|
| ||||
| ||||
|
XLI. CYRILL 167
Objevujef se zde tatáž skupina (v ed. med. ovšem opět nedusledně pozměněná!) za těchže melodických a rhvtmických okolností, jako ve svrchu uvedeném »eis«, a přece je nepřízvučnou; kdežto nad slabikou e- v »eis« je přízvučnou. Jasný to zajisté dulcaz, že toliko slabika činí notu nebo skupinu not přízvučnou nebo nepřízvučnou ve smyslu p. pisatele. A proto nelze mluviti o »zvráceném akcentování« ani v chorálu melisma tickém, jelikož v něm není absolutních skupin přízvučných a nepřízvučných, nýbrž toliko arsických a thetických. Kdyby se však smělo »zvrácené akcentování« vytýkati edici vatikánské, pak by se musilo vytýkati také ed. medicejské na oněch četných místech, kde přejala shodně s edicí vatikánskou notaci a podložení textu věrně ze středověkých rukopisu. A těchto míst není málo. Otevřel jsem na př. Vesperale Romanum (ed. med. vyd. u Pusteta v r. 1904) na str. 110 a 111, (sobota před nedělí Sexagesima, neděle sama a následující dni) a mohu s těchto dvou stránek uvésti 11 příkladu tak zv. zvráceného akcentování, jež jsou úpině shodny s ed. vatikánskou. Uvedu je pořadem a oddělím od sebe čárkami. Ed. med. i'~• ~_ri~. -~-- ~1 r^ lli,-xit, car- nis, ve-nit, vo-bis, da-twu, au-tem, pa - ra- bo- us, se-men, - ^-r-rr *r -ř- rr --I-+ r--- r -~>' - -ram sa - tor, ín- ve - nit, ter-ram. V »Christus factus est« zpíváme: Ed, med. _-e-- ** é~ 11 - Il Uvedl jsem příklady tyto namátkou jako doklady svého tvrzení, že i v ed. med. vy-skýtají se velice četně příklady tak zv. =zvráceného akcentování«. Ci říká se tomu snad v této edici jinak ? Anebo snad má býti to, co je předností edice jedné, vadou edice druhé ? Tak zvané »zvrácené akcentování« a nauka solesmesská o rhytmu má vedle předností již uvedených pro přednes chorálu význam, jehož nelze dosti vysoko ceniti. Abychom se o tom přesvědčili, přepišme si do moderní notace poslední slovo introitu mše » Requiem aeternam« tak, jak se přednášívalo dle vydání medicejského, a jak se přednáší dle theorie benediktini- solesmesských z vydání vatikánského. zpívalo se: v e ts zpívá se: e is V obou těchto příkladech objevuje se skupina not nad slabikou přízvučnou; nelze tedy činiti zde ed. vatikánské výtku zvráceného akcentování. A přece, jak veliký to rozdíl i při`této shodě v podložení slabik a při totožnosti melodie mezi leíím rhytmickým cho- Ed. med. Ed. vat | ||||
|