaz. 1V. (z r. 1832) na str. 206 a násl. čteme totiž ve článku týkajícím se Faustiny Hasseové, kde Rochlitz vy-pravuje o dráždánských mistrech Hasseovi a Graunovi, toto : »Rád bych se všemožně přičinil, abych ze zapomenutí snad dokonce vnuceného vy-prostil i třetího muže, který — leč jen jako církevní skladatel — velice sem náleží a abych pozornost přátel onoho jeho oboru obrátil naň a na jeho díla: ltdyby nebyly bývaly marnými všecky pokusy, abych o něm zvěděl něco podstatnějšího, než co jsem již z mlá dí vědě1,í1) a abych nabyl více jeho děl, než jsem měl z dřívějška. Míním Jana Distn. Zelenk u. Co o něm v této knize (v dílu II. na str. 179 a násl.) již bylo pověděno, nesmí zde býti opakováno, nýbrž má zde býti jenom jednotlivostmi v podřadných věcech blíže určeno a trochu dopiněno. Ve svých dřívějších pracích, jež vzbudily pozornost jeho vladaie, dal Zelenka slovo jedině své veliké vrozené vloze a zbožnému srdci. Co vlastně složil a proč to tak složil, nevěděl sám. Později haněl to velmi (pravděpodobně technickou stránku toho), vyžádal si práce ty zpět a nejspíše je zničil. Poslání jeho do Italie zprostředkoval zdatný Fux. Když se Zelenka vracel z jeho vysokého učeliště, dal mu Fux dopis, ve kterém krále samého prosil se starovídeňskou prostosrdečností, »aby se naučil všecko dělat a ne jenom dle mé Io) Dotyčné Credo otiskl Rochlitz ve sbírce: »Sammlung vorzůglicher Gesangstůcke der anerkannt gróssten zugleich fůr die Geschichte der Tonkunst wichtigsten, die eigene h&here Ausbildung fůr diese Kunst und den wůrdigsten Genuss derselben fórderndsten Meister der fůr Musik entscheidendsten Nationen< ve lll. svazku. (Vydáno později též u Schotta v Mohuči r. 1840.) 11) Od Dolesa (narozeného 1716) a Hillera (nar. 1728), kteří oba znali podrobně jeho díla a také sami ještě osobně ho znali. (Pozn. Rochlitzova.) | ||||
|