|
| ||||
| ||||
|
- 7 -
dílem skutecnę mistrným, vyzaduje se zárovert na tedy nemají varhe,níka a varhan, jakého skladba správné predncšcuí mistrný varhaník a mistrný stroj. uvedená zádá, mají-li však výtecný kvartet, mohou, Který varhaník chco vyhráti, co se ma tuto ukládá, kdyz líbo jest, hlas varhan hráti smyccovými ná- musí vynikati ncobycgjnou zrucností všech desíti stroji. Jalc jiz dríve praveno bylo, ,plou varhany prstű a obou noho n, ponęvadz i obligatní pedál samo- svou vlastní cestou, tak zen zpęvákű predpokládá statnę se zde pohybuje. lsoncertuích varlxauíkit vy- se neobycejná bezpecnost intonace, jak posuzovatel skytuje se však porídka, ,jalco koncertních varhan, presvęti,~il se pri prvním provozování, k nęmuz od které by také ve vysokých polohách, do jakých p. sklad dcic pozván b,yl, jako i pozdęji u vlastního skladba zhusta zabíhá, ušlechtile Znęly. — Pi•íliš- sboru, s ním:~ skladbu zkoušel, tak ze dríve se nSch obtízi by1 si zajisté vędom také sním paLL nastuduje i velmi tęzká vícclxlasá mše, nezli sldadba skladatel a nahradil tudy snad pouze z té príciny tato. Z druhé stránky však upríti nelze, ze poli- hlas varhan smyccovým lzvartetern, k jehoz obsa- lxými dv nta hlasy o phtou harmonii se opírajícími zení mimochodem receno — vyzaduje se rovnęz docílil hudební umęlec effektű neocekávanýclt a výtecných hudebníku. Part varhan jest totiz beze prekvapujících. Poslouchající se diví, kterak mozno zmęny pridęlen dvęma houslím, violo a violoncella nccetnými a chudobnými prostredky tolilz do- s kontrabasscm. I[ouslím, ku švítoreuí jako stvo- cíliti, ac zde a onde, zpęvnost nápęvu preslazena reným, dostalo so zde úkolu zastupovati obrovský jest. Co do liturgické zpitsobilosti nxęl bych jen atro,j varhan, které z podstaty své prirozené po- jediné prání, aby totiz test nebyl tak násihtę trhán strádají zpitsobilosti k xychlémtt pohybu. Co var- tt prostrocl neukoncenpch vęt, címz sm,yšl se ruší hanám jest prirozeno, houslím se protiví. A co do- a celistvost ítjmu trpí. Šou.lím-li dobre, męla „ dIissa vedou orizestrábtí hudebníci zemského divadla, ne- ad duas voces aogaalcs~, byti snad originálním, ka- dovedou venkovští šumari. Proto jest tak choulo- biuctním skvostem umęla,jcýut kdo nejeibiá se o stivou a dosud nerozhrešenou otázlzou, srniriti štę- praktickou moznost ci ucuxuzttost. Posuuzcním ze betavé housle s váznou hudbou ]custclní umná-li stanoviska praktickóho dilu umęleckosti a originál- proti prirozenosti toho ani onoho hrušcno býti. Kde noshi neubude. Leúner. Ie/a o psi a 1 llx. ~tL_ Marianského „Gloria” a ,ite” má se uzívati lika a tak dűkladných prípravách v koncertní síni. vedle nejnovęjšího výroku obradní kongregace ze Az dosud slýchal clovęk recené „requiem” pred- dne 27. kvętna 1377 téz v oktávę vánocní a v oktávę nášeti bud bez všelikých zkoušek, anebo s prípra- Bozího Tęla, jakoz i o svátcích do obou oktáv spa- vami na taková dílo nedostatecnými. -Pęveclry sbor, dajících ; rovnęz v jiné dny, kdykoli „Praefatio cle obycejnę velmi slabý a nedostatecnę nacvicený, bý- Nativitate” se zpívá, tedy téz v den 2., 4. a S. ledna, val prehlušován ordtestrern silnę sice obsazeným, na slavnost Jména Jezíš a na den Promęnęní Pánę. ale neschrauýtn. Bez zkoušek tęzko jest predn{t§eti Jiz v „Directorinm chori” jasnę bylo vysloveno, ze umęleckou skladba ceny absoluttxf. Tentokrát bylo obęnxa oktávám uvedeným prisluší marianské „Gloria° jinak. Spolek svato-Vítský cítá valnę clenű ze všech a „Ite”. 