|
| ||||
| ||||
|
se vidęlo, jaký chlapík u vnitr bydlí a pra-
cuje hlavou a rukou. Po Praze ta krása a Feuilleton, známka bývalého rozkvętu remesel se tratí deu ode dne víc a víc. Jednotvárné tabule Cestopisné upomínky hudeuni.*) s ohromnými literami hláspjl, ze nyní pra- cují jen ruce a stroje, bez hlavy a dűmyslu. Vypravuje F. J. L e h n e r. Mistri domírají. Nastal vecer. Opustili jsme ulice a zašli Aby redaktor nezűstal dlouho dluzen la- spolecnę do zahrady pobaviti se nerušenou skavému a trpęlivému ctenári zdęlenf zkuš uostí rozmluvou a posilniti se na dny príští, které z oboru hudby koateluí, jakých mit poskytla nastávaly. Smáli jsme se a povídali si. Kdyz poslední cesta po Italii, musí nejprve dokon- reknu, ze jsme rozmlouvali zertem a do opravdy citi c,stopis v minulých rocuicíeh „Cecilie” výhradnę o hudbę kostelní, nebude, kdo by pocatý. Napred jedno, potom druhé. mi nevęril. Nám hudebníkűm i ve snách Zrádnę opustil cteuáre na námęstí Re- hudba kostelní na srdci lezí. Kdyz ji nepro- zenském, kdyz jsme po krásnýk'h nešporáclt vozujeme, tedy o ní sníme. Lásku k ní nám ruku v ruce spolu se vraceli z velebuáho nikdo neupre. Všiclini, jak jsme tehdáz sedęli dómu biskupského. pobromadę kolem jednoho stolu — prátelé Zbývajícího vecera pouzilo se svędomitę. hudby posvátné v cizinę — . Krízkovský, Chodilo se labyrintem tízkých ulicek a po Foerster, Konrád, Langer, Appel, Prűcha, brehách Dunaje: Krízkovský, Foerster, Kon- Hollein a vypravovatel —zűstali jsme vęr- rád, Hollein a já. S mostu a zo brehu dívali nými a oddanými ji s neobmezenou láskou a jsme se do mocného proudu, jako o záN,od vytrvalostí. To bohdá ! nabude, aby jeden spęchajícího pryc — pryc, aby drív dospęl z nás ji opustil — tu nevęstu nebes, tu cíle. Pýu majestátnę a klidnę jde svou cestou, vroucnę milovanou druzka sv. Cecilie. Tehdáz Dunaj však spęcliá jako strela a hráze pod- jsme ji prísahali vęruost, lásku, poslušnost — milá- ,K Dunaji bęzela — „Utonulá” Kríz- az do smrti. ,11lusica sacra' jest naší ne- kovského -- Dunaje so pta'a: „Jsi-li tak vęstou. Ji budeme zpívati, pokud Pán Bűh hluboká, jako já vysoká?” Tajemnę se valil zivota prodlouzí. A az jednou zemreme, ona nad ten mocný Dunaj svętový. U zrídla a v po- hrobem zapęje nám. To doufáme na prí- cátcích své pouti nęmecký, v mohtítném mluvu sv. Cecilie od Pána Boha, milosrdného však vývinu svém slovanský. Dlouho truchlil a dobrotivého, ze na vęcnosti vradí nás spo- ten Dunaj slovanský nad po; obou, nyní tam, lecnę z lásky k ní do sboru, který vęcnę kde s morem se zasnubuje, jásá nad ba ioucí pęti bude Jenu píseń chvály a díkű. Jemu volností a svobodou. Zbavuje se pout hnus- výhradnę slouziti, zde v Církvi bojující, tam nýclt, vękových. Obr rozkládá své mocné údy v Církvi vítęzné, jest jedinou snahou i prací tak dlouho zpoutané. Dívali jsmo se se sta- spolecnou. Slouziti zde, a slouziti tam — rého kameného mostu rezenského za Dunajem, písní. Jiného nehledáme. Tot štęstím. a od- jak spęchá odtud na pomoc Slovanűm. A od męnou zároveń. -- Slouziti ! nęho zase se obrací zrak ku chráműm a vęzím, Pozdę ,jsme se rozešli, kazdý do vlast- doműm a ulicím starobylého Rezna, kde po- ního bytu bud vykázaného, bud objednaného. dobnę jako v královské Praze kazdý dűm Po blazeuéfn dnu zavrela se vícka k blaze- má svou historii. V Praze nešetrí se všade nému snęní — o rozkvętu hudby posvátné bohuzel! starozitností, aby ráz bývalé slávy ve vlasti milené. se zachoval, kdezto Rezno má do dneška Byla to krásná nedęle — den Pánę — celkovitou tvárnost stredovękn. Jako u lidí vyvolený a vzácný. se spatruje, tak zde kazdý dűm má svou Pondęlek byl prázdný. Vyuzitl~ován byl zelúštní iisiogaomii; tu arkýr, tu malbu ; zde dobre. Celý den chodili jsme po kostelích. štít, tam sochu ; mistr kovar a mistr pasír, Ponęvadz jiz nękolikrát jsem v Iteznę byl, mistr zámeęník a mistr bednár má zde vy- chodil ,jsem ku svým starým, známým práte- vęšeuý svCij štít starodávný a znak poctivého lűm — z kostela do kostela. Jsou to vesmęs retuesla. Takový štít mistra remeslníka býval kmetovę stríbrovlasí, ale jak krásní ! jak prí- nejmistrnęjším jeho dílem. Na nęm jiz zvencí vętiví ! Vęk nepríznivý priodil ovšem nękte- *) Vis „Cecilie” roc. I. str. 79. So. 91. 93. 101 rého oblíbeným rouchem svým. Ale i z toho rou- Roc. II, str. 13. 19. 27. 81. Roc. IV. str. 31. cha usmívá se starcova ctihodná tvár. (Pokr.) Lar' S hudební prílohou ę. 1. -IM Yákladem vydavatelovým. — Tiskem Mikuláše a Kuappa v Praze, v Karlínę. | ||||
|