|
| ||||
| ||||
|
172 CYRILL XLI.
O tom podává důkaz rukopis XII A 1, z něhož ve Franusovi zbylo pouze k. cunctipotens, známé z P/,, dále k. magnae deus, k. de virginibus, k. omnipotentissime adonai (v P , bez tropu), k. de domina a k. inmense conditor poli s nápěvem Závišovým. V ě t š í již shoda v zápisech kyriamin jeví se mezi husitským Franusem a katolickým rukopisem plzeňským (sign. X1I A 20), celkem asi v desíti případech. Také doba původu obou jest velmi blízka, s rozdílem pouze 14 let. Graduál slavětínský shoduje se skoro s rukopisem XI[ A 20 v zápisu kyriamin, jež obsahuje i Franus. N e j v ě t š í podobnost objevuje se mezi Fr. a husitským rukopisem XIII A 2, jež i dobou jsou nejbližší, Fr z r. 1505, XIII A 2 z r. 1512. Rozlišují se pouze sedmi lety. Výběr chorálu není tedy ustálen v jednotlivých sbírkách; závisel od redaktora toho neb onoho kancionálu. Vyslovené husitský kancionál na rozhraní století XV. a XVI. liší se v kyriaminech značně od sbírek katolických v druhé polovině věku čtrnáctého. Volba a záliba v melodiích kyriamin prodělává značné změny. Vedle internacionálních nápěvů a tropů z církve katolické, husitstvím pře-jatých, zpívaly se chorály dříve neznámé. Dlužno souditi, že jsou dítkem své doby. Mima to i v jedné a téže době různí se volba kyriamin od sebe v současných rukopisech. Redaktor kancionálu v XV. a XVI. věku počíná si podobně jako dnes autor kostelního zpěv níčku. Volí chorály, jež se ujaly v městě, v literácké družině, pro něž kancionál psán- S t a v b a kyriamin jest v českých rukopisech bohatší než v kyriale edice vatikánské. Nynější knihy authentické chorálu edice vatikánské znají celkem pouze tři druhy kyriamin. První druh obsahuje jednu melodii pro trojí kyrie, druhý nápěv pro trojí kriste a třetí melodii pro trojí kyrie. Každá melodie se opakuje tedy třikrát. Druhý druh obsahuje devět melodií kyrie, z nichž každá se zpívá pouze jednou. Třetí druh má jednu melodii pro prvá tři kyrie, jeden nápěv pro tři kriste; tronásobné kyrie jako prosba k Duchu sv. se zpívá na dva nápěvy; první se přednese dvakrát, druhý jednou, a to spójenými hlasy, celým pěveckým sborem. Schema následující osvětlí nejlépe strukturu kyriamin edice vatikánské: 1. II. III. Kyrie 1 3 1 Christe . 1 3 1 Kyrie 1 3 2 V chorálu českých rukopisů jest stavba kyriamin neinterpolovaných bohatší než v edici vatikánské, jak svědčí toto schema : 1. II. III. IV. V. VI. Kyrie 1 3 1 2 2 ] Christe . 1 3 1 2 2 1 Kyrie . 1 3 2 3 2 3 Ve schematu I. a I11. zpívá se někdy poslední nápěv na text: Kyrie eleison ymas (XII A 20). Osnova č. III. bez ymas) bývá ve XIV. věku nejčastější. Nelze dnes přesně zjistiti, jak se přednášel IV. a V. druh kyriamin; avšak dle druhu 111. lze analogicky souditi, že v prvé trojici kyrie první nápěv se přednesl dvakrát, a to po prvé sborem A, po druhé sborem B; druhé kyrie zpíval jednou společně sbor A + B. Podobně bylo předneseno i kriste s dvojí melodií, a to první nápěv po prvé sborem A, po druhé sborem B; druhá melodie sborem A + B. Poslední trojice kyrie, obsahujíc tři melodie, zpívalo se zcela pravidelně; první nápěv přednesl sbor A, druhý nápěv sbor B, třetí sbor A t B. Tato schemata platila pro kyriamina n e i n t e r p o 1 o v a n á. Při kyrie s t r o p e m mluviti lze po stránce melodické o dvou různých typech, o chorálu n e k r á c e n é m a k r áceném. Při nekráceném typu jest vypsána c e l á původní jedna melodie pro Kyrie 1 e i s o n, druhá pro C h r i s t e l e i s o n a třetí pro K y r i e l e i s o n. V illuminovaných kodexech písař napsal tyto tři hlavní stěžejní nápěvy barevně, prvý na př. modře, druhý červeně, třetí ze-leně, aby vynikly nad černí, jíž připojeny jsou k nim tropy. Připojení tropů neděje se vždy stejným způsobem. Interpolace textové se totiž zpívají na rozložená melismata nápěvu kyrie, k němuž trop jest připojen. Kyrie jest zpěv jíž melismatický ; k němu náležející tropus přebírá od svého kyrie melodii a rozkládá ji na její notové prvky. A v tomto přebírání jest právě dvojí praxe. Ve starších rukopisech, hlavně katolických, p ř i t r o p u se vynechá z původní melodie začátek, obyčejně tři, čtyři noty, jež se zpívají na slabiky slova Kyrie«, a pro tropus se z původního nápěvu zvolí až jubilace, před-nášená při kyrie na slabiku e ; tato jubilace se; rozloží a jednotlivým notám jejím se pod- | ||||
|