|
| ||||
| ||||
|
148 CYRILL X L I.
these, kladu, nýbrž arsi, zdvih. Chci-li na př. někomu dáti pokyn, aby vstal, aby zdvihnul tělo nebo některý úd jeho, musím učiniti rukou pohyb vzhůru, tedy pohyb, kterým označujeme arsis, zdvih. Nemohu se přece nadíti, že by někdo, jenž sedí, povstal, kdybych udělal pohyb rukou dolů, tedy pohyb, kterým při taktování označujeme thesis, klad. To je, myslím, tak samozřejmé, že to dalšího důkazu nepotřebuje. Že přízvuk latinského slova náleží k arsi, anebo alespoň spíše k arsi než k thesi, potvrzuje druhá známá poučka školy solesmesské, totiž: Přízvuk latinský jest povahou svou krátký. Poučkou touto se ovšem nepraví, že slabika dlouhá mění se snad přízvukem v krátkou. Nikoliv! Ona podržuje svou quantitu t. j. zůstává slabikou dlouhou. Ale tím, že ji pronášíme hlasem vyšším, s důrazem, ostřeji, nejen že jí tím neprodlužujeme, naopak, ona něco na své délce ztrácí, tak jako jí opět na délce přibývá, je-li v thesi, v kladu. Vyslo- víme-li na př. slovo »mater« a po něm »c'órnútt, zdůrazňujíce náležitě slabiku přízvučnou, pozorujeme neklamně, že dlouhá slabika ve slově »mater« jest kratčího trvání, než ve slově »tornu,« a to jedině z toho důvodu, že slabika ma = jest přízvučna, kdežto slabika = nu jest bezpřízvučna. Co z toho plyne? Slabika přízvučná latinského slova náleží k té části rhytmu, která se vyznačuje zrychlením, vzmachem, živostí t. j. k arsi, kdežto nepřízvučná slabika patří k té části rhytmu, jejímž příznakem jest zvolnění pohybu. přechod ke klidu t. j. k thesi. A na této theorii, totjž: a1 přízvuk latinského slova náleží k arsi, anebo spíše k arsi než k thesi, a b; přízvuk latinského slova jest povahou svou krátký, jest provedeno věrně dle nejstarších rukopisů chorálních podložení textu v melismatických částech ed. vat. Úprava tato jest, hledíme-li k vytčeným zásadám a k manuskriptům — když řeknu hodně málo --nepoměrně správnější a oprávněnější než byla úprava edice medicejské, kterou bývalý jesuita dr. Otto Drinkwelder, nyní docent chorálu v Bělehradu (v Sedmihradech), tedy odborník z tábora druhé strany, před nedlouhým časem nazval zkomoleninou a hudla- řInOU.) (Příště dokončení.! ^ ^ ^ DR. D. OREL: Kancionál Franusův. (Pokračování.) Obsah kancíonálu. Před rozborem chorálu jednohlasého, kantilén a zpěvů vícehlasých jest třeba v p ř e-h 1 e d u uvésti obsah rukopisu. Kancionál byl napsán pro účely chrámové, aby literáti z něho zpívali při bohoslužbách utrakvistických. C h o r á 1 vyplňuje prvních 239 listů (fol. 2a—2400; v druhém díle zapsány jsou m e n s u r á 1 n í 1 a t i n s k é i č e s k é p í s n ě, většinou jednohlasé, též dvou - hlasé i tříhlasé (fol. 24la—3010. Zvaly se »cantiones« nebo kantileny. V třetírr. hlavním díle jsou v í c e h 1 a s á m o t e t t a (fol. 311a—3566). Listy 302a—3101' a 3561 S1 ob-sahují chorál jako d o p 1 n ě k k prvnímu dílu kancionálu. Chorál jednohlasý. První část rukopisu (fol. 2a—2406, fol. 302a—3106 a fol. 3566—366b) lze nazvati g r a d u á 1 e m, protože obsahuje proměnlivé a stálé části chorální. Pořádek jest však ve Fr. poněkud jiný než v nynějším > Graduale Romanum« edice vatikánské. Na počátku rukopisu jsou kyriamina, gloria a sanctus s benediktus z ordinaria čili kyriale. Po nich následují introity, gradualia, alleluja s verši, offertoria a kommunia čili *) V článku »Erinnerungen an die Medizáa in der Karwoche= (»Musica divina= 111. Jahrgang, Nro 3. Wien 1915.) vytýká autor, 1. že jest ve vyd. med. text lamentací většinou špatně podložen (z 15 začátků vět jest jen 5 správných) a 2. ie »Christus factus est- a >Haec diem jest jinal< upraveno pro hodinky a jinak pro mši sv. Ve svatém rozhořčení nad tímto obtěiováním zpěváků a nad nedrisledností ed. m. vypustil autor z péra tato slova: »Wehe dem Sánger, der sich in der Medizáa auf sein Gedáchtnis verlál.>t! Nicht nur, dat; diese s i n n 1 o s e V e r s t ů m m 1 u n g iiberhaupt nur schwer sich dem Gedáchtnisse einprágt ... Und man hat noch die Stirn, solche S t ll m p e r a r b e i t auch in gro~en und reichen Kirchen ... vorzufůhren ... Oder hátten die Redakteure der Medizáa vielleicht gar nicht bemerkt, dali sie ein und dieselbe Melodie sechs Zeilen spáter anders kůrzten als zuvor? ... Oder hátten es vielleicht auch die Sánger bisher nicht bemerkt, dal; sie statt ein Kunstwerk zu erlernen mit zwei verstúmmelten Resten gequált werden?. | ||||
|