|
| ||||
| ||||
|
38 CYRILL XLII.
mníváme — přispěje k dopinění dosavadních znalostí o Cernohorském po případě i k vy-těžení nových poznatku o životní dráze Černohorského a jeho poslání životního. Nejprve předesíláme zkazky o jeho původu a životě, pokud se podařilo je zjistiti.' Otec Bohuslava Černohorského jmenoval se Samoel Černohorský. Pocházel ze Mšena a přišel počátkem r. 1678 do Nymburka jako učitel a varhaník kostela sv. Jiljí, kdež ještě téhož roku a sice 17. července oženil se s Alžbětou, dcerou Adama Broučka, spoluradního města Nyr_?burka. Po třech letech ovdověl. S manželkou tou mél syna Samoela a dceru Annu. Roku 1681 dne 7. října oženil se po druhé a to s Rosinou, dcerou Jiřího Sokola, souseda Nymburského, blíže neznámého. S druhou manželkou měl jedenáct dětí-. sedm dcer a tyto syny: Bohuslava Matěje naroz. 16. února 1684, Václava Hypolita nar. 12. srpna 1687, lana nar. 19. června 1697 a Samoela nar. 20. prosince 1707. Samoel Černohorský po 481etém působení jako konšel a organista obce Nymburské zemřel tamže dne 20. října 1726 ve věku 72 let a byl pochován u kostela sv. Jiljí. Jeho manželka Rosina ho o 3 léta přečkala; zemřela 14. pros. 1729 u věku 70 let a byla po-chována na druhém hřbitově v Nymburku u sv. Jiří.2t Svnek Nymburského varhaníka Bohusl. Matěj obdržel v rodném městě první začátky vzdělání školního a v domě otcovském nabyl první základy hudebního svého vzdělání. Když povyrostl poslán byl do Prahy na studia filosofická, kde dále se v hudbě vzdělával. Nezachovalo se však nijakých pamětí o tom, jakým způsobem a u koho zdokonalení svých hudebních znalostí dovršil.'') Po ukončení svých studií vstoupil do řádu Minoritů v klášteře 1t sv. Jakuba na Starém městě pražském V ústraní klášterním, do něhož se uchýlil, za-toužil po důkladnějším ještě vzdělání hudebním, než jakého v poměrech pražských mohl dosíci a hledal zřídla k prohloubení svých znalostí a zkušeností v oboru hudby v cizině. Odebral se do Padui k proslulému znalci kontrapunktu Padre Martinimu (1706-1784), který byl taktéž členem řádu minoritského a jako hudební učenec') té doby stál včele skupině skladatelů tehdy kolem něho soustředěných a v hudebním světě nejlepší pověsti požívajících. Ten stal se Cernohorskému učitelem: vzorem v dalším studiu hudebního umění. V téže době kvetlo také v Italii umění varhanické'') a Černohorský z rozkvětu toho mnoho pro sebe čerpal a tak i po stránce varhanické dále vyspíval. Touto průpravou dovršil své vědomosti a svou dovednost v oboru hudební theorie i praxe tak, že dosáhl hodnosti magistra musicae") a stal se regenschorim u sv. Anny v Pádově. t) >Dějiny hudby, Srba-Debrnova zaznamenávají v podčárové pozn. 12., že se jmenoval Pavel, což jest omyl, který nejspíše vznikl nesprávným čtením zápisu matričního, psaného latinsky. 1) Podotýkáme, že vedle zmíněného rodu Cernohorských byl v Nymburce ještě jiný rod Černohorských a to domácí starousedlý v Nymburce, který již od polovice XVI. věku se zde vyskytuje. (Poděbradsko I. 422 a ku konci XVIII. věku z města mizí. Za pomoc při shledévání uvedených zde zpráv vděčíme zvláště vzácné ochotě p. Hellicha, lékárníka v Poděbradech. ") Kromě údajů Dlabače (l. 308,–309.) vyskytá se pouze jediná obšírnější zmínka ze starších dob o Cerno horském v české literatuře a to v >České Včele« z r. 1842, kde na str. 183 pod nadpisem Gallerie znamenitých osob nassích časů« se dočítáme této parafrase Dlabačovy stati : >(10.) Bohuslav Cernohorský, z Nimburka v Cechách rodilý z řádu svatého Františka, minorita, byl ve Wlassích magistrem hudby a ředitelem chorálním v minoritském kostele u sv. Anny v Padui, později u sv. Jakuba v Praze. Okolo roku 1740 chtěl se opět do Wlach navrátiti, zemřel ale na cestě. Za geho času byl neiznamenitěgssím umělcem hudby a neg wýtečněgssím varhaníkem. W geho hudebních skládáních gest přiměřená harmonie a ony se zwláště uměleckými fugami wyznamenáwagí a dosud se gesstě mnohé z geho komposic] od znatelův ssetrně ukládají a při příležitosti potřebugí; sskoda, že wětssí díl při velkém ohni, který r. 1754 skoro polowici minoritského klásstera v Praze ztrávil, shořel. Duch geho komposic] a mistrovství w hraní na warhany přessel na geho sskoláky Josefa Seqra a Josefa Tartini.« Dokládáme, že Wurzbach ve svém Kunst. Lex. se o Černohorském ani slovem nezmiňuje. 9) F. Giambattista Martini napsal na svou dobu znamenitý spis >Saggio fondamentale pratico di Contrapuncto< pak =Storia della Musica= (Bologna 1757—1581) a složil vynikající díla hudební, mimo jiné pět suit pro varhany neb embalo (vyšly v Amsterodamě r. ]746). ) Působením Bernarda Pasquiniho a jeho žáka Casiniho. ti) Titul tento snad měl od představených řádu v Padově; Generál řádový má privilegium udělovati ta-kovou hodnost. Údaj, že by byl Č. jmenován magistrem musicae se strany university Padovské dle sdělení z místa příslušného nás došlého nejeví se nijak dotvrzen. Podotýkáme, že v katalogu bohoslovců theol. fakultk jako promovaný doktor pod běž. č. 21. zapsán test: Samuel Ad. Czernohorsky Boh. Nimburgensis (1698 21./VI11), který nepochybně byl příbuzným Bohumila Černohorského. Podotýkáme, že o Cernohorském nečiní žádné zmínky ani L. Buxi ve svém spisu: II P. G. B. Martini mucistaletterato del secolo XVIII (vyd. v Bologni r. 1891 u Zanichelli', ani Index onomasticus scriptorum universae Franciscanae familiae a že také >Archivum Franciscanum historicumC ve Florenci dle tamního sdělení nechová nižádných památek ani archivalií po Černohorském. Sdělení dotyčné jest datováno: Brozzi-Quaracchi 27, října 1911. | ||||
|