|
| ||||
| ||||
|
136 CYRILL XL I.
antifonický a hymnový z východní církve v církev západní a že sám byl skladatelem ně-kolika hymnů nových, z nichž některé, na př. »A e t e r n e r e r u m c o n d i t o r« a » 0 1 u x b e a t a T r i n i t a s« podnes jsou všeobecně známy. Proslavený hymnus »Te Deum laudamus« obyčejně připisovaný sv. Ambroži, od něho nepochází. V jeho snahách pokračoval papež Ř e h o ř V e 1 i k ý (~ 604). Tento veliký reformátor církevní věnoval úpravě dosavadního zpěvu církevního velikou část svého života. Reforma jeho záleží v tom, že zpěvy po různu roztroušené sebral, vhodné přijal, nevhodné odstranil, nové při-pojil a rozděliv je ve skupiny pro jednotlivé doby roku církevního ustanovil, že takto jím upravená sbírka má býti pro všecky doby příští nezměnitelným základem, »kanonem« cír-]cevního zpěvu všeho křesfanstva. Sbírka tato má název »A n t i p h o n a r i u m G r e g o r i-a n u m« a uložena byla na hlavním oltáři v basilice římsky; bohužel, že nebyla zachována. Zpěv církevní, Řehořem upravený, má podnes název zpěv (chorál) ř e h o ř s k ý čili gregoriánský. Velikého významu dějinného jest notové písmo chorálu gregoriánského, t. zv. písmo n e u m o v é, z něhož vyvinulo se moderní písmo notové. Hlavním prostředkem, jehož veliký papež Řehoř užíval k uplatnění a rozšíření chorálu, byly š k o 1 y p ě v e c k é; nejslavnější z nich byla nSchola cantorum«, pěvecká škola v Římě od samého Řehoře založená. Z Říma šířil se chorál po ostatních zemích střední Evropy, kdež v osobě panovníků, biskupů a učených mnichů našel veliké příznivce. Ztráta antifonáře Řehořova znamenala pro budoucnost chorálu velikou škodu. Byly zde ovšem různé antifonáře jako L a m b i 1 1 o t ů v lvyd. r. 1851) a m o n t p e 1 1 i e r s k ý ze stol. IX.. ale žádný z nich není bezprostřední kopií, ba ani ne opisem přímých kopií antífonáře Řehořova. Následek toho dostavil se na samém počátku sedmnáctého století, kdy chorál po době svého rozkvětu začal prodělávat dobu úpadku, zaviněnou právě nedostatkem spolehlivých,a směrodatných názorů o útvaru a jednotnosti zpěvů Řehořových. Upadek ten byl zaviněn také vývojem hudby mensurní a rozšířením humanismu, v němž nevážnost ke tradicím středověkým zasadila chorálu ránu nejtěžší. Z tohoto úpadku probírá se chorál teprve v druhé polovici století devatenáctého zásluhou učeného opata solesmesského D. G u é r a n g e r a. Výsledkem snah učenců na slovo vzatých, kteří pracovali jak ve Francii, tak i v Belgii na obrození a upravení chorálu, bylo povolení posv. kongregace obřadů z r. 1868, aby vydáno bylo nové Graduale, jež bylo jakýmsi obnovením Gradualu medicejského v roce 1614 a 1615 vydaného. Než tím ještě nebylo dosaženo nápravy úpiné. Snaha svaté Stolice římské nesla se k tomu , aby odstraněny byly všechny nevhodné změny, jež během staletí v chorálu vznikly na úkor původním melediím (buď že byly tyto prodlužovány, anebo — a to se dělo častěji — zkracovány) a aby učiněn byl všeobecný návrat k tradicionelnímu chorálu dob nejstarších. Papež Lev XIII. za tou příčinou posílá r. 1901 nadšené Breve »Nos quidem« učeným mnichům solesmesským, kteří mezitím jako pilné včely po celém světě sháněli a hledali nejstarší rukopisy a znění chorálu a dle nich pracovali na obrovském díle, jež svého dovršení konečně došlo za papeže Pia X. Tento druhý Řehoř Veliký vydává r. 1903 své památné -M o t u p r o p r i o«, v němž uveřejňuje své reformní zásady v církevní hudbě vůbec a zpěvu zvlášf. R. 1904 výnos jeho publikován byl v posvátné kongregaci obřadů a téhož roku u zvláštní příležitosti XIII. stoletého jubilea papeže Řehoře Velikého slaví tradicionelní chorál svůj slavný vjezd do basiliky sv. Petra v Římě a odtud do všech katolických chrámů křesfanského světa. Na to krátce vydány jsou první knihy chorální edice vatikánské, kterýmžto úkolem pověřena byla zvláštní mezinárodní komise za předsednictví Jos. Pothiera, učeného člena řádu solemesského. R. 1905, O r d i n a r i u m M i s s a e úředně schválené posv. kongregaci obřadů, vydáno r. 1908 G r a d u a 1 e a r. 1912 A n t i p h o n a 1 e. Na vydání ostatních knih chorálních se pracuje Tak nastupuje vznešený zpěv chorální svoji druhou cestu do katolických svatyň a svojí hloubkou, starobylostí a původnosti uchvacuje a k Bohu povznáší duše všech věřících. Ovšem, že veliká věc má vždy své nepřátely, anebo aspoň takové, kteří pro malé porozumění a pochopení její chovají se k ní upiatě a lhostejně. Tak tomu jest i u chorálu. Ale myslím, že až povolaní činitelé ve zpěvu kostelním naučí se vatikánský chorál theoreticky a prakticky znáti (a věc tak vznešená jako chorál toho vyžaduje), až nahlédnou | ||||
|