|
| ||||
| ||||
|
- 1R -
Zpívaná MS e ZáduŠYll. *) 1'išc Fdw Lungcr. Mše zádušní mají v bohosluzbę církevní takových modliteb pűvoduc s prűvodem sno- tak zvláštního místa, ze v rubrikách (boho- jeuých také bez veliké zmęny místa litur- sluzebných pre(lpisech) vytištęných v pred- gicky konati lzo. mluvę mešní knihy se záhlavím Ritus cele- Z á d u š n í m mším naopak v radę církev- brandi Missam` (zpűsob slavení mše sv.) vy- ních modliteb odpovídá jednak tak zvané Offici- kazuje se jim celé zvláštní pojednáni v tit. XIII.: um Defunctorum, které i v brevíri, i v ritnálu se „de bis, quae omittuntur iu Missis pro De- vyskytuje, jednak veškeré modlitby v rituálu functis”, kde se udává, cím mše zádnšuí uchy- pod názvem , De exequiis" obsazené. luje se od mší jiných. Má-li tudy mše zádušní vlastní své místo, A nerozeznává se mše tato od jiných má predce s kazdou jinou mší opętnę to spolecné, pouze formou, nýbrz takB pomęrem svým ze se bud jen c t e, nebo s 1 a vnę slouzí, k ostatní bohosluzbę církevní. aneb z nedostatku osob k sluzbę urcených Obycejné mše totiz, které se pravidelnę („ministri sacri") alespoń zpívati se műze. slouzívají v souhlasu s pripaduým svátkem Podotknouti dluzno, ze výraz : Miss a anebo dnem, nepovazují se samy o sobę za p r i v a t a" zejmena pri zádušní mši ve dvo- odloucené a vyhrazené; jsou vradęny v ne- jím smyslu prichází. Jednou vyrozumívá se pretrzitý, ustavicnę trvající zivot církevních tím pojmenováním jako jinde mše pouze ctęná, modliteb a církevního zivota ; jsou v tírké která všelikého rázu slavnostního postrádá ; souvislosti s m o d 1 i t b o u b r e v í r e, kterou jindy zase i zpívaná, ba slavná mše zádušní na tento den konati jest kazdému duchovnímu s o u k r o m n ou slovo, kdyz z prícin pouze vyššího posvęceni a která v jistých kostelích, soukromých, na prání soukromé neU z poboz- alespoń v biskupském chrámu stolicném, lzterý nosti soukromé se koná, a nikolivęk na prání jest matkou všech kostelű diecése, — jakozto církví samou vysloveuó. verejná bohosluzba se koná v k ű r n kostel- Jako jsou duovG, v nichz preje si církev, nim zpűsobem spolecných hodinek mši aby prípadná mše sv. nejen ctęna, nýbrz zpí- sv. dílem predcházejfcích, dílem po uí uásle- vána a slavnę slouzena byla, muohým koste- dujicfch. lűm tak i predpisujíc: jsou téz prílezitosti, Výminecné pouze jsou mše, které po- o kterých církev preje si, aby mše zádnšuí strádají blizší souvislosti s modlitbou brevíre zpívala se, jistým kostelűm tak i predpi- dne prtpadného.Lde dva druby rozeznávati sujíc. Predepsána jest totiz kathedrálním ko- dluzno: mši v o tivní a m ši z ádu šuf, ac stelűm slavná mše zádušní pri pohrbu biskupa, i tyto nejsou naprosto vylouceny z zivota vzdy ve výrocní den biskupa posléze zemrelého, církevní modlitby. Nejsou-li vradęny do pra- v jeden den po památce Všech vęrných videlného krulni modliteb ctrkevnicli, postrá- duší za veškeré zesnulé biskupy diecéše, a dajíce souvislosti s nimi, odpovídá jim rada na den Všech vęrných duší, jak samo se bohosluzebných poboznosti zpűsobu mimo- rozumí. Na první volný deu kazdého męsíce rádného, jichz o zvláštních prílezitostech uziti a v kazdý volný pondęlek predpisuje se ko- mozno, jako právę mše tyto zvláštními príci- stelűm stolicným a konventuáhifm rovnęz mše nami vyvolány jsou, zádušní, nemusí býti však zpívaná. Jest V o t i v n im mším odpovídají veškeré prostę k o n ven t u á 1 n f mší zádušní. liturgické poboznosti, o kterých se cte v Ri- "Missa solemnis" predpisuje se Ri- tuale Romanum" v odstavci: De processio- tuálem rímským vűbec pri kazdé slavnosti nibus", aniz by vzdy bylo mysliti nutnę na pohrební; praví se tam totiz zrejmę: Sacer- prűvody v pravém smyslu slova, ponęvadz dos cum ministris paratur od celebrandam vedlo starodávného obyceje církevního vętšinu Missam s o 1 e m n e m pro defuncto, si tempus *) li,editeli kuru jest všímati si stejnou męrou nejen hudební, ale i liturgické stránky katolické bohosluzby. Predpisy obou dluzno znáti zevrubnę nejen správci duchovnímu, nýbrz i rediteli kűru. Ctęnému ctenárstvu nebude tudy dojista nevliod, kdyz Cecilie" soustavuę dále vnímati si bude litur- gick~ch precLpisw, pokud jsou v souvislosti s huclbon posvátnou. Posloupná rada clánkű sem spadajících pocata jest v 11. rocníku Cecilie" (str. 17. 25. 31.) pojednáním 0 Iitrcrgické stránce zpívané (slavné) mše sv." VIII. roc. 'str 22 25) poukázalo se na G(íkoneclárství cirkerní o hre na vurlaany." V le- tošnlrn V. rocníku prichází se k liturgickým predpisúm o Zl)ívané mni zádušní." Veskeré clánky vy- cházejf s pera dűkladného a dűmyslného v tom oboru znatele dp. katechety a faráre Eden. Langera, jehoz zásluha všudy spravedlivę se oceńuje. | ||||
|