|
| ||||
| ||||
|
-- 4 --
dílo korunuje. Pocal tudy po druhé. Nejprvé hlavnim, a který vedlejším zda-li jest hlas pęstoval chorál. Po nęm rokální skladby slohu jeho cásti konstruktivnf, neb pouze delfora- prechodního. A kdyz tou męrou sbor pęvecký tivní a prizpűsobuje vedle vlastního soudu znenáhla zasvętil se v ducha vázné a dűstojné stále spoluúcinkování své, aby ze svorného hudby kostelní, nyní na novo zahájil bývalou všech zpívajících pricinęni vzešlo zivé dilo cinnost v oboru staré hudby kostelní — umęlecké, které by se priblizovalo ideálu, rokem Palestriuským. A ponęvadz mši ,Ae- jaký ve štastné chvíli nadšeni nebeského zje- terua Christi munera" zasvętila se pred lety vilo se umęlci od Boha povolanému. cinnost reformacní vűbec, nyní tou milou, Yelenutné vysvętleni a poznáni tuto uve- trojnásobnę milou, ponęvadz prvorozenou a dené není sboru pęveckému bez pozehnaného nejstarší skladbou, na které lpęlo tolik potu nzitku z jiné ještę stránky. Jednotlivé hlasy a práce, kolik vnady a krásy v nf jest k na- dle nutných zákonű z podstaty skladby se vy- lezení, pocal se rok hudební Palestrinovi vý- vinující, brzy slabęji, brzy silnęji zpívající, hradnę vénovaný. ustavicnę se kontrolují vzájemným zpűsobem, Ta nyní svędomitę zvelebovala a zdo- ponęvadz bez ustáni nuceny jsou jedny druhé konalovala se. Vęta za vętou probírala se. poslouchati. A poslouchajíce a stále se kon- trolujíce pozornę sledují pravidelný vývin a 17rema bylo nejprvé vynalezeno. Ukázalo se, kterak v rozmanitých hlasech mile se strídá, vnadný postup umęlecké skladby a bohaté po- aby hlas, na nęhoz pripadá, k patricné plat- lyfonie, jasné pochopování myšlenek hudebních plodí pak jim radost velmi ušlechtilou a zpű- nosti je privedl a nepremrštęným vynikáním nad ostatní hlasy, kterG okolo hlavního co poubé sobuje oblibu na skladbách starých mistrű. ozdoby a ornamenty se ovíjely, jako vętvicky Kazdý jednotlivec jest sám pro sebe stálým a haluze kolem pnę révového se vinou. Tím dozorcem všech ostatních, dobre poznávaje, stálým ustupováním a vystupováním sily a jem- zpívala-li se ta neb ona vęta správnę, cili nesprávnę. Nastává-li po prednesu prestávka, nosti, svętla a stínu, skladba kazdému clenu sboru stávala se srozumitelnou a prűzracnou. Kdyz sbor slyšíš okamzitę kritiku : „Tenor to zase pęknę zpívající s rozumem a rozvahou interpretuje, vyvádęl ! Ten neb onen hlas nezasadil dosti urcitę ; zpíval nezretelnę a nejasnę. At N. N. poslouchající myšlénliy jasnę vyjadrené snáze pochopuje. Dobre vyjádrený ,eantus firmus" dává po druhé lépe pozor! a t, d.” Podobná jest skutecnę pevnou a viditelnou kostrou, autokritika jest nejvydatnęjší poműckou napo- kolem níz prirozenę se usazují svaly a maso máhající, aby sbor stále pokracoval a se zdo- v jednotné, souladné tęlo, zpívajícím i poslou- konaloval. Jednotlivé hlasy se vynasnazují, chajícím prűzracnG. aby za ostatními nepokulhávaly, ponęvadz by neušly pichlavým poznámkám od ostatních Pravým pojmutím bývá skladba jinak clenű. Ve sboru pęveckém není zádného par- mrtvá nálezitę o~izována; mocnę proudícím dónu. Kdo s ostatními krok nedodrzuje, ostudę zivotem zűstává ustavicnę novou a zajímavou, neujde. At dává pozor! Zűstává tercem ué-li k neustálé pozornosti vybízející a vzdy novou šípű, tedy jistę špendlíkű tak dlouho, dokud vnadu plodící. Zpívající sbor vniká cím dále, se nepolepší. Chvalitebná revnivost jest usta- tím hloub v podstatu struktury a konstrukce vicnou pobídkou tak uzitecnou, ze posléze samé. Není mrtvým nástrojem, ale kazdý zpę- všechny hlasy zpívají a prednášejí správnę. vák stává se zivým fccktorena, spolecnę tvo- A jako vedle zásluhy sami se haní, tak vedle ricfm na zivém, prekrásném díle umęleekém. zásluhy opętnę sami se chválí. Dnes nám to Mrtvé dílo, které druhdy zrodilo se v hlavę nešlo. Nebylo mozno rozezpívati se. Bylo to a duši nadané a Bohem osvícené, nyní pak mrtvé." A jindy zase s ocima zárícíma : „Ale pouze v notách zaznamenané se zachovalo, slaví ze jsme dnes hezky zpívali? Pochvalte nás vzkríšeuí své pokazdé, kdykolivck sejdou se alespoń jednou !” — zpęváci, kterí dovedou v tajemných znamén- Tak prűzracnę nutno znáti práci thema- kách císti a s nimi spojovati výraz a zivot, tickou. Zl)ívajícímu dluzno zizáti lconstritkci jez znaménkami naznaciti nelze. Kazdý ze i architektoniku skluclLy polyf' nicicé. (Yakr. Spoluúcinkujících ví, který právę hlas jest Lehne Z dieeése Xrálovéli.radecké, „Pred Tebou se klaufine"), „0 jak velký jsi Z Ústi nad orlici; Ty Pane” (v pátek), „Matko Bozí neslycháno” Jako na mtloká jiných místech, zpívaly (v sobotu), „Zde v skroušenosti padáme” (v ne- se i u nás pri mši písnę : „Boze pred Tvou dęli). Po celý advent zpívala se „Z nebe po- yolebvosti,” „Pospęšme Boha vzj-vat” jako , sel vycbází”, v dobę vánocní bPoslouchejte | ||||
|