|
| ||||
| ||||
|
6 CYRILL XLII.
vědomosti má ten, kdo přijat býti chce, aneb zdali do něho podle jeho hudebního sluchu a rytmického citu náležitého prospěchu při vyučování hudbě nadíti se lze a tudíž. ač jsou-li ostatní okolnosti stejny, zaslouží, aby k němu předkem se hledělo. Tento odstavec opravňuje k výkladu, že hudebně nadaným dáti jest přednost, což jest ostatně již z 5 31. zákona ze dne 14. května 1869, zřejmo. Též není pochybnosti o tom, že zjistiti hudební schopnosti a vědomosti lze zase jenom důkladnou zkouškou. Ta je však velmi obtížna, poněvadž většina zkoušenců mutuje. Hrají-li na housle z nacvičených not, lze jen částečně se o jejich nadání přesvědčiti. Tu nechf zahraje kandidát známou píseň národní z paměti, po případě opakuje jí od jiného tónu. Hledá-li nápěv a dovede-li se opravit, je dobře. Hůře je s těmi, kteří odehrají písničku jen v přibližných intervalech, mnohdy i bez všeho melodického smyslu. I jinak ovšem ]ze schopnosti hudební konstatovati. Jmenovitě při rozpoznávání zvěn vyšších od nižších, na opakování kratinkých motivů melodických, udáváním počtu tónů v prostých útvarech harmonických, diktátem, určováním taktů, odklepáváním bvf i jednoduchých skupinek rytmických, dle zazpívání písně národní s taktováním atd. S prospěchem lze i u klavíru zjistiti vnímání tónové. Určím tón počáteční (t. j. ukáži na kláves, jímž jest počíti, poněvadž skoro nikdo klávesnice nezná) a dám zahráti melodii některé písně, bvf i jedním prstem. Je dobrým znamením, pozná-li »pianista« vvnecháním b nebo # vzniklou poruchu v nápěvu. Daří se to celkem dobře, odmyslíme-li si ovšem tremu a rozpaky vzniklé prvním seznámením s klavírem, z nějž jde zpravidla na všechny ty mladé debutanty tajemná jakás hrůza. Čtenář snad namítne, že je to požadavek méně než minimální, když mnohé děti šestileté dovedou si takto různé nápěvy správně vyfukat. Učitelé zpěvu na pedagogiích dají mi za pravdu, když tvrdím. že rnnozí zkoušenci ani toho nedovedou. Jsme často rádi, dovedou-li aspoň tolik, čemu na škole obecné se učí. Milejší ovšem by nám bylo, kdyby znali vše, co pro školu obecnou je předepsáno. Nebof intonovati, byf i nejjednoduší intervaly, dovedou jen málokteří, a co zkoušenců přijde i bez naprosté znalosti not — a přece mohou býti přijati! Pravíf se ve zmíněném § dále »Předložená školní vysvědčení, psané věci a výkresy, pokud se týče ženské ruční práce, dále zejména písemné zkoušky přijímací a zprávy zkušebných komisařů o vykonaných ústních zkouškách přijímacích, buďtež při tom, vystříhajíc se veškeré šablony, základem úsudku, tak že přijetí nemá býti závislým na zkušebních výsledcích v jednotlivých předmětech neb na úsudku jednotlivých zkušebních komisařů.« Jaká pak práce čeká učitele zpěvu a hudby i takové žáky po celá čtyři léta nebo i déle, dovede si představit i nezasvěcenec. Obyčejně prochází kandidát bez hudebního sluchu z milosrdenství svého učitele; ale zda ke prospěchu vlastnímu či oné školy národní. na níž mu bude pak působiti ? Co do požadavků zkušebních komisařů z hudby vládnou též různé názory. lest zkoušeti jen teorii a zpěv, či vyznat se mají zkoušenci též ve hře na housle? A přec v zákoně výslovně se podotýká: »Při zkoušce přijímací nechaf se čini požadavky přiměřené učebnému úkolu třídy přípravné.« A tam vyučuje se zpěvu i hře na housle. Osnova zpěvu pro tuto třídu stanovena jest v § 10., č. 8, takto: »Cvičení sluchu; cvičení v hudebním psaní a čtení podle notové soustavy; cvičení hlasu a cvičení v intonaci, pokud to způsobilost žáků ke zpěvu, hledíc k mutování, připouští; cvičení rytmického citu.« Počátkům hry houslové vy-učuje se ve dvou hodinách týdně (§ 10., č. 9.) Mnohý z přihlášených však ani známky nemá ze zpěvu na vysvědčení ze střední školy nebo ze 4. třídy školy měšfanské. Prosté se o zpěv nezajímá. Bylo by jistě prospěšno pohodlí a nevšímavost takových žadatelů posuzovati dle zásluhy. Lze sice pak prací mnoho dohoniti a mezery částečně vypiniti; ve většině vrak případů zdržují tito »nezpěváčci« zdárný postup vyučování hudebního a ztěžují práci svých učitelů do krajnosti. Ve všech ostatních předmětech jsou vědomosti nově přijatých žáků dle předběžného studia přec jen celkem stejné. Tu však brzdí nedostatečná příprava a často i neschopnost jednotlivců nadšení a radost z hodin vyučovacích v neprospěch vychovávání v umění hudebním. Příznivě zní nařízení ministerstva kultu a vyučování z 13. června 1890, č. 13835, kterým výslovně se připomíná, že k hudebním schopnostem kandidátů jest již při zkouškách přijímacích vzíti zření. Případy, že do ústavu vstupují dobří pianisté nebo varhaníci, jsou řídké. | ||||
|