|
| ||||
| ||||
|
XLII. CYRILL 25
Proto vydal Pius X. slavnou encykliku, proto zrevidovav modlitby kněžské, knihy bohoslužebné, vy-dal kriticky i starobylé zpěvy svatořehořské, chorál vatikánský. Od té doby stojí tu vzor chrámové hudby, jednoduchý chorál i bohatý vícehlas, stojí tu církevní zpěv, jak jej na obou základech prostředky a výrazy moderními vybudovali jeho pěstitelé různých národů. Na své pouti shledal jsem, iak málo se dbá těchto zásad a nařízení. Tu zpívají při mši sv. píseň lidovou, třeba zcela nevhodného obsahu. Jinde podobá se =zpívaná velká« taneční nebo operní směsi, mezi níž ozývají se vážná slova kněze. Možno potom čekati, že ozve se introit nebo předepsané offertorium? o communiu ani nemluvím. Jak možno toho žádati, domnívají-li se někde, že stačí lecjaká vložka, solo na housle, nebo nekonečná, řvavá předehra. Jsou prý to jen novoty a přehnanosti. Všimněme si tu i pohřebních zpěvů. Pohřeb, jako v pravdě křestanský obraz naší víry o životě posmrtném, jakými krásnými církevními zpěvy, útěchou dýšícími jest obetkán. Dnes zvrhl se v nevkus, až v jarmareční odbývání, a ta hudba při průvodě? Vzpomeň, jak u Vás slavíte týden velikonoční! Slyšel Váš chrám krásu nešpor? Katolická církev má katolickou hudbu, to jest zpěv velké ceny, katolický, který musí se ozývati po všech krajích světa. Cyrillisti! Kdy obnovíme vše i náš zpěv chrámový v Kristu? Můj první motiv došel provedení. Stal jsem se z uvedených důvodů cyrillistou. Ještě večer o Hodu Božím vánočním dlel jsem na arciděkanství a pan doktor Mrštík vysvětloval mě: ,Vidíte, stojí to námahy docíliti pěkného a církevního zpěvu, ale na konec z toho máme všickni radost. Jak můžeme dovoliti v domě Božím a zvláště při tajemství smrti Páně, než zpěvy svaté, cenné a které jsme pečlivě připravovali a cvičili. K tomu se jedině hodí zpěv, jak jej církev předepsala a v piné kráse velkým svým uměním vytvořila« a hned ukázal mě tenkrát prvně se objevivší vydání vatikánského Kyriale. Ještě dnes čtu v předmluvě té knížky významná slova sv. Augustina: »Pějme Pánu písně nové, zazpívejme )emu v srdcích, jemu nejen slovy blahoslavme, ale celým životem=. [V: Končím svá preludia. Soumrak padá do klaves a mysl unavená starostmi příštího dne umdlévá. Nuže, závěrem zanotuji jiný motiv: =Ef apostolicam ecclesiam= — Církev apoštolská=. Všecky národy obejímajíc, svým posláním, svými vzácnými prostředky chce je dovésti k Pánu, Koruně života. V té vůdčí úloze jednajíc, uvědomovala si vždy velikost i dosah svůj a proto všecko bohatství svého duševního života využila, aby lid osvítila a jej k Bohu vésti mohla. Církev jest velikým osvětovým svazem, který nemá sobě rovna a její chrámy, tot jsou akademie fiosofie i umění. Stavitelství, malířství, sochařství i řezbářství, pasířství, umění básnické a hudební, a hle, všecko umění k témuž cíli míří, jedinou myšlenkou jsou prozářena: lid vésti k Bohu. Její umění jest tudíž odleskem Zdroje věčné krásy. V církevním umění musí vládnouti ryzí čistota, pinost a jadrnost výrazu, krása formy, produševněnost a pravdivost myšlenky. Jak si je osvojíme? Tři zásady tanou mi tu na mysli. Především naučte lid rozuměti umění výtvarnému a jeho požadavkům. Úpravnost a úhlednost, ladnost ve vnitřním zařízení chrámovém působí mohutným dojmem. Jak často se hřeší v tomto ohledu. Na oltářích pino prachu, kol soch nevzhledné umělé papírové kytice, na zdech obrazy malé ceny, anižby s ostatním souladily. Jak málo se dbá i pořádku časového! Vkročím-li do chrámu, hned musím poznati, že jsem v domě modlitby. V katolickém chrámu Bůh jest s námi! Jaké umění, jaký soulad zevnější obstojí před trůnem Krásy a Lásky? Druhá zásada týká se vlastní výchový lidu slovem. Myšlenka veliltého biskupa Brynycha musí se státi všeobecnou. Lid musí za každou cenu vniknouti do krásy i tajemství života vezdejšího, musí se naučiti nad starostmi i bolestmi všedního dne pozvédati se pohledem k výšinám, k dráze církevního roku. Lid musí vniknouti do krás i obsahu slavností víry, jak je církev tlumočila celou liturgií dne, at vzpomínkou při neisv. oběti či denními modlitbami kněžskými zvláště jitřními a nešporem. Na to musí býti pamatováno při vydání kýženého kritického kancionálu cyrillského, aby všecky velké slavnosti církevního roku vysvětleny byly mešním textem i nešpory toho dne, aby k nim přidány byly ze starých kancionálů i české introity a ostatní mešní zpěvy, jež byly o těch svátcích zpívány. Ostatní dopiní poučování lidu z kazatelny, ve škole, u příležitosti každého svátku. — Hlavní úlohu má tu však zpěv, hudba církevní. Nejen vhodně volené duchovní písně lidové, písně cenné, ale především vážný, opravdový a liturgický zpěv musí vrcholiti. Vždyt lze se dohodnouti, aby pouze o velikých svátcích byla zpívaná mše svatá. K nim lze i na malé osadě pilným cvičením připraviti úpiné liturgické mešní zpěvy. Připraven duchovním s kazatelny, maje v ruce zpěvník s liturgickým textem a poslouchaje, jak slova jeho zpěvem se tlumočí, naučí se lid rozuměti nejen významu svaté oběti, ale ponoří se v hloubi víry, aby odtud čerpal sil, energie, pohotovosti duševní pro tento svět a dokázati mohl, že cesta za Kristem vede ku štěstí srdce. Kdo znají účinky zpěvu v duchu církve, dají mi za pravdu, že jsme účinků těch docílili, a k tomu | ||||
|