|
| ||||
| ||||
|
XLII. CYRILL 39
Roku 1715 ustanoven byl za varhaníka františkánského kláštera v Assisi. Zde uči se u něho kontrapunktu mimo jiné i Tartini, jako studující university Pádovské, který do kláštera toho se utekl ku svému strýci, který tu byl tehdy kustodem, ježto byl stíhán k vůll milostné aféře a tajnému sňatku neteře kardinála Cornari-ho, biskupa Pádovského. Na půdě italské — kde Černohorského nazývali Padre Boi`mo -- pobýval-') Černo-horský až do r. 1728, kdy se vrátil opět do Prahy. Snahy Černohorského svým působením na púdě české domácímu umění prospěti staly se nejvýš významnými. Cerno'iorský totiž hleděl v cizině nabyté znalosti a zkušenosti po návratu svém do kláštera pražského v domovině své uplatniti, hudbu domácí na vyšší úroveň povznésti a k cíli tomu se pak neslo celé jeho další žití. Přede,Aím ujal se řízení hudby v chrámě kláštera svého (u sv. Jakuba)') a vedle této činnosti, jsa vyzbrojen erudicí hudební, jakou se té doby nikdo u nás honositi nemohl, horlivě konal kursy, v nichž vyučoval žáky kontrapunktu a vyšší hře na varhany. Je s podivem, že kromě pilné ruky Dlabačovy nebylo tehdy 11 nás níkoho, kdo by byl něco blíže zaznamenal o tehdejším vystoupení a působení Cernohorského ani o velikém jeho umění, které u jeho součastníkú tolik obdivu vzbudilo a jež svou ušlechtilostí mnohého vrstevníka k tomu nadchnouti mohlo. Ba ani nejbližší Cernohorskému osobnosti v řeholi samé nezaznamenali ničeho, co by nám fysiognomie jeho učinilo známější a životnější.') Na doklad toho, jak mnoho údaju, vztahujících se na dobu Černohorského v Praze, jest mezi historiky hudebními podnes sporno, stačí jen poukázati na časté tvrzení, že žil také Astorga v klášteře minoritském v Praze kolem oné doby.") Nepatrnou, avšak pro nás zvláště cennou a pozoruhodnou zprávu o Černohorském za-znamenal jedině Gluck ve své autobiografii.") Také o skladbách Cernolorského máme málo Nějakých zpráv o pobytu Cerr.ohorského v Italii nepřichází ani v obsáhlé jinak historii řádu l inoritského, kterou napsal P. Sbaraglia (in supplem. ad scriptor Trium Ord. S. Franc. Romae 1805). Jak isme zjistili byl klášter v Assisi r. 1865 sekularisován a celý archiv jeho přešel pak do státního archivu v Římě. ') Po svém předchůdci P. Didaku Janu Novoveském, před nímž po mnohá léta řídil chrámovou hudbu u sv. Jakuba P. Ceslav Vaňura (srov. článek Em. Troldy._ »Archiv Mělnickýr Hud. Rev. r. 1916 na str. 177, kde vyslovena pochybnost o správnosti údaje, že návrat Cernohorského do vlasti stal se r. 1728). °) Pohříchu nepodařilo se nám dosud přes všecko úsilí nalézti annály kláštera minoritského v Praze, na něžse Dlabačvesvém slovníku jako pramen svých údajú odvolává. Nalezli jsme tu toliko spis: -Historia provinciae Bohemiae ordinis Minorum conventualium a Mathia Kollnberger Ministro Provinciali Emerito et Provinciae Bohemiae actuali Commissario generali« z roku 1741, jejž v opisu chová archiv kláštera u sv. Jal "') Otázka, zda tragickým svým osudem známý Emanuel d Astorga (1680—1750) pobýval kdysi v Praze, zda žil tu ve styku s Cernohorským vyvolána doménkou, kterou vyslovil Rochlitz ve své knize fůr Freunde der Tonkunst (1830 sv. 11. str. 99): »Wahrscheinlich, dass er (Astorga) in BShmen, auser der romantisch sch&nen Natur, damals das fand, was er zunáchst bedurfte: Friedliche, in seiner Weise religiSse, in seiner Kunst ausgezeichnete Menschen; und dass er darum hier, entweder in kliisterlicher oderdoch in einer dieser áhnlichen Stille und Zuriickgezogenheit, seine Tage beschloss — teprve poslední dobou rozřešena byla na základě přesných a obsáhlých studií Hanušem Volkmannem ve spisu Emanuel Astorga,, vyd. »Breitkopfa a Hártla« v Lipsku r 1912 v tom směru, že doměnka Roctilicova postrádá každého historického podkladu. Volkmann vyvrací údaje, že Astorga vůbec pobýval kdesi v klášteře a prokazuje, že narodil se v osadě Augusta na Sicilii (nit ") Okolo roku 1732 přišel Gluck z Chomutova nastoupit filosof. studia do Prahy a tehdy v chrámě Týnském, kde Černohorský té doby také liudbu chrámovou řídil, častěli spoluúčinkoval. Jak Gluck sám ve své biografii o tom vypráví, byl nucen pro nouzi nechat studií, aby se uživil vyučováním ve zpěvu a ve hře na cello, pgk zpíváním po kurech pražských, zejména v Týnském kostele, kde tenkráte byl ředitelem 1<úru proslulý Cernohorský a o prázdninách vydélával si zpěvam a hro.< na cello i po venkově. Gluck vzpomínal toho až do nejpozdějšího věku svého a projevil nejednou, že pravou jeho vlastí jsou Cechy a jedině Cechové jsou jeho | ||||
|