|
| ||||
| ||||
|
XLI. CYRILL 175
Regule tovaryšstva literátů v Litomyšli z roku 1670. V zápiscích pozůstalých po t profesoru josefu Štěpánkovi, jednateli archaeologické komise České Akademie císaře Františka Josefa I., dopisujícím členu c. k. ústřední komise pro vypátrání a zachování památek historických a uměleckých a bývalém c. k. konservátoru ve východních Cechách, nalezen byl opis listiny z metropolitní bibliotéky kapitulní na Hradčanech, zapsané pod signaturou: Q 2 fas. IX. 3. circa 1670. Obsahuje sta-novy tovaryšstva literáckého v Litomyšli z II. polovice XVII. stol., které jistě budou čtenáře časopisu ACyrill« a členy Jednot cyrillských zajímati a které ukazují, jak vážně literáti své povinnosti pěstovati církevní zpěv a tak služby Boží zvelebovati pojímali a jak by v mnohém nynějším pěstitelům církevní hudby mohli sloužiti za vzor. Listina ta zní takto: Statuta sodalicii 1iteratorum civitatis Lutomislensis. (Copia chartae bohemicae sine dato.) Kratičké regule aneb instrukcí, vedle kteréž se tovaryšstvo pánů literátův říditi a spravovati má a povinováno bude. Nic daného ani bez hodných a znamenitých příčin není; že času tohoto a již věku posledního zřídka se kdo vídají, aby pobožnost, která nynějších časův na nejvýš od mnohých nepobožných a neuctivých lidí potupena a mnohými marnými a pomíjejícími věcmi jako nějakým tmavým rouchem zastíněna jest, zase jako z temrlosti povstala a na světlo se vyprýšfovala, nicméně i abychom my také povstanouce z temností bludův a neřestí mnohých nebyli zpozdilí a váhaví k službám neb chválám Božím nalezeni. Sluší nám, chceme-li praví a pobožní křesfané a církve svaté římsko-katolické věrní a upřímní synové slouti a nalezeni býti a srdce našeho k Pánu Bohu všemohoucímu pozdvihnouti. Pročež abychom tomu dobře vyrozuměti mohli a na ten grunt a základ, na kterémž mnoho pobožným křesfanůrn a cti Boží milovníkům záleží a náš intent nebo mínění a předsevzetí postaveno a založeno jest, uhodili. Literácký kůr a bratrství zase v tomto městě Litomyšli v nově obnoviti a vyzdvihnouti se nám za dobré, ano i duším našim prospěšné býti uznalo. A ačkoliv že křesfané jsme a každého času a chvíle Pána Boha Všemohoucího chváliti a velebiti máme, avšak nicméně tu v chrámu Páně, kdež se služby Boží konají, v slavnosti vejroční od církve svaté samospasitelné katolické nařízené tím bedlivěji s horlivějším náboženstvím, vzýváním a prozpěvováním srdečným Pána Boha, panenku Marii a všech svatých milých Božích chváliti a zvelebovati povini jsme a budeme. 1. Kdokoli do tohoto tovaryšstva neb bratrstva upřímným srdcem pro čest a slávu Boží přijat býti žádáš, níže psané artikule zachovávati, jim poddán býti musíš. Kdyby pak artikulů psaných nebylo a se nedostávalo, též něco bvs víceji ke cti a chvále Boží a k lepšímu tohoto bratrstva od p. děkana jakožto správce duchovního předního, též správců předních nařizoval: to všecko aby jeden každý bez odkladův a všelikých výmluv k sobě přijíti a tomu všemu poddán býti povinen byl. Kdož by se pak tomuto ira vzdor stavěl, ten aby v témž řádu a tovaryšstvu nijakým způsobem trpín nebyl. 2. Poněvadž dobrý řád maje zveleben a vyzdvižen býti nemůže než dobrými a pobožnými lidmi, osobami pak k tomu hodnými, kteří by je řídili a spravovali, zaopatřeny býti: protož k spravování celého kůru literáckého a všeho tovaryšstva po p. děkanu nynějším i budoucím, který nejpřednějším ochráncem jeho jest, čtyry osoby se ode všech pp. bratří voliti mají. A když se to stane, tehdy vyžadujíce sobě pp. literáti mezi pány do piné rady vstoupení za to jich s náležitou uctivostí, aby osobám těm, které již k tomu na-řízeny jsou, závazek dán byl, žádati povini budou, a to vše se tak a nejinak, než jak jest se to od starodávna dálo, řídilo a spravovalo. Osoby dvě aby spravovaly důchod, pole, louky a jiné věci témuž kůru literáckému potřebné. Peníze příjemné, pokutní, vosky, svíce aby též opatrovaly a summou všechno jiné, což by bud nějakým odkazem neb jakýmkoli způsobem a prostředkem do téhož tovaryšstva přicházelo, aby ve své moci a opatrování měly, z toho počet pořádný v přítomnosti p. děkana, osob předních a většího počtu obzvláště těch, kteří k obojímu zpěvu pří-slušejí, kdyby se koliv za dobré uznalo, činili. Naproti tomu toho povinnost všech jiných bude, aby se jakožto sobě představené v poctivosti měli, jim v poslušnosti a dobrému řádu stáli, nimi se řídili a spravovali. 3. Druhé dvě osoby, které k tornu zřízeny jsou, jejich povinnost tato jest: Totiž aby každou sobotu aneb vigilii předcházející svátek k p. děkanovi šli a co zpívati mají neb chtějí (to proto, aby se nic scestného a nekatolického nestávalo) aby oznámili. | ||||
|