|
| ||||
| ||||
|
svęceni a nosili roucho duchovní. Jinak rflcalu uováuí asi samostatným reditelem kűru, Kdezto
se jiu- „školáci” (scbolares), n.eb „druhové ` ostatní byli zároveń uciteli, avšak hlavnę a (socii), neb „záci kűrní” (clerici chorales). pűvoduę jen zpęvu. Tak svędci cetné zápisy starých knih na- Kdo chtęl správcem školy se dacních oné d )by. Jeden zápis ceský z r. 1415. státi, musil dokázati schopnost k tomu zkou- nazývá je ,Koralles” (chorales), kterýz název škou u skolastika kapitoly prazské neb u jeho podnes se zachoval ve slovę choralistG. Naši námęstka. Tento skolastik byl vűbec nejvyš- tak zvaní „choralist6” konají tytéz sluzby, ším predstaveným škol v Praze i po celé které tehdáz obstarávali „kűrní záci”, latiny di6cesi. a zpęvu znali. O d m ę n a ci plat tęchto reditelű a uci- Z toho vidíme a seznáváme, ze vyuco- telű zpęvu kostelního zálezel nepochybnę vání zpęvu, jakoz i obstaráni zpęvu kostel- v jistých roccích platech a pozitcích, o nichz ního bylo tehdáz co nejúzeji spojeno s vy- nemáme však skoro zádn6 pamęti. Nękdy ucováním školským. PokládalyE se školy jistou męl správce školy (zároveń reditel kűru) męrou za príslušué ke kostelűm, a to tím stravu u faráre. Mimo to męli správcové tito více, ze církevní úradové nejvíce o nę se starali. neb i kantori a succentori téz príjmy z na- Proto také poruceny byly ochrany, dohledu a dání zádušních za sv6 sluzby kostelní pri vý- vrchnímu rízení duchovenstva. 1) Proto i sta- rocních mších, vigiliích, hodinkách, uešporácb, vęly se školy všude co nejblíz pri kostelích, autifouách a j. Tak opęt dosvędcuji hojné ke kterým príslušely. zápisy kuęh : „libyi erectionum”. K ű r nic h z á k ű bývalo ode dvou do Od rodicű bohatších zákű brali nepo- šesti, nękdy i vice. Nękdy bydlívali ve škole, chybnę také jistý školní plat, jak bylo oby- jako v Kourími. (Viz zápis nadacní v libyi cejem i v jiných zemích toho casu. erect. na rok 1407. 2) Bývali na mnoze chudl Volba správce školy príslušela bez po- a proto ob cas chodívali po kraji vyprosit si chyby té které obci. Tak aspoń cteme v na- na dobrých lidech prídavku na zivobytí, zvláštę dacní listinę męsta Jaromęre z r. 1374, ze v jisté dni, jako o sv. Martinę, kterého ctili starosta a męšEané spolecnę mají dosazovati a za svého patrona. Pri takovýchto zebravých sesazovati správce školy. ') obchűzkách zpívávali hojnę písní nejen náboz- Témęr pri všech zádušních nadacích pa- ného, ale tytýz i svętskélio obsahu, jak se matováno bylo nęjakým menším platem i na podnes nękteré zachovaly. Rozumí se, ze pro kűrní záky, bu(T bezprostrednę aneb skrze fa- casté ty obchűzky po kraji od mnohých rádi ráre. Nadacní listina z r. 1406 ustanovuje, vídfui nebyli i ze nękdy téz posmęch a hanu aby farár Kluminský za denní zpívanou mši utrpęli, jak svędci mezi jiným známá báseń dal mimo jiné dennę tóz od stolu svého nęco oné doby: „Podkouę a zák”, cástecnę se tak jídla a pir-a, ráno a vecer, ke škole. 2) dęlo i pro výtrznosti, jichz nękdy se téz do- 0 správci školy dodati ještę treba, b pouštęli, jak vysvítá ze statut Arnoštových hrával i v a r h a n y. Tak mu byla v nadaci Pavla z r. 136 1 3), tak ze proto nękdy az i trestem z Jeucenšteina v Start z r. 1408 vykázana poabaveni bývali výsady klerikű („clericali vý slovnę 1 kopa grošű „pro tangendis orga- privilegio"). Tamtéz cteme také, ze arcibiskup nis.” Ovšem byly tyto varhany ještę onen si stęzuje clo nękterých klerikű, prijavších starý netvor s klávesy na pűl strevíce širo- nizší svęcení, ze se i stává, ze vzdávajiee se kými, na nęz nemohl hrác vice dokázati, nezli tonsuiy a kroje klerikáluého opouštęjí sbory zpęvákűm ton melodie udati a pri nęm je klerikű a pridávají se k laikűm, ciníce se udrzeti. Proto asi málo byly rozšíreny, proto tak nehodnými kleriky. tak rídká dęje se zmínka o nich. 2. V r c h n i r í z e n f zákovstva pri ko- 3. Zbývá doloziti nám konecnę ke všemu, stelním zpęvu príslušelo správci školy ci ze i tehdáz objevovaly a káraly se téz roz- š k ol m i s t r o v i („rector" neb „magister licué n e z p ű s o b y mnohých duchovních a scholae"). Avšak zpęvu ve škole vyucoval tak laikű pri zpęvu bohosluzebném, jako : Krou- zvaný „Kantor”, jenz byl podrízen škol- cený, divadelný zpűsob ve zpívání evangelia mistrovi. Kromę kantora býval pri škole ještę a jiných cástí mše svaté, hraní svętských, „succeutor” (_ podzpęvák). Jedinę pri škole rozpustilých písní na varhany neb i jiná hu- svatovítské v Praze, jez pokládala se tehdáz debnę nástroje (jak starý to tedy nešvár 1) se za vyšší nad všecky ostatní, nemęl „kantor” zámęrem, aby polechtaly se uši posluchacű, (- zpęvák) zádné sluzby ve škole, nýbrz je- ne však, aby se povznesla srdce k Bohu. diuę v kostele, byl tedy podle našich pojme- Proto jiz arcibiskup Arnošt vidęl se nucena zakázati v pravidlech kostela Prazského vše- Tomek 1, c. str. 262. sq. 2) 5, .57. — 3) Hoefler : Conc. Prag. str, 7. 1) Lib. erect. I, 96. — 2) Lib er, VII, 62. — | ||||
|