|
| ||||
| ||||
|
10 CYRILL XLII.
Ale zpívejme! Radost mějme! Cantemus Domino canticum novum, zpívejme Marii v nově, to jest písně opravdu cenné, pak ty prostinké sice uvadnou, ale nové, svěžejší, vzácnější písně budou kvésti neustále. Cyrillisti musí se ujmouti krásy mariánské písně. Vždyf dobře znají její historii, obdivují její skvosty ve starých kancionálech, dovedou oceniti význam její vůbec. Af zní vznešená, radostná píseň o Marii při našich průvodech poutních, at zní ze všech hrdel jako ze všech srdcí, af zní mohutně ve svatyních Mariiných jako veliký příval proudů lásky, jež ze všech duší rozlévá se v oceán nebes. Af nad vinami písní těch rozlije se sličná zář hvězdy jitřní, zvěstuiíc úsvit nových, lepších dnů k oslavě Paní, Ochránkyně a Matky. Et unam, sanctam catholicam et apostolicam ecclessiam. Zabloudil hoch do dálné ciziny, do hor se zatoulal, zapadl do lesů, jež na chlumích, pahorcích, a kopcích kolem Ještědu šumí jako moře. Bylo krásně, jak může býti v podjeseni, když slíčný máj svou hlavu skloní do modrošedých hor a nechá ověnčit se věncem sněhobílých květů a pal< tiše sní a sladkou vůní oddychá, že kolem povyskočí všecko kvítí na mezích, kopcích, lučinách a ptactvo rozzpívá se ve větvích o mládí radostech a jeho snech. Jen hoch můj v těžkou práci zabrán byl a námaha a lopota byly mu chlebem každodenním. Vždy po práci sestupoval s hor, dolů k městu, jež na úpatí lesů leželo. Pro oddech sestoupil-li do hlučných ulic bohatého průmyslového města, kde za večerů bujně vířil život na promenádě, v sadech, ulicích ? Nikoliv; rychle mihnul se jen mezi vinou ulice a zabočil dále, k malému náměstí, kde kostelík mu kynu], tak jako přístav vítá zabloudilou lod. Vkročil v chrám, kde lid shromážděn, aby pobožností májovou vzdal poctu Marii Královně. Byl v domě Božím, a přece cizím zdál se mu, nebof nezněly tu zvuky mateřštiny milé, lid cizí řečí chválil Marii, modlitbou růžence a písněmi i o Marii slovo kněze jako k hluchému hovořilo. Hoch smutně stál, jen v tichu duše své se Bohu kořil, k Němu prostě promlouval, jak naučila jej doma matička. — Potom přistoupil kněz k oltáři a svatostánku brány otevřel, aby lid Spasitele spatřiti mohl. A Králi v ústrety zní varhany a rozezvučely se hymnem tiše, vroucně, velebně, a chlapcova líc se již vyjasňuje, když ve sluch slétá jako polibek známé melodie hlas. Hoch otevírá ústa dlouho zamčená a nejprv nesměle, potom srdečněji pěje s cizím lidem píseň sbratření: »Pange linguar. I v cizině lze zvuků přidati k oslavě Boží. Již není mu cizí ten lid, jejž jedna víra, jeden jazyk před trůnem Božím bratry učinila. Lehce oddychá, radostně bije srdce, že všecko pěje: »Corporis mysterium, Sanguinisque ...« A v podivné se snění zkolébá a dítětem se cítí a pěje píseň iako před léty v domovině, v gothickém kostelíku, poprvé ... Vděčně se klaní Spasiteli velebným »Veneramur ...t A když podruhé od těžké práce mohl oddechnouti, hoch kráčel, spěchal, běžel do města, kde bratrsky s lidem mohl Spasitele ctíti. Kdož jste v cizině, jste vděčni za to, že církev jediným jazykem bohoslužebným vás k Bohu vede? Kde katolický chrám, tam domov můj ! Directorium chori. Ježto doba adventní a střed doby vánoční neskýtal pro letošek zvláštních odchylek, po-čínáme D. ch. teprv nedělemi po Zjevení Páně. Neděle I. po Zjevení Páně. (Dominica infra Octavam et prima post Epiphaniam semiduplex de ea). 9. ledna. Introit : In excelso throno. Graduale: Benedictus Dóminus-_illelftj(i. Verš: Jubilate Deo. OCfertorium: Jubilate Deo omnis terra. Conimfnzio : Fili, quid fecisti. Neděle II. po Zjevení Páně.) (Dominica secunda post Epiph., semiduplex de ea.) 16. ledna. Y) Na tuto neděli připadal dle dřívějšího kalendáře, před opravou pap. Piem X. provedenou, svátek Nejsv. Jména Ježíš, který se slavil letošního roku v neděli dne 2. ledna. Introit: Omnis terra adoret te. Graduale: Misit dominus. dllelftja. Verš: Laudate Deum. Ol f ertoriurn : Jubilate Deo. Conununio : Dicit Dóminus. Neděle III. po Zjevení Páně.) (Dominica tertia post Epiph., semi duplex de ea.) 23. ledna. %) 0 tuto neděli konal se dříve svátek Svaté ro- | ||||
|