|
| ||||
| ||||
|
XLII. CYRILL 21
De Spiritu sancto. [V XIII A 2 fol. 263a též prosa, v XII A 1 fol. 134a alla. s tropem.] Fol. 63b i.: Benedicta sit sancta, g.: dictus es, offt.: Benedictus sit, IV XIII A 2 též prosy.] Benedictus es domine, alia ~. Bene-co.: B e n e d i c t e d e u m. De ss. Trinitate. Fol. 65b i.: Cibavit eos, g.: Oculi omnium, alia 37. Jesu pastor pie, alfa 3~. 0 consolator, alia 3~. Caro mea, offt.: Sacerdotes, offt.: Mechisedech s tropem Rex Christe, offt.: Discubuit Jesus... fecit Asuerus, co.: Quo- t i e s c u n q u e. De Corpore Christi. Texty offertoria* o Božím Těle prozrazují husitský původ celého kancionálu, na př. »... tu nos corpore refice, sacroque sanguine ablue sordes nostrae culpae Jesu Christe«. [V XIII A 2 fot. 278a s prosami, ale bez offertoře; též v XII A 1 fol. 158x.] (Příště dále.) ^D^ MAX BOZDĚCH. Klatovy. O pěstování církevního zpěvu. Jest zajisté nesporno, že kolébkou a centrem hudebního života bývalo zátiší chrámové. Dnes namnoze jeví se jako zapomenutelná Popelka. Co znamenala kdysi církevní hudba a zpěv? Jak dovedla rozčeřiti viny hudebního života ? A dnes ? I ten, kdo zběžně pozoruje náš život, vidí, že sotva živoří. Dřívější doba, jmenovitě literátských bratrstvech, jen ve městě zřízených, byla pro chrámový zpěv šfastnější, zvláště v XVI. století. V té době i »musica« byla hlavním předmětem ve školách, učilo se jí denně odpoledne mimo sobotu a vyučování začínalo vždy písní »Přijd, duše, Stvořiteli«. Když pak po ukončených bojích v XVII. století nastal v hudbě pře-vrat a počalo se užívati k doprovodu nástrojů hudebních, nabývala hudba instrumentální vrcholu, za to staré zpěvy ustupovaly v zapomenutí. Kůrové literátští válkami zaniklí obnoveni, ale nenabyli toho rázu jako dříve, proměňovali se v jiné spolky, s jiným programem, než s církevní hudbou. Přes to zachovali nám staré, krásné zpěvy, uložené v drahocenných kancionálech, kterých se za-choval poměrně slušný počet. Vládním rozkazem r. 1783 byli kůrové tito zrušeni — ideál lidové písně duchovní zašel — nastoupila doba kantorů a zaveden do kostelů a škol »normální zpěv«, české vydání v Praze z r. 1784, snůška to bezcenných písní, jež se do dětí měla vtloukati. Následek toho byl, že zavedené a oblíbené starší, dobré sbírky zašly v zapomenutí, jako Steyerův zpěvník, bohatý výběr písní s nevšední pílí a nestranností sestavený, obsahující i krásné zpěvy nekatolické, a nahrazeny »normálními zpěvy- i rovněž tak nepodařenou sbírkou Fryčajovou. Doba Josefa 11. dala za lidovoupíseň duchovní umělou hudbu světskou a tak překonána novým proudem. Ani snahy po dobrém vedení zpěvu chrámového v pozdější době nevedly k cíli tak, jak bylo si přáti, zvláště vydáním nového kancionálu »Dědictví Svatojanského« z roku 1863, k němuž vydán i »Hlas varhan« s mezi-hrami -- dnes na mnohých kůrech již schází. Výsledek toho jevil se i ve školách, že při tehdejší lásce učitelstva k hudbě, nevzkřísila se píseň duchovní, spíše zapomenuta. Po nákaze »normálními zpěvy« zavládla lhostejnost, liknavost, nastala doba pro chrámový zpěv méně příznivá. nábožné zpěvy upadaly. Jen malé vyjímky pozorujme tam, kde opravdovou reformou »Ceciliánů« zpěv se poněkud vzpružil. Bohužel, že většinou ještě zpěv chrámový jest v starých kolejích, nedbá se pokrolzu. Dnešní snaha vede se po obrození, za-vésti opět do chrámu ty krásné zpěvy. Ne-smíme však zapomenouti na hlavní příčinu neúspěchu, že veřejnost a povolaní činitelé nevěnují bud žádné neb nepatrné pozornosti zpěvu, neleží jim zdar tohoto umění na srdci, nelační po lepším požitku. Tak stává se často, že ředitel kůru neb varhaník z těchto příčin, ke kterým se druží i špatná odměna za namáhavou práci, řídí se známou zásadou. Z čeho potom honorovati se má chrámový sbor ? Z čeho platiti pěvce? Zbývají tu jedině dobrovolné sbory, jichž členové jako dobrovolníci se přihlásí a z čisté lásky k umění tak činí, podporováni jsouce přímo osobností ředitele kůru, jeho přitažlivostí, jeho vzděláním, jeho pílí a pod. A kde toho není, musí se spokojiti kůr s menším požadavkem, aspoň pěstováním dobře volené písně. | ||||
|