|
| ||||
| ||||
|
CYRILL XLII.
b) Mimo podmínky v a) vytčené budtež předměty zkoušky z hudby d o p r v n í h o r o č n í k u: zpěv s teorií (znalost not v klíči violinovém i basovém, tóniny, intonace), hra na housle a počáteční hra klavírní. c) Kandidáti vstupující d o k t e r é h o k o 1 i v z v y š š í c h r o č n í k ů, privatisté, absolventky lycea nebo středoškolští abiturienti, nechf bez rozdílu prokáží přísnou zkouškou přijímací, že ovládají učivo zpěvu a hudby těch ročníků, za něž zkoušku skládají. d) Všichni pod b) a c) označení žadatelé af prokáží známkami na vysvědčeních, že nejméně 4 poslední semestry chodili do zpěvu a prospívali, a nechf přjnesou doklad o účasti na vyučování hudbě (hře na housle a klavíru) z některé hudební školy. Tato přání, jež směřují k povznesení umělecké výchovy nastávajících učitelů, diktuje mi láska k hudebním předmětům na pedagogiích a zájem na zdaru vyučování národnímu a církevnímu zpěvu na školách obecných. ^0^ Preludia. Vzpomínky a nálady t. č. ve frontě napsal JOS. KLEMENT. Milý čtenáři! Za volných chvil psal jsem tyto prosté nálady, když po únavě tělesné duše zkolébána byla sladkým světlem zašlých dnů. Črtal jsem tyto obrázky, abych mysl potěšil, že přijde opět čas, kdY znovu bude blízka tužeb svých, kdy opět pracovati počneme na zdaru věci cyrillské. Kéž jsou věnovány památce vůdce cyrillistů zvěčnělého probošta Dra. josefa Mrštíka! * Angelus Domini. K večeru se chýlí. Byl parný den. Je smutno, pusto v lidských příbytcích. V zahradách jsou květy v rozpuku jako před léty a jejich dech je svěží, piný nových sil. Tak májový večer se usmívá. Ale v srdcích —jak těžký kámen na dnu jezera leží úzkost, vzpomínky. Vždyt otcové, synové, bratří v dáli bojují .. . Den dohasíná. Poslední zlatý paprsek zakmitl se vzduchem a květy volněji počaly juž dýchati. Proč však pojednou se stlumil jejich dech? Snad divným tušením, nebo z úcty, jakou míváme, když nové, ne-známé k nám se přibližuje. V šeři nad krajem se rczezpíval zvon sladkým: Angelus Domini, Maria, ave .. . V jizbě, u oken, v přítmí, svadlé ruce spínají se k modlitbě, a rtové šepotají oddaně: »Pros za nás pros nyní! ...a Zda svět naučí se chápati, jak bolest prchá za večerních chvil ze srdcí trpících i ztrápených, když k příbytkům se snáší anděl Páně. II. Přeškoda těch časů! Už prchly, a já si jich vážiti neuměl. Doma, v našem kostelíčku každou ne-děli, když >Ite missa est« doznělo, a lid, zanícen svatou zbožností, Svátosti se poklonil, vždy zašumělo v starých varhanách preludium do 13-dur a s kůru zněla prostá slova: >Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen. Anděl Páně zvěstoval Panně Marii.« Hned lid s pozorností a jednotně a pokorně zpíval: >A ona počala z Ducha Svatého.a A znělo =Zdrávas«, hlaholilo >Svatá Maria«. `) Co posvěceno bylo andělskýma rtoma, čím svatá srdce hořela, chtíce pozdraviti Pannu nejsvětější Matku Boží, to rozvinilo melodií toho pozdravu, že vroucností svou rozpíná se vzhůru a zas ztišuje se oddaností, tichou pokorou. V diecési královéhradecké od let 90tých, kdy biskup Brynych blahé paměti, vložil do rukou lidu vzorný a jednotný katechismus, modlitby i zpěvník AOltář«, o nedělích na kůrech pějí >Anděl Páněc. Ci mám říci, že jen na některých kůrech, snad ani ne na čelnějších? Myslím, že není jemnější výchovy umělecké, než když prostou, ale krásnou písní do srdcí vštěpujeme lásku k Máteři, jež každému byla matkou, kdo věrným jí byl Synem. III. Jest ticho nad fáborem. Ještě se slunéčko nevyspalo. Každodenně probouzí se v tvářích tak zrůžovělé a tolik veselé, vykoupá se čistounce ve stříbře krůpějí rosných. Kam zlatem svých očí pohlédne, vše probudí, broučka v travině, ptáčka na větviti, jen zemdleného, znaveného opatrně zulíbá. Vojáci v táboře odpočívají. Utrmáceni celodenní prací, zaujati vzpomínkami na domov, usnuli na večer. *) Chorální imitace, vyd. v >Nápěvích k Otláři« a v >Cyrillu> č. 1., 1916. | ||||
|