|
| ||||
| ||||
|
24 CYRILL XLII.
Michel Angelo, Frá di Fiesole, Giovanni da Palestrina, sv. Terezie, sv. František z Assisi, A. Verdaguer, jen kdybychom těchto velikánů vzpoměli ! A což národy vůbec. — Proč asi český národ proslul právě hudbou svou, kdo pěstil jeho přirozené vlohy hudební, kde první jiskru hudebního nadšení čerpaly ty legiony zpěvných, hudebních duší českých? Ptej se dějin, hledej odpověd na šedých listech kancionálů, graduálů, speciálníků, zpěvních starých knih českého původu? Pozastav se a uvažuj o životě velikých českých hudebních mistrů. Znáš přece kdo byl Trojan, Holan Rovenský, Černohorský, Tůma, Tomášek, Foerster, Dvořák. A což ti, kteří se k tomu nehlásí či spíše se stydí, že mistrovství své anebo jádro hudebního vzdělání ssály žíznivými rety svého dětství, mládí, když druhdy doma v kostelíku zpívávali, hrávali Bohu na chválu a čest. Církev posvěcuje vše, umění i naše životy. 1[!. Vytáhnu jiné rejstříky, veselejších barev, aby varhany zněly vzpomínkami, jak byl jsem š[asten .. . Slyšíš, i rozmarnější motiv povyskočil: »Jak a proč jsem se stal Cyrillistou?« Již tomu téměř 10 let. Vrátil jsem se ze studií domů, abych se připravoval na zkoušky. Onemocněl jsem, avšak s vracejícím se zdravím staré vracely se touhy. Bylo v adventě. Toužil jsem zavésti v našem městečku starodávné roráty. Dověděl jsem se, že pan arciděkan chrudimský naučil je již drahnou řadu let a přítel dodával k tomu: »Chcete-li se, Josífku, státi Cyrillistou, tak se obrazte s něčím na pana doktora Mrštíka!« — Po mém nesmělém dotazu v Chrudimi přišla odpověd, ale hned při torb pozvání: --,Přijedte o Božím hodu vánočním! Ráno v 10 hodin velká, odpoledne nešpory, na večer koledy v chrámu svatokateřinském. S rozpaky jsem se vypravil, ale vše, i nemoc se mne spadla, když pan doktor dobrotivě mě přivítal a hned mě poslal do kostela. O vánocích, třetí mše svatá ! — Znal jsem již všecky možné směry církevní hudby. Doma v starodávném kostelíku bylo také po starodávnu, mše, litanie, nešpory s celým hudebním příslušenstvím tympánů trubek, arii, fanfár, kadencí. Za studií na reálce pozvolna přecházel můj vkus do tábora hudby ryze vokálního. Starý pan řiditel Jeřábek obsáhl svým hudebním vzděláním všecky směry světské hudby, na kůru přál starším mistrům, Fůhrerovi, Horákovi atd., ale i vokálním skladbám. V Praze, maje příležitost poslouchati církevní zpěv různých barev, v duchu i proti duchu cirkve, zamiloval jsem si úpině krásný, vážný zpěv, obdivoval jsem ušlechtilou hru na varhany. A na Slovanech v Emauzích — prožíval jsem svoje dumy, duši svou, pinou starostí, unavenou studiem, ztišuje osvěžujícím pramenem vody živé — chorálem vatikánským. Při tom všem jsem ještě Cyrillistou nebyl, ačkoliv se mě tehdy Cecilie do rukou v knihovně nahodil i první ročník cyrillského časopisu. S dychtivostí vstupuji do starobylého chrámu svatého Salvátora, zasedám do předních lavic. — Velká mše počíná. Rozvinilo se preludium, nehlučné, ale piné vážnosti i životnosti. Preludoval mistr Říhovský. Kněžstvo stane u stupňů oltáře, varhany mlknou. Již mysl vzhůru, již vzdej se starostí, modlitbou dej se v let! To introit zní, vstup ku třetí mši vánoční; překvapující, strhující účinek, abychom se připravili k pokornému Kyrie, k radostnému tajemství svatou dnešní obětí hlásanému, k velikému ~Et verbum carum factum est.« Byla to jedna ze sltladeb Stehleových. Potom mše pastorální od Říhovského, i ostatní proměnlivé částky. Znáte již Říhovského > Missa pastoralis« ? Každá její část vystihuje krásně církevní text, a co v nich vánočního, to jest vzpomínkou, odleskem, jenž zrcadlil se kdysi v dětské naši duši. Nepamatuji se jaké bylo graduale, offertorium, ale communio. zase krásný, smíšený čtyřhlas dokonával významně svatou obét. — Vánoční velká, v piném liturgickém znění ale i v slavnostním hávu, proměnlivé i stálé zpěvy mešní souladně zceleny v krásnou vánoční modlitbu mešní. Proto se zájmem spěchaly jsme odpoledne na nešpory. Pan arciděkan od oltáře zpíval antifony a potom kněžstvo se sborem na kůru střídavě zpívali žalmy. Zpěváci vždy měli v odpověd krátký, čtyřhlasně zpracovaný verš žalmový t. j. falso bordone. Dozněl hymnus, slavně hlaholilo Magnificat a věčně krásné Alma zavíralo nešpor. Prosta křiklavosti, nevkusnosti — svou prostotou a souladem vyzněla tato vánoční nálada v lidových koledách před jesličkami v chrámu sv. Kateřiny. Zadíván v idyllu o spasení lidstva, rozveselen srdečností i dobrotou Boží vypravoval lid, dospělí i děti, písněmi o narození Spasitele a na kůru vkládali vloiky, jež k radostné chvíli té se hodily. Katolická církev jest pro všecky věky a národy. Jediná a nejčistší obět vzdává se Bohu na jejích oltářích a k úctě velikého tajemství jediná liturgie, bohoslužba jest předepsána, jako odkaz apoštolů a jejich žáků. Svatý Otec, Pius X. to byl, jenž geniem svým organistorským docílil, že po celé církvi jednota na-stala v liturgii a v zachovávání církevního roku. Jdi v světa kraj! Každého dne obětována bývá v chrámech obět nejdražší. Pravda, za všedních dnů práce, jsou mše tiché, při nichž lid jazykem mateřským zpívá, ale o nedělích a slavnostech alespoň jedna mše musí býti obecnou pro každého; jakoby na výraz jednoty vše se lidu sděluje, proto slavnostní řečí liturgickou latinou se mše svatá zpívá. | ||||
|