|
| ||||
| ||||
|
- 2 -
nim toliko rozdílem, ze totiz sbor svato-Voj- cetl jsi jím na tvárích. Za nimi pak jako ve tęšský celkom prednáší váznęji, sbor karlínský stupnici vystupovaly vętší postavy dívek a ji- pak rychleji, co ostatnę souvisí s chorálem, nochű. Drűbez však prevládala. M,Aa rozhod- jak u toho i onoho pęstován bývá, o cemz jiz nou, vzdy vítęznou vętšinu hlasű a hrdel. castęji v listech tęchto zmínka ucinęna byla. Chtęli zpívati a zpęvem vítęziti. Jiz pocali. Uvedené faktum svędcí, ze z podstaty skladby Za hrobového ticha claorcTt sv. Ilnlaur; ozíval lze poznati zpűsob prednášky, které priro - se síni a jímal tklivę veškeré posluchacstvo. zená povaha její nutnę a dűslednę vyzaduje. Slabę znęli hláskové dítek. Tys hluboce cítil, Ustavicným porovnáváním veškerá produkce jak dobre panenský chorál sluší ncvinuým vętší ještę zajímavosti a vnady nabývala. Kdyz dítkám. Prostý jest ten chorál, s prostou ne- dvę osoby jednu myšlenku najednou pronášejí, líceností slyšela jej zpívati. Svornę, stajnę, je- praví se : „Vysvobodili dušicku.” J. Foerster dnęmi ústy pęlo skoro celé sto duši. Jak libę a vypravovatel vysvobodili dušicku. zni teu dętský hlas, kdyz ucitel dává zpívati. U starých skladatelű bývalo obycejem, ze Zpívati ! pravím. Pološeptem, polohlasem. lzí- si nejbohatęjší provedení nechávali naposled. dícf ucitel ovládal mladistvým sborem úpinę. „Aguus Dei” nad ostatní slavnęjší zakoncovalo Ani jediný nesmęl silnęji zazvuceti, nez bylo oslavení novozákonní obęti. Pętihlasým, mi- dovoleno. Polovicuým pouze hlasem, priroze- strnę pracovaným a prednešeným Agnus Dei" ným, pritlumeným, výtecnę však tvureuým do- skoncila se mše Gabrieli-ho. Vše ostatní bylo pouštęl prednášeti chorál. Následek správného chorální s prűvodem varhan jak obycejnę. tvoreni hlasu byla intonanee cistá jako zvonek „Pange lingua”, nejnovęjší skladba Jos. stríbrný. Kdyz krištálový pramen, mladistvý Foerstera, vyniká uhlazeností a elegancí har- potok, zárodek reky, pres oblásky padá a monie, podstatnou to známkou skladeb jeho. klidnę a jemuę hovorí, takový byl ten chorál, — A ponęvadz na ten den mše sv. bez „Credo” proudem se vinul ve hrázích, které prekrociti byla, zapęl sbor po skoncené mši sv. nejzaji- nebylo dovoleno bujarému mládí. Prátele po- mavęjšf cástku skladby Gabrieli-ho. voláni ucitelského 1 Bdęte, aby zpęv mládeze Spokojeni a potęšeni jsme opouštęli chrám nestal se krikem. Jak lahodný jest zpęv, tak Pánę. Pred dvormi kostelními bylo pak vidęti, nesnesitelný jest krik mládeze, zejmena hochű. ze z celních pęstitelű ani jedna hlava neschá- Kt'k dętský jest nesnesitelný ; zlręv však dętský zela. S partiturou pod pazdí vraceli jsme se podobá se zpęvu andęlskému. ,Asperges" a domű. „Credo`° správnę se deklamovalo. Vadilo-li Svatá Cecilie se usmívala. volnosti proudu nęceho, byl to neustálý, príliš 0 7. hodinę 'vecerní shromázdilo se do silný prűvod na harmoniem, který prednášku slavnostnę osvętleného sálu v domę zálozny jednak zdrzoval, jednak i dusil. Svato-Václavské velmi cetné obecenstvo z mę- Z plodného korene chorálu vypucela a sta i venkova. Veškeré prostory nádherné dvo- rykvętla ve vlasti naší Zaísei cesko, která pri- rany byly prepinęny. Jasná zár svętla rozlé- rozenę po chorále na radu prišla. Dvc perle vala se po stęnách vnadnę malovaných a od- se zaleskly, obę od V. K. ,Holalta : Svato- rázela se v zrcadlech a oknech barevných. dcbšlaL a píseA k sv. Josefu. Slušel-li dętem Vším tím mnozil se dojem slavnostní. hochűm chorál sv. Rehore, píseú domácí je uchvátila. prvního rocníku sborové školy dovoleno jest Cítili s hloubi srdce, co ústa zpívala Odtud prítomnu býti na galerii, aby jiz napred sly- ten oheń a zápal, s jakým zpívali. Jiz pridali šeli, jakého ovoce po roce také od nich vy- hlasu, aniz by si toho vędomi byli, a ucitel zadováno bude. Nováckové męli priuciti se rídicí nebránil. Prednesli obę písnę s takovou horlivosti, lásce a pilnosti na príkladu vete- láskou a zboznosti, ze cetné posluchacstvo ránű jednorocních, kterí jiz na podium pocali k podobným citűm bylo uchváceno. Zde pa- vystupovati po jednom. Veteránové podivu- trnę bylo císti na tvárích a v srdcích, jaký hodní! A veteránky zvláštního druhu! Malá dojem plodí duchovní pfseá ceská na zpívají- dęvcátka nękolik pídi vysoká v šatickách rűzno- cího i poslouchajícího. Jaká propast rozpro- barevných s mašlickami zaujala levou stranu stírá se mezi novovękým písnickárstvím a staro- bojištę. Klouckové pak ani o píd' vętší s váz- ceskou písni ! Obnovte ji a presvędcíte se! nou tvárí ujali se posice pravé. Kdyz pozdęji Obnovou obrodíte víru. velké partesy rozvinuli, jeden takový tri osoby V pravidelném postupu krácelo se od zakrýval. Dvę jej drzely a tretí byla uprostred. lehcího k tęzšímu. Po chorálu a písni de- Nevidęl jsi za partesem jen tri hlavicky a ve- chovní následovaly vícchlusrar; sklatlóy: „Be- spod tri páry botek. Takoví obrové postavili nedictus” ze Stehle-out mše, „Salvo Regina”, se v predu zápasištę. Strachu neb310 na nich „Gloria” z ,Missa de Beata” o J. Tocr-stera, vidęti ani stopy, ani stínu báznę. „Však vám „Ave vermn corpus” o,l 1!lozrcrta, „llalleluja” ukázeme, ze ceské plémę tak.suaduo se nedá!” z Haeí2r IOw oratoria ,Mesiáš". | ||||
|