|
| ||||
| ||||
|
XLI. CYRILL t'53
Fol. 33" S. bez tr. a B. bez tr. dominici diebus in Quadragesima (daagga f e d - d); totéž ve Sl. str. 65, v X11 A 20, fol. 241. - D. 1~ol. 33a S rez 1r. a B. bez tr. d e p a s s i o n e D o m i n i (d c d c a h a g c- d) ; totéž v X111 A 2. fol. 77''. (Příště dále.) ^^^ Zpěvy doby adventní --- roráty. (Dle listu »Pozvání ku odebírání generálního- basu ku Karlo-Arnoštovským rorátům=). Ducha k nebesům vznésti, a v něm, je-li šfasten, odvážil se tyto písm dle tamního kandonilu s ná- Ulahý cit radosti a vděčnosti k Bohu, a je-li ne- pěvy (ale bez zvláštního doprovodu varhanního) vy- šfasten, důvěrnou naději v smilování boží vzbuditi, dati, čímž se stalo, že po Čechách dál a dále se ší- jest jedna z těch nejkrásnějších úloh církevního zpěvu řily, ano již rok na to i do sesterské Moravy se do- a hudby, a když ducha takým způsobem povznáší, staly. dosahuje svého slavného účelu. V Praze znovu zase uvedeny byly v metropolit- Jedna část, kterou hudba a zpěv chrámový cíle ním chrámě sv. Víla, na to pak, totiž r. 1838 i ve far- svého dosahuje, jsou zajisté písně adventní, které ním chrámu Páně sv Petra se zavedly, což již tehdáž především It tomu jsou určeny, by v nžs nejvroucnější čtvrté vydání nasvědčovalo. vděčnost vzbudily k tomu, jenž přišel na svět, aby Největší ale překážka k jejich rozšíření pozůstá- hříšné spasil, k Synu božímu a k přeblažené Ro- vala v nedostatku průvodu na varhany, t. zv. gene- dičce jeho. -- Slavnost adventní zůstává vždy nej- rálního basu. K tomu cíli složil kapelní mistr chra"mu znamenitější dobou v církevním roce, kteráž také po svatovítského Robert Fůhrer (nar. r. 1807 v Praze, všecky časy, ty nejslovutnější zasvěcence vlasťenecké v letech 1839—1845 byl kapelníkem při dómě v Praze, hudby, k-nejlíbeznějším a nejutěšenějším výtvorům zemř. r. 1861 ve Vídni) potřebný generální bas (var- jejich vždy rozsvěcovala. Toho jsou nám důkazem hanní průvod), a tiskem vydati lio již přikročil, kdy tak nazvané »Karlo-Arnoštovské rorátní zpěvy«, a neočekávaná lhostejnost v předplácení, jej od tohoto ony samy, ta neivzácnější památka dávných věků a nál<'.adného vydání odvrátila. vřelé zbožnosti přeslavných předl<ův našich. Z vlastenecké horlivosti, na vděčnost císaři a králi Věhlasný spisovatel František Balbín, z tovaryš- Karlu IV. nesmrtelné paměti, a na vděčnost slavné- stva Ježíšova, rodem Králové-Hradecký, ujišfuje nás mu knížeti, arcibiskupu Arnoštovi, a ze zbožné 2á- ve spise svém »Víta Arnesti, r. 1664, že tyto roz- dosti, by tato přeutěšená pobožnost, toto vzácné dě- manté, ulěšené zpěvy, — jak líbeznějších není, — dictví slovutných předků našich udržena, a co možná nařízením císaře Karla IV„ Otce vlasti, péčí Arnošta po celé vlasti, po těch na 1000 českých a na 600 z Pardubic, prvního arcibisl a zavedeny jsou; tehdáž již, jak dle slova, lak dle ní byl rozpotěšován a dobrý duch mezi vlastenci — nápěvu, do 700 let staré počítány býti mohly.') Ne- a vyšší jemnost citů byla vzdělávána, přikročilo se vhodám ale, kterým církev katolická i v Cechách ku vydání těchto písní s průvodem varhanním (gene- skrze tolika set let podléhala, podařilo se, však žel, rálbasem), kterýž napsal Jan Nep. Škraup, nástupce . ve ve veliké části vlasti naší, ano i v samé slavné Fůhrerův v řízení kůru svatovítského. — Takto zní Praze umlkl hlahol těchto rozkošných zpěvů církev- tedy »Pozvání ku odebírání doprovodu ke zpěvům nich. Ale vzdor všemu jitření proti nim, udržely se rorátníma, a jest nám stručným dějinným nástinem přece ještě v Králové Hradci, v biskupském tamním písní těchto, dnes však historickými výzkumy překo- chrámě, kdež v překrásném opise z r. 1585, na per- naným. gameně, přemistrnými malbami okrášleném se na- Ó jak radostipiná touha po rorátních zpěvech cházejí, a odtamtud v mnoha místech, a sice v pravo z uvedeného vysvítá, s jakým as hojným účasten- až po Turnov a MI. Boleslav, a v ]evo až po Pra- stvím lid tehdáž zpíval?! — A dnes? ... tak mnohý chatice zavedeny byly, a i dále sem tam po vlasti, tyto zpěvy sotva dle jména zná! Co asi příčinou ačl vány byly. Nuže! osvědčme horlivost při věci tak důležité, V době novější získal sobě o zpěvy tyto zvlášt- nenechme hynouti tohoto vzácného odkazu dob za- ních zásluh měšfan a nakladatel královéhradecký, šlých a přičiňme se, by rozléhaly se kraje naše opět Jan Host. Pospíšil, kterýž r. 1823, na svůj náklad rorátními. Lad. V o v e s. Názor tento ovšem jest naprosto mylný. Kostra chorální jest starší než je doba Karlova, kantileny čili mensurální písně, vložené do chorální kostry, jsou až ze XVI. stol. a pocházejí od různých tehdejších skladatelů, Jalto Tábors]<ého a j. ; též vzat cantus firmus z písní světských nebo latinsl<ých, náboženských." ^ ^ ^ | ||||
|