7. výroku receného jasnę se vidí, ze dluzno kruhű spolecnosti prazské obojího pohlaví mladších povazovati „Directorinm chori” (v dotazu pravilo i starších. K nim pribral reditel spolku Dr. L. Pro - se mylnę Graduale Romanum”, z nęhoz v podob- cházka radu vokalistű, kterí tvrdí muziku. A s tak ných prípadech cerpati nelze) za liturgický pramen cetným sborem asi sto hlav cítajícím odbýval do- právní, kterým doplńují se ustanovení o zpásobn a statecný pocet zkoušek. K velkému vokálnímu tęlesu druhu zpęvu liturgického. Ze nyní rozširuje se pridal pak orchestr pomęrnę slabý, aby hudebními marianské „Gloria” a „Ite” na veškeré dny, kdy nástroji síla zpęvu újmy netrpęla. Tak stalo se po- „Praefatio Nativitatis” pripadá, jest zde ponejprv nejprv v Praze — pokud známo — pri Mozartovu stanoveno. Ostatnę netreba zmillovati se, ze na hod Requiem, ze hudební nástroje skutecnę jen dopro- Bozí vánocní a na slavnost Bozího Tęla zpívá se vázely, zpęv pak zűstal hlavním predmętem, jak „tonus” slavnostní (I. classis, jakoz v „Directorinm prirozenę býti má. Po tak dűkladné prípravę obje- chori” rovnęz se doklá(lá); také tehdáz vzívá se vily se ovšem veškeré krásy a vnady slavné skladby slavnostního tonu, kdyz jiný duplex L el. pripadá, v jasném svętle. Prekrásný prűvod instrumentáhrí na pr. kde sv. Štępán Uy1 by patronem kostela. nebyl na závadu dűstojnosti. Riditelové kűrű a ka- Z podobných dűvodű dalo by se totéz tvrditi o pelníci, provozující v kostelích skladby instrumen- slavnostní mši votivní za 40hodinné poboznosti. tální, které, mimochodem receno, duchem i prove- Z výroku kongregace obradní opętnę se vidí, ze dením nesnesou ani porovnání s Requiem Mozar- jedná proti výslovné váli Církve, kdozkolivęk Uez- tovým, męli prílezitost zde priuciti se, ze mozno výminecnę po celý rok uzívá jediného nápęvu i s prűvodem nástrojním dűstojnę provozovati hudbu v „Gloria” a „Ite”, nevšímaje si pokazdé toho usta- kostelní, ale jen po —cetných a velmi cetných zkou- novení, co ,missale" a „directorium chori° právę škách, se silným sborem pęveckým a primęreným predpisuje. Ci+n'. Ak. orchestrem umęleckým. Na ostrovę Gofínském bylo Mozartovo requiem provozoval prazský spolek mozno pritciti se vkusu, pilnosti, svędomitosti a sv. Vítský na konci doby adventní v Gofínském sále. vytrvalosti — vlastnostem, které s lampou Dioge- Koncert rídil známý prítel reformy hudby chrámové novou se hleclají. Krása lze ploditi s veškcrými Dr. L. Proclaázkcc, který také veškeré zkoušky prostredky — i s hudebními nástroji. Lenivost a prípravné konal. Jsme mu díkem zavázáni za v;`- šlendrián krásy ovšem nezná. tecné provedení proslulého díla hudebního po to- Lehner. | ||||
|