|
| ||||
| ||||
|
58 —
lid zůstává obyčejně stati vzadu pod kůrem, kde nelze dobře varhany rozeznati a tak snadno se hlas při zpěvu sníží, což dělává někdy velmi nemilý dojem.) — Necht přijde nyní někdo k nám v některý svátek, když zpíváme nešpory, a zajisté bude mile dojat velebným zpěvem žalmovým. Až se ještě nešporní knížečky více rozšířf (rozebráno jich posud 86 větších a asi 30 menších, které, mimochodem řečeno, jsou poměrně k větším velmi drahé a proto také malému odbytu se těší) — pak to bude pravá rozkoš. konečně musím se ještě zmíniti, že zde máme také literátský spolek, který však ve zpěvu mnoho neprospívá. Není jinak možná, vždyt jest od prvopočátku sám sobě zůstaven beze všeho cvičeni a řízení. Toliko za zásluliu nemalou musím mu Vytknouti, že řídí dobře pobožnosti růzencové po odpoledních službách Božích, jakož i pobožnost křížové cesty včas svatopostní. Nemá-li se však spolcl{ časem rozpadnouti, což by se nevyhnutelně státi muselo, kdyby jeden nebo dva údové, kteří nyní zpěv vedou, odešli, je nezbytně třeba, aby se nově zřfdil, novými silami rozšířil, ve zpěvu cvičil a takto nový život započal. Jen že někteří členové neukazují mnoho chuti k nějakému znovuzřízení, ale raději by zůstali při starém. Když jsem jim oznámil, jaký máme s panem učitelem plán, a vyzval je k společnému cvičení, tu bylo rozličných námitek, nový prý kancionál, nové písně místo starých a kdesi cosi a pak asi také vzdání se posavadní samostatnosti - to vše zdálo se býti některým jaksi nepříjemn$m. Než doufám, že se nedají staří zahanbiti mladými, ale že ochotně budou spolupůsobiti k povznešení našeho zpěvu kostehiího. Jen svorným a také obětavým působením dojdeme k cíli! A j ak se nám v tom svorném a společném díle dařiti bude, o tom, bude-li Vám libo, podám budoucně zase nějakou zprávu! J. IWpar. z diecése Budéjovicl~č. Z Tábora. Zasílám Vám druhý dopis slíbený, jenž má pojednati o stavu kostelní Indby a zpěvu u nás. Nemíním zde vypsati podrobně spiisob, jímž hudba a zpěv ve chrámecli našich se provozují. Ale upozorniti chci jen soudné čtenářstvo na repertoir obého. Tent jest v instrumentálnfcli skladbách asi týž, jaký všude jinde skoro u nás v Čechách atd. zavládl: Schiedermayer, Fribrer, lIorák a zas naopak; to jsou byli až posud i zde vladaři v říši zvuků chrámových, k nimž někdy mimořádně se přidružil Kemptner a t. p. Tak tomu chtěla nepřízeú doby a svedený vkus, jenž snad neměl již ani tušení, že by liudba chrámová jiná býti molila a měla. Ale co říci máme o těch všelijakých vložkách od Dittersa atd., z nichž některé dokonce i jakési privileje k výhradnému provozování na určité dny v roce si osobovaly, ač vlastně Bůh ví kam patří? Slyšte a sudte. 0 Vánocích osobovali si vždy „tři bratří” privilej takovou. Vizte, jaká to ušlechtilá brat. Nejprvé jim housle a jiné nástroje zadudají „pěknou sonatu”, aby se mysl jejich „náležitě` naladila k „zbožné” koledě. „Bratří” naši nevědí, co to za „nebeskou” hudbu slyší. Okouzlen jí vzkřikne „bratr Kordín” (bas) : „hej” ! „bratr Vondra” nelení pátrati po pramenu té dojemné „muziky” takto : Milý „bratr” nemilí niu to --- ---~- ovšem vyložiti :_ _ -15--+ --~ Co to, bratře Vávro? Nevím, bratře Vondro! A ted spustí „bratr Kordín” touto „pravdivý” recitativ : R • R R-R-•R K-Ď V #tt y~ •-R-~ •-R-i • ~_ G tt~ ~_- • _- V-~ -- --- `~- y -~--~ K-J /_~ G-_-- Uo to máte za mnzikn? a takového hluku: chtěl jsem iád pospati a odpočinouti a t. d. A po tomto ušlechtilém výlevu znepokojovanélio srdce, jemuž vyspati se nedali, vysvětlují mu bratří, ač „nevědí”, přece tuto „muziku” : že totiž „Ježíš Syn Boží narodil se nyní” a t. d. Pro tak důležitou novinu prolomí se ovšem nebesa, i zazní z nicli tento líbezný zpěv „andělu bratři” -- ~I I I V ~I I i .I I Je - 2í-ši pl - ný mi- lo - sti, To - bě se v po - ní - ženosti atd. I I | ||||
|