|
| ||||
| ||||
|
XLII. CYRILL 7
C. O p ř i j í m á n í d o v y š š í c h r o č n í k ú. »Prokáže-li, kdo přijat býti žádá, přípravná vzdělání vyšší a náležitý věk, smí sbor učitelský dopustiti, aby přijat byl do ročníku vyššího. Musíf pak přísnou zkouškou zjištěno býti, že se uchazeč vědomostmi, ku vstoupení do toho ročníku potřebnými, vykázati může tou měrou, že se dalšího prospěchu jeho bezděčně nadíti lze.« (§ 16.) Absolventek lycea týká se ministerské vynesení z 12. prosince 1903, č. 10519, ministerský věstník 1904, č. 3., jež nařizuje: »Absolventky některého dívčího lycea, které se zdarem podrobily se zkoušce dospělosti dle osnovy ze 3. Kina 1901. č. 27915, min. věstník 1901, č. 39, mohou, pakli prokáží fysickou způsobilost a předepsaný věk, na základě do-plňovací zkoušky přijímací, přijaty býti do 111. nebo IV. ročníku ústavu na vzdělávání učitelek. Doplňovací zkouška pro přijetí do III. ročníku koná se ze všeobecné nauky o vychovávání, při zkoušce do IV. ročníku mimo to ze všeobecné nauky o vyučování, jest ji však rozšířiti na zpěv (všeobecnou nauku hudební), tělocvik a ženské ruční práce, nemá-li kandidátka na vysvědčení maturitním z těchto odborů známku nejméně uspokojivou.« Není asi pochvbnosti o tom, že nejen do IV., ale i do M. ročníku jest jim pod-stoupiti zkoušku z nauky hudební a zpěvu, nepřinesou-li si klasifikace z tohoto předmětu z lycea, nebol jest nemyslitelno, aby žákyně vstupujíce do III. ročníku nemusely ze zpěvu znáti ničeho, když již do 1, ročníku nějaké hudební vědomosti si mají přinésti. Nemohly by bez přijímací zkoušky nebo průkazu ze zpěvu již proto vstoupiti, poněvadž by prostě nebyly sto sledovati pak s prospěchem vyučování v nauce hudební a zpěvu, kterýmžto předmětům ostatní kandidátky již dvě piná léta ve dvou hodinách týdně byly vyučovány. Dle znění zákona konají však zkoušku jen tehdy, nemají-li na maturitním vysvědčení ze zpěvu známku aspoň uspokojivou. Nyní však na vysvědčení dospělosti známek v jednotlivých předmětech není. Kdyby však byla tato uspokojivá ze semestrálních vysvědčení i patrna, přec nelze ji klásti na zlaté vážky se známkami z předmětů obligátních. Domnívám se, že dle nové stupnice středoškolské klasifikace jest to vlastně jen »dostatečná«. Ostatně i osnova vyučovací je na lyceu rozdílna a cíl vyučovací zcela jiný. V normálním učebním plánu pro šestitřídní dívčí lycea (vynesení ministr. kultu a vyučování ze dne 14. června 1912, č. 27344, B) se o tom předpisuje: »Zpěv. Učel : Uvedení v základy umění hudebního; vzbuzení a vzdělávání smyslu tónového. Schopnost řadu národních a vlasteneckých písní a sborů správně a s přirozeným výrazem jedno- i vícehlasně přednášeti. Vyučování zpěvu děje se ve dvou odděleních; pro každé z nich určeny jsou 2 hodiny týdně. 1. oddělení: Stupnice. Soustava notová a notové značky. Tvoření tvrdých tónin. Nauka o intervalech. Takt a tempo. Cvičení hlasová a intonační. Nacvičení jednohlasých a dvojhlasých písní národních, rejových a vlasteneckých, při čemž dbáti jest přirozeného přednesu a bezvadné výslovnosti. Ve 11. oddělení: Tóniny měkké. Trojzvuk. 1 iavní akordy. Cvičení hlasu a intonace. Nacvičení písní jedno-, dvou- a tříhlasých i sborů ze vhodné sbírky pro dívky.« Ač vymyká se to z rámce tohoto článku, rozebírati jednotlivosti této osnovy, přec nemohu potlačiti obdiv nad tím, že v celém tom plánu není zmínky o písních a sborech kostelních. U porovnání pak s osnovou pro ústavy na vzdělávání učitelek (bude uvedena podrobně ve III. díle této úvahy) jsou rozdíly zřejmé. Ostatně jest účelem vyučování hudby na pedagogiích: »Způsobilost vyučovati zpěvu na školách obecných,« a tím již se naprosto odlišule od vyučování nepovinnému zpěvu na lyceích. Požadavky při zkoušce lyceistek do III. a IV. ročníku jsou tedy malé. Však ještě možno-li menší jsou ze zpěvu a hudby pro abiturienty středních škol, vstupující do IV. ročníku, totiž žádné. V zákoně o tom čteme: »Kdož se vykáží vysvědčením dospělosti z ně-které střední školy, mohou, ač-li dosáhli přiměřeného stáří, beze vši zkoušky přijímací do nejvyššího ročníku ústavu učitelského přijati býti.« A tak vstoupí do IV. ročníku pedagogia kandidát, který na střední škole do zpěvu vůbec nechodil, ba ani hudebního sluchu nemá. Co to pak znamená míti v nejvyšším ročníku mezi řádnými chovanci, kteří po tři léta nauce hudební a zpěvu, hře na housle a klavíru (varhanám) museli se učiti, 6—8 takových hudebních analfabetů, netřeba vypisovati. Doufejme, že i v tom směru novým řádem pro ústavy učitelské na němž se již řadu let v ministerstvu pracuje, vyučování zpěvu a hudbě získá. Bylo by jistě žádoucno stanoviti při přijímání žáků tyto požadavky a) Při zkoušce d o p ř í p r a v k y nechf prokáže uchazeč rozhodné vlohy hudební (smysl pro vnímání tónů a rytmu). | ||||
|