|
| ||||
| ||||
|
22 CYRILL XLII.
Prvním podkladem zdaru chrámového zpěvu je zavedení jednotného zpěvníku. Z užívaných dosud prokázaly pěknou službu Lehnerův, ano i »Oltáři. Za dnešních dnů, při opětném zavedení chorálu, na který při nových zpěvnících se nesmí zapomenouti, je třeba důkladného zlepšení, hlavně kritickým zpracováním melodií a textů písní. Komise, před lety jmenovaná, aby připravila materiál nových zpěvníků, výsledků studií dosud nepředložila. Urychliti práci nelze již také z příčin : Jeden nepřipouští k studii žádného praktika, musí to býti jen věhlasný historik, druhý hledá hlavní studium v etymologii, jiný brojí proti kancionálu Sieyerovu proto, že nestranně se-bral všecky pěkné zpěvy byf j nekatolické, vytýká mu porušení rytmu písní, originalitu, jinému opět nelíbí se jiný kancionál atd. Kdy asi dočkáme se nového zpěvníku ? Morava jest ovšem na tom lépe, již r. 1910 vydala toho druhu zpěvník, který jistě v příštím vy-dání ještě nedostatky a výtky odstraní. Dalším důležitým úkolem jest cvičení zpěvů. Dle stávajících zákonu školských, jak nová učebná osnova opět předpisuje, má se též věnovati pozornost na obecné i měšfanské škole k písni kostelní ano i společným cvičením. Zajímavo jest, že zlepšená osnova pro naše německé školy vydána již koncem r. 1911 a doporučuje výslovně metodu výborného pedagoga a reformátora ve vyučování zpěvu, Maxe Batkea z Berlína. Nová osnova pro české školy, ač rozsahem učiva zpěvu -- ve znamení pokroku — stejná s německou, poznámky té nemá. *) V Němcích mnohem lépe se církevnímu zpěvu daří, pěstuje se v učitelských ústavech a v studentských konviktech, tam láska pro toto umění provází nadějné pěvce hned od mládí. Řádným vedením vyučování zpěvu na školách obecných j měšfanských pokud možno z not, jak se v osnově radí. učiteli, kteří s láskou pracují a ovládají úpině způsob vyučování (dle osnovy může býti vyučování zpěvu svěřeno ve všech třídách jednomu učiteli), měli bychom více zpěváků, získali bychom více přátel, více přízně. Přihodí se též, že některá třída cvičí se ve zpěvu z not, příštím rokem přijde jiný učitel, který dle toho nepracuje, je práce předešlého marná. Vyjde pak mládež z národních škol a z not zpívati nedovede, o rytmu, melodii, znalosti začátků hu debních ani zdání. Za to zkušeným pedagogem postavili bychom zpěv na jiný základ, *) Pořádání dalších pěveckých kursů, jako se pro pražské učitelstvo chystá od března t. r., doporučovalo by se i v jiných městech pro učitelstvo vůbec.vzbuzovali bychom k tomuto předmětu lásku hned v obecné škole, nebof tam se musí za-číti. Dokud nevychováme novou generaci s láskou ku zpěvu a hudbě, dotud i církevnímu zpěvu dařiti se dobře nebude. Učitel a zpěvák do nedávna byly pojmy totožné. Nový proud v učitelstvu nejeví k tomu velké přízně, ale myslím, když zpěv dosud řádným předmětem na školách obecných a měšfanských je, že by se autoritě učitelů neublížilo, kdyby někde více pozornosti tomuto předmětu se věnovalo, zvláště, aby při zdělávání podrobných osnov na měsíce získán též dostatek času na cvičení církevních písní, jmenovitě aby dána byla příležitost pěstovati chorál, který jako národní písně předvádí ducha národního v náboženské příčině. Zrovna tak bylo by si přáti, aby zpěv nebyl posledním předmětem nejen na školách národních, ale i na středních a ústavech učitelských, ano i v kněžských seminářích. Racionelním pěstováním zpěvu na pedagogiích, ovšem dle nového, pokrokového řádu, kandidát mohl by si osvojiti tolik zručnosti ve vyučování, že by zpěv z not nedělal mu žádných obtíží. Vždvf žádá se již přj zkoušce do ústavů učitelských i dnes, jakási znalost ve zpěvu a hudbě. Celý zdar věci záleží však jedině na dobré shodě kněze, katechety s učitelstvem. Roz umné působení na zlepšení zpěvu v kostele přineslo by jistě morální úspěch; bohužel, nechtějí si někteří páni zadati, trvajíce často na starých, konservativních zásadách. jinde zase na zásadách příliš radikálních. Žádným nařízením neb nucením, aby se písně duchovní pěstovaly neb cvičily, se ničeho ne-docílí, jen obapolnou harmonií výsledku do-sáhneme, dokonce, když by i kněží byli více v hudbě znalí. Zřizování Cyrillských jednot nelze rychle prováděti a nebude tu hned tolik přízně, lásky a ochoty pro zpěv zvláště na venkově a donucování málo platno. Za to ve městě možno očekávati mnohem lepších úspěchů, je tu poměrně více přátel pro toto umění. Důležitou rovněž otázkou je nedostatek varhaníků-ředitelů kůru. Na venkově většina varhaníků je z řad učitelstva. Kde poměr mezi kněžstvem a učitelstvem je příznivý, tam může se zpěvu v kostele dařiti, za to kde neshoda, kde i málo dobré vůle a chuti ke zpěvu, tam i výsledky nejsou valné. Před pravou láskou k tomuto umění nechf ustoupí vše osobní a jiné překážky, které často i nepatrné a malé bývají. Někdy sami zpěvu málo prospívají nově dosazení páni, nepřistoupí na program předešlého, byf by byl správný, chtějí radikálním převratem zí- | ||||
|